Kniha významnej zakladateľskej osobnosti slovenskej teórie modernej fantastiky. Tvoria ju dve eseje: Dobre organizovaný netvor a Metamorfózy človeka v (post)modernej fantastike.

Předkládaná kniha se zabývá v současnosti velmi živě diskutovaným tématem analytické filosofie jazyka. V tradičním obrázku sémantiky byl výraz bezproblémově spjat se svým významem.

Německý originál knihy byl publikován v roce 2017 v prestižní řadě „rukovětí“ nakladatelství Metzler a je reprezentativním kolektivním dílem současné české i zahraniční germanistiky zabývající se německy psanou literaturou českých zemí. Publikace je nejvýraznějším krystalizačním bodem a materiálově nejbohatší realizací nového přístupu k této literatuře, který odmítá zažité dělení na humanistickou a

Monografie se věnuje čtyřem pravopisně-hláskoslovným jevům, konkrétně protetickému v- (např. vokno), úžení é > í (dobrý mlíko), diftongizaci ý > ej (bílej mlejn) a náslovné diftongizaci ú > ou (oumysl), a to v tištěných literárních památkách z 16.–18. století. Těžištěm monografie je jazyková analýza dobových literárních pramenů ve snaze o postižení tehdejší uzance, vývojových tendencí a odlišností

Oldřich Král (1930–2018) byl jedním z předních českých sinologů a zakladatelem pražské komparatistiky po roce 1989. Vystudoval sinologii a anglistiku, působil na Filozofické fakultě UK a v Orientálním ústavu.

Komplikovaným, mnohovrstevnatým literárním světem francouzského spisovatele, známého především jako autora Hledání ztraceného času, provází čtenáře v této knize Jiří Konůpek, překladatel, esejista, básník a znalý vykladač Proustova díla. Jde o první českou monografii na dané téma.

Soubor literárních kritik českých prozaických děl, které vyšly mezi léty 2010-2017. Zápisky o próze české tvoří komponovaný cyklus tří desítek kritických statí a navazuje tak chronologicky na autorův první soubor Prozaická zastavení.

Po publikácii Básnický svet Jozefa Leikerta (VEDA, 2017) ponúka jej autor, filozof a literárny vedec Dalimír Hajko, ďalší pohľad na mnohostrannú činnosť a tvorbu Jozefa Leikerta, monografiu zameranú na jeho tvorbu v oblasti vecnej spisby. J. Leikert je viacrozmerný autor: poznáme ho ako citlivého básnika, prekvapujúco objavného autora literatúry faktu aj ako vytrvalého a hĺbavého historika.

Soubor korespondence z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, lexikem jejich vlastní sebereflexe – malkontentů.

Korespondence Bohuslava Reynka (1892-1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů, jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše.

Zbierka publicistických útvarov poprednej literárnej vedkyne, komparatistky, pedagogičky a publicistky predstavuje nielen kvantitatívny, ale aj kvalitatívny príspevok k spoločenskému a kultúrnemu zmapovaniu súčasnosti. Jednotlivé štylistické celky sa zameriavajú na rozličné aspekty, spoločenské javy, teritoriálno-historické zvláštnosti a zaujímavým štýlom odkrývajú hĺbku nosnej témy.

Klasické dielo známeho profesora anglistiky a literárnej vedy ukazuje v historickej aj systematickej perspektíve dve kľúčové kategórie literatúry. V pozadí stojí otázka, či majú fiktívno a imaginárno charakter antropologických konštánt, vďaka ktorým možno získať náhľad na základnú ľudskú potrebu predstavivosti.

Bedřich Hrozný, jeden z nejvýznamnějších českých orientalistů, jemuž se před sto lety podařilo rozluštit nově objevený a nesrozumitelný jazyk starověkých Chetitů, se stal celosvětově uznávaným zakladatelem oboru chetitologie. O životních osudech Bedřicha Hrozného vzniklo několik publikací, dosud ale nebyly vydány ani známy dopisy jeho současníkům – významným osobnostem československé kulturní scény

Kniha Fikční světy české realistické prózy organicky propojuje literárněteoretický rámec fikčníchsvětů s tradičním literárněhistorickým konceptem realistické prózy v kontextu české literatury. Teorie fikčních světů už v českém literárněteoretickém prostředí dostatečně zdomácněla, ovšem toto zdomácnění přineslo i jisté nedorozumění, vzniklé nejspíše z terminologické záměny mezi fikčním a fiktivním:

Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie 12. - 13. novembra 2012 v Bratislave.

Původní důkladná monografie, v níž autorka analyzuje tvorbu českých latinsky píšících humanistů jako formalizovaný diskursivní modus. Dále analyzuje humanistické literární pole v českých zemích a textové utváření učenecké komunity.

Nové, kriticky komentované vydání domnělých staročeských veršovaných památek, které vznikly v době národního obrození. Rukopisy, jež měly doložit jungmannovskou představu slavné a demokratické národní minulosti sahající až do raného středověku a idealistickou vizi vyspělé staročeské kultury, byly po svém \"objevení\" (1817 a 1818) přijaty vlasteneckou společností s nadšením.

Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika.

Profesor Šlosar je výrazná brnenská osobnosť, ktorá vychovala niekoľko generácí bohemistov a zanechala nezmazateľnú stopu v oblasti historického vývoja jazyka a dialektológie.

Súbor referátov, ktoré odzneli na konferencii Jazyková kultúra na začiatku tretieho tisícročia, sa vyznačuje vyhranenou metodológiou, schopnosťou zreteľne formulovať vedecké postoje k vytýčenej téme a kultivovane reagovať na divergenciu názorov.