Literárny zborník básnických a prozaických textov siedmych súčasných českých autorov: Pentr Španger, Emil Hakl, Marie Šťastná, Petr Pazdera Payne, Vít Janota, Svatava Antošová, Václav Kahuda.

Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená \"ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže\", stavu, kdy v člověku přesto občas \"skučí a sténá vichr tesknice\". Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé. Pozadí jejich křehké

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky.

Filosofská historie patří mezi vrcholná díla české krásné literatury. Jde o archetypální příběh horkokrevného mládí, lásky, odhodlanosti a touhy po svobodě, zasazený do maloměstského prostředí Litomyšle let 1847–1848.

Kniha o horolezeckých tragédiích je smutná. Ukazuje obnažené, neúspěšné aktéry, se kterými se nikdo nechce ztotožnit.

Rozvod jako takový s sebou většinou příliš humoru nenese. Rozvodem ale dozajista něco končí – a něco začíná! Hrdina knihy Ivana Galambici je toho zářným příkladem, neboť po této neblahé události zažívá situace, které jsou někdy humorné, někdy tragikomické,sem tam neuvěřitelné, a někdy se čtenář neubrání, aby mu smíchy nevytryskly slzy.

Román Destrukce sleduje osudy učitele, který před složitostí světa utekl z města na venkov. Chce nalézt klid, řád a jistotu.

Kniha básníka a spisovatele, jehož pomyslnými sudičkami byli Jan Skácel a Jaromír Tomeček. Ten označil autora za svého pokračovatele s tím, že Hule má skácelovskou poetiku a navíc je důvěrným znalcem přírody.

Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným.

Pravda, láska a kokain. Nebo piko?

Literární svět Petra Šabacha je královstvím, ve kterém namísto trůnu stojí hospodská židle, okolo stolu sedí štamgasti a rytířský řád se udílí za dobrý příběh. Na život se tu dívá skrz půllitr s pivem, aby získal patřičně komické rysy a nostalgickou náladu, a pije se svižně, aby nespadla pěna.

Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život.

Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno.

Jana Herrmannová v této knize s humorem i s nostalgií zaznamenala historii své rodiny, základním způsobem propojenou s jejím vlastním příběhem. Málokde se setkáme s tak přesvědčivým a v nejlepším slova smyslu zábavným zachycením atmosféry padesátých a zejména šedesátých let minulého století a jejich pokračování.

V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Obdobným způsobem, jakým se ve svých povídkách vysmíval předválečné C. a K. monarchii, zachycuje bývalý rudý komisař Hašek bolševickou revoluci.

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí.

Hrdinové sedmera povídek Jaroslava Formánka dospívají k ostrému vědomí přítomnosti jako trvalého napětí mezi dotíráním paměti, která unikavě vzdoruje našim pokusům vtisknout minulosti smysl, a neodbytnou nutností volit další krok na cestě do budoucnosti, jejíž jedinou jistotou je úžící se horizont. Číhavé úzkosti, neovladatelné zlobě, plíživé rezignaci a dalším věrným průvodcům člověka Formánek ve

Po Aeskulapově první kapse, která obsahovala humorné historky z oborů chirurgických, a Druhé kapse, kde dominovaly historky z interny, přicházejí v Aeskulapově třetí kapse na řadu příběhy převážně z prostředí, kde se »dělá« skutečná věda. Většinou se vzdálíme od ordinací a přesuneme se na pracoviště laboratorní a do výzkumných ústavů, kde by leckdo očekával jen »vážné tváře«. I tyto napohled teoretické

Nové, prepracované vydanie knihy poviedok prozaika, básnika a prekladateľa Karla Milotu.

Deník kočičího intelektuála je mapou jednoho roku v životě přemýšlivého kocoura a „jeho lidí.“ Kočičí intelektuál zpočátku sleduje život svých lidí s jistým odstupem a lehkou ironií. Přesto, že má rád své jistoty, sám ve svém životě zažije poněkud dramatický zvrat, při kterém mu půjde o život a který ho dovede k jiným lidem a k poznání, že je dobré věřit ve šťastné konce.