Pravidelné verše a hravé rýmy jsou základní surovinou sbírky básní a básniček psaných jen tak, pro radost. Důležitými ingrediencemi jsou nadhled, (sebe)ironie a humor. Pro dochucení nechybí ani hrst lásky či špetka deprese. Autor není žádný avantgardní michelinský šéfkuchař, ale samouk, který co si (vy)sní, to si také uvaří. Výsledkem proto není těžce stravitelný gastronomický experiment, ale docela

Směs básní o realitě života – o překážkách a problémech, se kterými se může setkat jak bytost z přirozena, tak bytost nadpřirozená. Někdy dost vážné, někdy velmi odlehčené, ale v důsledku s jedním sdělením: že život je přese všechno krásný. Jak napsal americký hudebník a básník Jim Morrison, jenž svůj život prožil naplno, ač krátce: „Žádná nekonečná odměna nám nepromine promarnění úsvitu.“

Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.

Hádám, jak daleko si budu, sáhnu-li na sebe vypůjčeným gestem, oslovím-li se infinitivem, nebudu-li precizní, růžolící maso, ale pravý úhel. Pravý úhel může být utopicky chápán jako jediný správný úhel (pohledu). Básnické usilování o prostor, kde nic není nakřivo, jako naivní způsob dosažení vnitřní (ne)uspořádanosti. Rovnoběžky, tvary, hrany, poloviny, viny… Stupně jako vývoj. Paradoxy blízkosti a

Druhá oficiální sbírka zlínského básníka.

Prostořeký jazyk jako obrana i útok: šestá sbírka nezaměnitelného brněnsko-pražského básníka. Stroboskop vášnivě angažovaných textů střídají zákruty milostné lyriky stárnoucího ženáče, jehož básnické alter ego navzdory všemu neokoralo. Hrubé i jemné verše protřelého mediálního profíka, který spílá vrcholným politikům, hledá sám sebe a o víkendu na chalupě s manželkou a syny opéká buřty.

Reprezentativní výbor z díla české básnířky v dříve nepřátelském Německu žijící. Básně lesů a rašelin, básně krajin, lásky a smíření.

Sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH je dalším krokem v koncíznosti autorových myšlenek a v důraznosti básnických point. Opět zde nechybí humor, bourání sebeklamů a ironická metafora… Možná se objeví i světlo na konci velvetového tunelu… Kdo ví… Básnická sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH představuje v pořadí již osmou knihu, kterou Václav Hons vydal v posledních čtyřech letech v nakladatelství Radix (sbírky NU CO,

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Básnická sbírka ve svých krutě bolestných lyrických verších předkládá každodenní boj s nepřízní osudu. Nešťastná láska, všudypřítomná samota a zdravotní problémy mají příchuť zkaženého vína s pelyňkem, jehož číšku si musí každý vypít až do dna. Avšak i chmury se někdy nadzvednou, když do života vstoupí nová žena, která jej protřepe jak těžkou deku, předtím než se k vám zachumlá… Z bytí pak seškrábnete

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních

Slívova jedenáctá. Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně. Jako básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, v mnohém i jako opěvovatel svého rodného Slezska, básník návratů, velký kontemplátor času, též jako básnický virtuóz s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát,

Knížka plná humoru obsahuje výběr limericků, které překvapí nečekanými pointami a rozveselí čtenáře každého věku. Knížku doprovázejí ilustrace plné barev i nápadů Jany Štěpánové.

Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve

Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší

Básně tohoto svazku názorně dokládají oblíbenou tezi, že experimentální poezie je rozkročena mezi literaturu a výtvarné umění. Po roce 2010 Ladislav Nebeský volně navázal na svoji původní myšlenku binárních básní a vypracoval nové, zcela originální konstrukční principy. Cestou k poetickému sdělení je zde konfrontace různorodých obrazců tvořených černými a bílými čtverečky s obsahy nápisů na jejich

Lyrickoepická skladba Máj je jednoznačně vrcholem díla zakladatele moderní české poezie a největšího představitele českého romantismu Karla Hynka Máchy. Nejproslulejší báseň české literární historie o kráse přírody, o lásce i o smrti vychází v pozoruhodném výtvarném řešení, jemuž dominují typicky jemné a citlivé ilustrace Martina Augustína. Ty spolu s nebývale nápaditým a propracovaným grafickým řešením

Jak spolu souvisí tajný plán českého knížete, polská vévodkyně a dva dětští pomocníci správce rozhledny? Dozvíte se ve veršovaném příběhu Vítězslava Říčky.

Básnická sbírka rozdělená do ročního cyklu, poskládaná ze čtyř částí: jaro, léto, podzim a zima. V každé části je osm básní, které korespondují s daným ročním obdobím. Jsou to básně pro radost i k zamyšlení, prostřednictvím nichž se můžete ponořit do přírody nebo jen tak rozjímat o přátelství či lásce.

Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku, v tehdejší společenské situaci nikde nepublikované, pouze recitované při různých příležitostech. Nepočetné veřejnosti byly dané texty tenkrát předkládány jako verše samizdatové,