Anna Pammrová – žena s duší lesa, nepříliš známá česká filozofka, která se do dějin české literatury zapsala díky svému celoživotnímu přátelství s básníkem Otokarem Březinou. Právě těmito slovy bývá česká myslitelka nejčastěji představována. Pro její vlastní názory už pak ovšem nezbývá příliš místa. A právě o nápravu této skutečnosti se snaží znovuvydání (poprvé v roce 1925) této knihy, která je shrnutím

Ciceronův spis O zákonech úzce navazuje na jeho dílo O věcech veřejných. Oba tyto dialogy jsou zároveň míněny jako římská obdoba Platónových dialogů Ústava a Zákony. Ze spisu O zákonech, který Cicero nejspíše nikdy nedokončil, se dochovaly necelé tři knihy a několik zlomků. První kniha tematizuje především otázku přirozeného práva, ve druhé knize se Cicero zabývá náboženskými zákony, ve třetí knize

Kniha je prvým knižným prekladom Levinasa do slovenčiny. Obsahuje štyri prednášky (Voči blížnemu, Pokušenie pokušenia, Zem zasľúbená alebo zem dovolená, Strý ako svet), prednesené v rokoch 1963-1966 na kolokviu židovských intelektuálov v Paríži. Tieto talmudické komentáre sú, ako hovorí Levinas, pokusom preložiť židovské myslenie do jazyka súčastnosti. To znamená, že na jednej strane objasňujú prostredníctvom

Kniha obsahuje pasáže z knih Józefa Tischnera a rozhovorů s ním ve výběru a uspořádání spisovatele Wojciecha Bonowicze. Úryvky jsou přehlídkou témat, která polský filosof a katolický kněz vnímal jako naléhavá a opakovaně se k nim vracel, i charakteristik osob, které zaujaly důležité místo v jeho životě. Celek nabízí souvislý úvodní vhled do Tischnerova myšlení a dává je poznat v jeho konkrétnosti,

Kniha je věnována vývoji matematického myšlení Bernarda Bolzana ve světle jeho posmrtně vydaných i dosud nepublikovaných rukopisů. Každá kapitola se zaměřuje na jiné aspekty – první kapitola se zabývá pozadím vzniku rukopisu, v němž je odhaleno, co sám Bolzano považoval na svých Beyträge za nejpozoruhodnější, druhá se zaměřuje na pojem proměnných veličin ? a třetí na Bolzanovu teorii čísel.

Mnoho císařů, kteří vládli ve své době největší známé říši, bylo zapomenuto. Na jejich busty v příšeří tmavých depozitářů muzeí sedá prach.

Recepci antické a středověké arabské filosofické tradice provázely v židovských komunitách (podobně jako ve společnosti křesťanské a muslimské) obsáhlé debaty týkající se vztahu rozumu a zjevení, přístupu k interpretaci autoritativních náboženských textů a začlenění filosofických spisů do tradičního vzdělávacího kurikula. Šem Tov ibn Falaquera (kolem 1225–1290), překladatel a autor řady hebrejských

Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika

Kniha Fragmentární vidění přináší filosofickou úvahu o podmínkách možnosti fotografické reprezentace události vjemu. Hlavním filosofickým průvodcem úvahy je Jacques Derrida, jehož myšlení je pojímáno jako etické memento upozorňující na riziko totalitarismu uvnitř metafyziky, nikoliv jako návrh na jeho překonání.

Říká se, že veškeré poznání pramení ze dvou zdrojů, z rozumu a smyslového vnímání. Na jedné straně máme pojmy, abstraktní kategorie myšlení, na straně druhé pak prchavé barvy, zvuky, tvary, vůně a celou hloubku smyslové zkušenosti.

Monografie Stvoření, nebo příroda? je badatelskou sondou do intelektuálních dějin evropské kultury v oblasti výkladu přírody. Zaměřuje se na období raného novověku mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím a o tématu přírody pojednává v průsečíku tehdejších obrazů světa i člověka, pojmů a metod tak, jak je chápaly a jak s nimi pracovaly teologie propojená s filosofií a nová – přírodní – věda.

Ustavičně se proměňující povaha myšlení Friedricha Nietzscheho znemožňuje nalézt jeho jednotící prvek. Jedním z nich by mohlo být sledování myšlenky věčného návratu téhož, která se však objevuje v Nietzscheho díle až od druhé poloviny roku 1881, veřejně pak dokonce až od roku 1882, a proto nemůže platit za svorník celé jeho tvorby.

Cílem předložené kolektivní monografie je představit českému čtenáři doposud nepříliš často pojednávané téma sémiotické historiografie. Naším cílem nebylo psát „nezaujatá“ historická pojednání, nýbrž uvést do souvislosti a interpretovat zvolená témata v kontextu současné sémiotiky, jež, jakkoli možná dosud spíše implicitně než vědomě, z historického odkazu čerpá.

Filozofický zborník Univerzity J. E. Purkyňu.

Leccos nasvědčuje tomu, že se znovu probouzí zájem o fenomén komunistické řeči, což patrně souvisí s nástupem nové generace, která už se starým režimem nemá přímou zkušenost. Na druhé straně je z mnoha rozličných hledisek patrné, že se česká společnost stále ještě s obdobím komunistického panství, zvláště s jeho podobou „normalizační“, náležitě nevyrovnala (vyrovnání zde chápu jako integraci do naší

Několik dílčích studií věnovaných Patočkovu filozofickému systému a fenomenologickému způsobumyšlení.

Britský sociální teoretik R. Fine ve své studii navazuje na Kanta, Hegela, Hannah Arendtovou a další autory a nabízí originální rozbor pojetí kosmopolitního uspořádání, které je výzvou pro všechny badatele zabývající se problémy a řešeními současného světového řádu.

Řecké slovo fysis, obvykle překládané ve významech „příroda“ nebo „přirozenost“, se pro nás stalo jedním z určujících rysů archaické filosofie, která je tradicí pochopena zejména jako „zkoumání přírody“. Hledání jeho původního významu je proto odkrýváním charakteru myšlení, které se rozvinulo v Mílétu, a zároveňporozuměním samotné povaze iónského „zkoumání“. Svázanost fysis s aristotelským pojetím

Druhá kniha z pôvodne plánovaných troch zväzkov patrí medzi filozofické diela prvej polovice 20. storočia, ktoré základným spôsobom ovplyvnila myslenie Heideggera a Merleau-Pontyho. Husserl objasňuje vzťah fenomenologie k prírodným a duchovným vedám.

Záměrem Skinnerových úvah je nastínit historické okolnosti, za nichž se zrodila změna v pojetí státu. Autor sleduje výskyt a způsob užití slova „stát“ v dílech pozdně středověkých, renesančních a raně novověkých autorů. Ukazuje, že jednoznačně moderní pojem státu je přítomno až u autorů konzervativního a absolutistického smýšlení. Jde především o Hobbese, jenž vypracovává pojetí státu jako mocenské