Zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana se konala 29, října 1966 v kanceláři Armádní redakce Československého rozhlasu. Jiří Šebánek (1930-2007) na ni pozval Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Rozsiahly knižný projekt mapuje v dvoch dieloch založenie a rozvoj Slovenského národného divadla od roku 1945 a dokumentuje umelecký život a prevádzku prvej scény.

Zborník textov o kľúčových postavách divadla vo Viedni na prelome 19. a 20. storočia..

Podstatu úsilí našeho předního – a dnes tak opomíjeného – divadelníka první poloviny 19. století (1808–1856) tvoří formování divadla a herectví pomocí psaných textů a v konfrontaci s těmito texty, to na jedné straně, a na druhé straně vliv herců či hereček a herectví na zpodobování dramatických postav slovem. Pro pochopení originality Tylova přístupu k hereckému souboru a dramaturgii užívá autorka

Martin Porubjak písal veľa, veľmi dobre a o širokom okruhu tém. Z jeho textov by sa dala zostaviť kniha politických komentárov a glos, kniha osobných spomienok na zaujímavých ľudí, s ktorými sa priatelil a spolupracoval, kniha cestopisných čŕt – a samozrejme kniha, a nie jedna, o divadle.

Publikace Divadlo a svoboda – První dekáda nezávislosti českého divadla po roce 1989 představuje bouřlivou energii a pluralitu estetik, témat i aktivit českého nezávislého divadla prvního porevolučního desetiletí. Jedná se o kritický katalog, který rozšiřuje o odborné studie a úryvky z rozhovorů, které byly v rámci výzkumu vedeny s téměř sedmdesátkou osobností české divadelní scény 90. let, původní

Esejistický průzkum souvislostí radikálního myšlení a divadelní dramaturgie se pokouší odpovědět na otázku, jak vrátit tomuto oboru sociální a politický význam ve světě individualizovaných „nomádů“ soutěžících o pozornost na uměleckém tržišti. Prostřednictvím dialogu s myšlením filozofa Martina Bubera a anarchisty Gustava Landauera autor podniká výpravy ke kořenům moderního dramatického umění jakožto

Dvousvazková publikace navazuje na dvoudílnou monografii Prozatímní divadlo 1862–1883 (Academia – Národní divadlo, Praha 2006). Za použití stejné metodologie do podrobností mapuje českojazyčný repertoár pražského Stavovského divadla od roku 1824, kdy se začal utvářet profesionální český soubor, do vzniku Prozatímního divadla v roce 1862. Z cedulí jako prvořadého a unikátního pramene výzkum vycházel,

Čo sa aktuálne deje v poľskom divadle? Kniha Poľská dráma mapuje situáciu v dramatickej tvorbe.

Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené

V monografii Česká problémová dramatika šedesátých let 20. století se literární vědec a pedagog Masarykovy univerzity David Kroča (1973) zabývá obdobím, jež je pro poetiku původní české divadelní hry v mnoha ohledech přelomové. Z žánrově rozmanité divadelní tvorby šedesátých let zvolil pro svůj výzkum specifickou linii tzv. problémové dramatiky, v níž autoři nahrazují běžný dramatický konflikt vyhrocenou

Klíčové problémy spojené s překládáním Shakespearova díla formuluje a třídí Jiří Josek na základě bohatých osobních zkušeností. Po stručném úvodu do problematiky překladu dramatu a kapitole pojednávající o tradici překádání Shakespeara v českých zemích se v nejrozsáhlejší části monografie věnuje srovnávacím analýzám a reflexím konkrétních příkladů, při kterých čeští překladatelé různých generací včetně

Loutkářská, kostýmní a scénická výtvarnice Irena Marečková, jíž je věnován 9. svazek edice Osobnosti české scénografie, absolvovala obor výtvarnictví a technologie na Katedře loutkářství pražské DAMU, kde později také vyučovala (1990 – 2003, Katedra Alternativního a loutkového divadla, 2003 jmenována docentkou). Jako pedagožka též spolupracovala se studenty Katedry nonverbálního divadla HAMU v Praze

Profil života a tvorby jednoho z nejlepších současných režisérů v oblasti loutkového divadla, vytvořený formou „Pimprlové komedie o čtyřech dějstvích“. Pozoruhodný lidský i autorský příběh kovaného loutkáře zachytili ve svých textech Zdeněk A. Tichý, Nina Malíková, Pavel Vašíček, Václav Poul, Stanislav Doubrava, Vratislav Šrámek, Vítek Peřina, Jan Kerbr, Ivan Nesveda a řada dalších českých tvůrců,

Kniha se zabývá aktuálním happeningem, vymezuje jeho význam, nahlíží do historie happeningů a sleduje vývoj tohoto fenoménu až do současnosti. Zkoumá motivy a předpoklady vzniku politického happeningu a na konkrétních příkladech ukazuje jeho odlišnost od čistě umělecky pojímaných veřejných akcí i od akcí výhradně politických.

Prvá časť knihy výberovo zachytáva záznamy z divadelných skúšok prebiehajúcich takmer rok vo voľnom čase akteróv, skúšok-stretávaní, ktoré sú však zároveň istým typom spoločenského komunitného života a v rámci neho aj pokusom nájsť riešenia individuálnych aj širších spoločenských problémov. Je to divadlo a je to zároveň životný štýl založený a potrebe nepretržitej reflexie žitého a na vnímaní výberového

Touto knihou sprítomňujeme umelecký život a dielo Ferdinanda Hoffmanna - \"zázračného dieťaťa\" slovenského divadla, nášho prvého moderného režiséra. Na mape našich kultúrnych dejín zapĺňame jedno z mnohých bielych miest.

Odborný text napísaný pre potreby študentov Divadelnej fakulty prináša zasvätený pohľad do jednej z hlavných tém súvisiacej s formovaním a profesionalizáciou slovenskej divadelnej kultúry. Profesor Vladimír Štefko tu vystupuje ako zasvätený kritik a historik divadla, ktorý bol neraz priamym svedkom tvorivých zápasov slovenskej činohernej réžie.

Kniha je výberom esejí, prednášok, preslovov a článkov popredného amerického divadelného historika a teoretika, ktorého predmetom záujmu je scénografia.

Výběr ze studií, které autor napsal za posledních 15 let pro časopis Svět a divadlo. Jednotlivé kapitoly (Autoři a řeč, Herci a řeč, Performeři a řeč, Tyjátr a řeč a Řev a řeč) se zabývají především hlasově-řečovým projevem v souvislosti s herectvím, jeho výrazem, jednáním a hrou, a to na příkladech konkrétních českých inscenací této doby (Národní divadlo, Divadlo Na zábradlí, Studio Ypsilon, Boca