„ČIN A SLOVO – Kniha o Jakubu Demlovi je souborem mých prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968–2008,“ píše o tomto svazku jeho autor, spisovatel, editor a vysokoškolský pedagog Vladimír Binar (* 1941). „Soustřeďuje texty různého charakteru a podob – vedle rozsáhlejší monografické studie se zde objevují články, přednášky, doslovy, studie, komentáře, ediční návrhy, průvodce životopisným

O vlivu, jaký má dílo naší přední znalkyně antické kultury Evy Stehlíkové na českou kulturu napříč obory a na mladší akademickou generaci, svědčí nedávno vydaný sborník Ad honorem Eva Stehlíková o téměř šesti stech stranách a několika desítkách přispěvatelů. Evě Stehlíkové nejde nikdy o „antiku pro antiku“, ale o to, jak dnes působí.

Tato sbírka otevírá okno do světa českého ženského psaní přelomu 19. a 20. století. Příběhy žen nucených ke sňatku, žen dohnaných k sebevraždě, o svádění, samotě i o rozpadu lesbického vztahu představují široké spektrum života žen v této době.

Publikácia zachytáva dobovo vyhranený úsek procesu technologizácie literatúry a s ňou spojených posunov v oblasti kultúrnych praktík, ktoré ovplyvňujú samotný proces literárnej tvorby, jej skúmanie aj recepciu. A taktiež sleduje posuny, aké spôsobuje aplikovanie digitálnych technológií v oblasti literatúry, v ktorej podporujú plastickosť a difúznosť jej hraníc, posilňujú tendencie k inkluzívnosti vo

Série studií českobudějovického germanisty Jürgena Edera se zaměřuje na prostor střední Evropy, na vztah literatury a politiky a na střetávání mezi českou a německou kulturou. Historické rozpětí studií sahá od Výmarské republiky až po naši současnost, přičemž významná pozornost je věnována tématu exilu — ať už vnějšímu, nebo „vnitřnímu“. Kniha jako celek nabízí pohled na velkou část 20. století, ovšem

Poetka Mila Haugová ponúka mnohovrstevnú výpoveď o procese tvorby, o svojom vnímaní umenia, o ceste k stredu terča krásy a poznania. Pri hľadaní odpovede na otázku, čo znamená tvorba v zmysle písať ako dýchať, vyzvala na spoluúčasť kolegov básnikov a spisovateľov, ale aj iných umelcov a priateľov.

V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ.

Publikace zahrnuje více než 300 podrobných hesel samizdatových edic, časopisů a výběrově i neperiodických sborníků, jejichž vydávání bylo spontánní reakcí etablovaných i začínajících tvůrců na zákonná i nezákonná omezování svobody uměleckého projevu v období komunistického režimu. Autoři se nezabývali jen těmi nejznámějšími vydavatelskými podniky, ale shromáždili mnoho dosud neznámých údajů o řadě

Hungaristka a překladatelka Simona Kolmanová přibližuje českému čtenáři na základě překladů tři významné osobnosti maďarské literatury 19. století – Mihálye Vörösmartyho, Jánose Aranye a Sándora Petöfiho. Ačkoli byla z maďarské poezie daného období přeložena do češtiny tvorba pouze těchto autorů, lze říci, že tito básnícipředstavují dostatečně reprezentativní výběr.

Kniha prozaika a literárneho kritika Jozefa Špačka (1950, Skalica) Od slova do SLOVA (Recenzie a príležitostné texty) svojím obsahom voľne nadväzuje na jeho publikáciu Nepovinné čítanie (2015). V prvej časti zahrňuje recenzie diel známych slovenských autorov a autoriek ako V. Mináč, L. Ballek, A. Hykisch, Ľ. Feldek, P. Vilikovský, P. Holka, J. Balco, S. Rakús, M. Kočan, J. Juráňová, V. Šikulová, I.

Tvůrčí akt v literatuře, při kterém vznikají prvopisy – náčrty a rané varianty –, byl dosud v českém literárněvědném prostředí analyzován pouze v rámci strukturalisticky orientované textologie. Východiskem rozvažování je distance od dosavadních konceptů a navázání na ty badatele (Alexandra Sticha, Zdeňka Mathausera), kteří vznesli vážné výhrady vůči konceptu Jana Mukařovského o záměrnosti a nezáměrnosti

Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším.

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických

Monografie přibližuje osobnost Aloyse Skoumala (1904–1988), kterého autorka konfrontuje se všemi sférami kultury dvacátého století, do nichž během svého života aktivně vstupoval a zanechával v nich svou stopu. Na základě studia zdrojů, jež formovaly jeho duchovní svět, dochází k závěru, že vědomě přenesl nonkonformní pozici staroříšského Josefa Floriana do zcela odlišných podmínek prostředí i doby

Ačkoliv poprvé vyšla v roce 1982, tato kniha dodnes neztratila nic ze své originality a intelektuální pronikavosti. Jejím ústředním tématem je zásadní rozdílnost mezi kulturou založenou na mluveném slově a kulturou psanou, mezi písemným vyjadřováním a oralitou.

Publikace obsahuje statě rozdělené do okruhů: literární teorie, historie - proudy, historie - osobnosti (poezie apróza), historie - osobnosti (literární historie a kritika) a kritika.

Súbor esejí, ktoré nie sú systematickým výkladom dejín ruskej literatúry 20. storočia, ale skôr zamyslením sa nad osudmi postávruského kultúrneho diania v dobe, kedy bolo zlo legitímnou súčasťou spoločnosti.

Výbor z textů významného literárního historika a editora Jaroslava Kolára(1929). Zkoumání–sondování v nich autor podrobuje nejrůznější díla a otázky, počínaje sémantikou svatováclavské koruny přes milostnou tematiku v literatuře českých humanistů a úvahy o autorství Země dobré až po epický čas Poláčkova Okresního města a poetiku Hrabalova „světa naruby“. Svazek obsahuje též pokračování Kolárovy bibliografie

Úvod do srovnávací literární vědy, jejíž první vydání Entre lo uno y lo diverso je z roku 1985. Upravená verze této knihy, vydaná v roce 2005, byla oceněna Mezinárodní cenou za esej „Caballera Bonalda“. Claudio Guillén (1924–2007) se věnoval srovnávacímu studiu literatury od padesátých let a stal se jednou z největších osobností evropské a americké komparatistiky.

Autor monografie zastává názor, že existují tři oblasti, které je třeba mít v oboru didaktiky literatury i školním literárním vzdělávání na zřeteli a které je třeba udržovat v rovnováze, aby obor ani školní předmět neztratily estetické, resp. estetickovýchovné zaměření: 1. četba(četba literárních textů a její reflexe), 2. tvorba (konstrukce a rekonstrukce textu a jejich reflexe), 3. nauka (poznávání