Hudebník David Stypka publikoval v období od února 2019 do listopadu 2020 na Instagramu básně, jimiž reagoval, obvykle s ilustrací nebo fotografií, na různé okamžiky a vytvářel jakýsi deník ve formě postřehů, komentářů, pocitů. Plánoval je vydat formou sbírky, pro kterou měl i název: Kráky. Finální podobu dokončit nestačil, podle jeho představ ji k vydání citlivě připravila jeho kolegyně a kamarádka

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální

Básnická sbírka.

IVAN ŠPINGL Po absolvování ČVUT působil během vojenské služby jako tlumočník v Libyi. Po návratu byl od roku 1980 zaměstnán jako sales manager v podniku zahraničního obchodu Strojimport. Nechtěl se ale tehdy politicky angažovat, a tak z tohoto postu odešel. Řadu let se pak živil realizací zlepšovacích návrhů a vynálezů, kterých byl spoluautorem. Vedle toho večerně vystudoval čtyřletou Lidovou konzervatoř,

Po předchozí trilogii básnických sbírek NU CO, LEDA ŽE a TAK JO (vydal RADIX 2015 a 2016) pokračuje autor v mapování citlivosti a paradoxnosti naší doby. Je to dynamická výpověď o naší tmě, o nedostatečnosti svítání… Jsou tu i oběti, o kterých se mlčí… Je tu hledání slov, která se brání svědectví… slov, která zrála na jidášově větvi, která touží po pointě, jež je někde v hodně nejistém nebi… nebi zářícím

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa

O svých memoárových textech básník říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené „do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných“. Soubor krátkých próz Všecky krásy světa je poskládán z desítek takových malých příběhů; jejich záběr je široký – rodný Žižkov, milovaná Praha, Kralupy nad Vltavou, lidé známí od dětství i respektovaní v dospělosti, spolužáci, sousedé,

Sbírka básní o tom, že v životě může kohokoliv z nás potkat něco zlého. Básně plné srdceryvných slov, která poukazují na to, že bolest a trápení jsou nevyhnutelnou součástí života. Sbírka je ale také plná slov pohlazení, povzbuzení i inspirativních slov, která dokážou probudit duši a přimět k zamyšlení. Sbírka vyzdvihuje myšlenku, že i obyčejné věci jsou něčím skvostným, pokud na ně dokážeme nahlížet

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

Souborné vydání deseti básnických sbírek Bronislavy Volkové, které představují její celé dosavadní básnické dílo. Kniha je ilustrována také deseti autorčinými kolážemi. Součástí publikace je rovněž CD s autorským čtením B. Volkové. Knihu uzavírá doslov z pera V. Novotného a několik úvodů a doslovů zahraničních vydání již dříve publikovaných sbírek. Bronislava Volková je exilová básnířka žijící v Bloomingtonu,

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim (Už jdeš, jen ses zamyslel.), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské logiky snu (Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.), tu k rovině experimentu (Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.). Nejvíce sympatické se však jeví nejen opakované

Druhá sbírka brno-pražského básníka, civilní generační výpověď o momentálním stavu světa od Krymské až po Zelňák.

Knižní debut básníka z generace první poloviny 60. let, šéfredaktora časopisu Tvář, ukazuje, jak pestrá a zajímavá tato generační básnická vlna v české literatuře byla a je. Jan Nedvěd začal psát básně v době, kdy debutovali jeho vrstevníci Ivan Wernisch či Antonín Brousek, své básně tehdy však zveřejňoval jen minimálně. Šlo o střídmé, civilní, věcné básně. Ukazoval se zde již jeho sklon k vypointovanému

Šest slovenských básníků narozených v letech 1942-1977. Architektka náhradních rájů Mila Haugová (pseud. Srna v labyrintu). Nejsmutnější strom ze všech: Rudolf Jurolek. Erik Jakub Groch - Tom Waits slovenské poezie (\"intonuje skvěle, i když zvrací\"). Valerij Kupka a jeho trochu popuzené františkánství. Vláčné elegie a temné pláče Evy Luky. Báseň jako záběr kamery Nóry Ružičkové. Vybral a uspořádal

Souborné vydání básnického díla významné spisovatelky, historičky umění, znalkyně art-brut a výtvarnice (*1942). Autorčina poezie patří k nejpozoruhodnějším básnickým projevům uplynulých dvaceti let. Přestože bývá kvůli zaměření Aleny Nádvorníkové řazena k surrealistické linii českého básnictví, je zcela originální a těžko bychom pro ni v české poezii 20. století - včetně surrealistické - hledali obdobu.

Prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.

Na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých, tedy na přelomu dvou historických epoch, běžel čas veřejného života v Evropě i v Československu tak rychle, že se pod tlakem dní Karlu Krylovi zrodil pod rukama nový žánr, v jeho díle dosud neuplatněný: veršovaný politický komentář. Množství svých komentářů Karel Kryl sám předčítal posluchačům Radia Svobodná Evropa, v jehož mnichovské redakci

Novodobé epigramy jsou vydávány při příležitosti 190. výročí narození Karla Havlíčka Borovského, velikého kritika nešvarů dané doby. I naše doba, ve které žijeme, se příliš neliší, jen vyhnanství v krásném slunném Brixenu pro kritiky režimu jsme čast ěji nahradili věznicí na Borech.

Jedna z nejznámejších sbírek básníka, v níž obraz jeho maminky, prosté ženy, veliké svou láskou k rodině, dobrotou a pracovitostí, je zároveň obrazem domova, v němž chudoba je vyvažována jemností a čistotou lidských vztahů.