Hudebník David Stypka publikoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu básně, jimiž reagoval, obvykle s ilustrací nebo fotografií, na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů. Plánoval je vydat formou sbírky, pro kterou měl i název: Kráky. Finální podobu dokončit nestačil, podle jeho představ ji k vydání citlivě připravila jeho kolegyně a kamarádka

Básnický debut Andrei Slovákové (1981) používá dokumentaristickou metodu sběru materiálu i filmový střih. Krajiny autorčiny poezie jsou znepokojivě přitažlivé, připomínají obrazy experimentálních filmových snímků s jejich posunutou barevností. Andrea Slováková sugestivně a bez frází hledá odpověď na otázku po tom, jak blízko můžeme být lidem, ktetré milujeme. Autentické prožitky dodávají básním přesvědčivosti:

V nečekaně zralých verších předkládá třicetiletý autor jakési zkratky příběhů, obrazů či úvah, volně ukotvených v širším středoevropském a východoevropském časoprostoru. V nich vyvolává bájné i skutečné postavy minulosti, nechává je promlouvat o jejich (vlastně svých) postřezích, postojích, pochybnostech... Tyto subtilní stavy mysli osobitým způsobem zachycuje a ustaluje pomocí násobných rýmů ve verši

Tato kniha přináší příběhy o bohu Osiridovi a jeho manželce Isidě, o mocném králi Setnovi či královně Hatčepsut, ale i o bohatém egyptském králi a chytrém zloději...

Milé hvězdy mi brnkají na nervy: Co se má stát asi se stane V průběhu vzteklých úklidů úprky odhodlané

Láska, ta neodmyslitelná součást našeho života, po které všichni toužíme a bez níž si svůj život nedokážeme představit, je hlavním a jediným tématem básnické sbírky Dívka z kraje růžových čekanek, která je již druhým poetickým počinem Ivany Terezy Konečné. Sbírka je odrazem jejích snů a představ o lásce… a projevem víry v lásku. Hlavní motiv pak představuje růžová čekanka. Ten něžný a křehoučký kvítek

Po prvotině Já uříznu si hlavu trnem z růže přichází Blanche Cutie (vlastním jménem Blanka Jakubčíková) se svojí druhou sbírkou, která nese lapidární, leč výmluvný název Kunsthysterik. Coby absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně se ve svých verších vypořádává s vyčerpanou postmodernou a sama nazývá svoji tvorbu „postpostmoderní“ poezií.

Rodinné mnohology se věnují rodině a vztahy mezi jejími členy.

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).

Básnířka Lydie Romanská vytvořila v rozmezí let 2019 až 2021 rukopis nové básnické sbírky, kterou nazvala Zpovídat se z poezie. Pokračuje v principu, který je evidentní z jejích posledních knížek, a sice vnímání poezie jako nové skutečnosti, samostatného artefaktu neovlivněného zažitými principy práce s tématem nebo logikou, jak jej vyznával francouzský literární teoretik Henri Bremond a u nás kritik

Básnická sbírka.

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě

Sbírka básní.

Román s podtitulem „totální brainwash“ zcela autenticky zachycuje příznačnou atmosféru a radostně absurdní prostředí východočeské komunity (jakési druhé vlny undergroundu) na počátku osmdesátých let. Samizdatové vydání preferoval Egon Bondy, první oficiální vydání mělo značnou odezvu nejen u čtenářů, ale i u recenzentů v kontextu s „pelcovskými analogiemi“. Nové vydání je obohaceno unikátní fotopř

Pavel Ambrož, přáteli zvaný - i před sebou samým nekompromisně - Homér (1964-2011), básník jasného a dobrodružně villonovského přesvědčení, gellnerovského vtipu a nadhledu. Básník \"od přírody\", řeklo by se. Nikdy nezakolísal v trpném a často nemálo heroickém údělu. Život básníkův byl rámován stejnou pozemskou délkou jako u Jacka Kerouaca - a ukončený z těchže klinických příčin jako několik dní předtím

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou

Antologie české poezie I. díl (1966–2006) představuje českou básnickou tvorbu posledního čtyřicetiletí, jež u nás dosud nebyla v takovéto šíři prezentována. Tento I. díl se soustředí na tvorbu především starší generace. Každý autor je představen reprezent

Soubor dvaceti šesti povídek, jejichž bohatství a váha sdělení spočívají v jejich opravdovosti - všechny povídky jsou napsány podle událostí a příhod, které se skutečně staly. Zkušená autorka provede čtenáře těmi zdánlivě nejneuvěřitelnějšími obyčejnými příhodami života, ať už s koncem humorným či více méně tragickým. Společným jmenovatelem povídek je pochybení, špatné rozhodnutí - a někdy dokonce

Niterná výpověď básníka, ale i malíře Milana Kopuletého, doplněná vlastními ilustracemi.

Poetika Slavomíra Kudláčka (nar. 1954) se v posledních letech zřetelně tříbí a projevuje snahu o minimalizaci vnějších slovních efektů ve prospěch „přímého vidění“ a sdělnosti. Jeho občasný příklon k delším básnickým skladbám koresponduje s určitou prozai