Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní

Sbírka básní. David Růžička (1973); Narozen v Kolíně, vyrůstal v Cerhenicích. V letech 1987-1993 studoval v Plzni. Po několika životních epizodách, v nichž působil jako myč nádobí, učitel hudby, hudebník v orchestru, zaměstnaný nezaměstnaný, průzkumník veřejného mínění a příležitostný příživník a kytarista, nastoupil jako ošetřovatel v domově důchodců, kde pracuje dodnes. Žije v Praze. Knižně publikoval

Ve sbírce poezie a povídek najdete kousky veselé, smutné, morbidní i vtipné. V kapitole REBEL je poezie zádumčivá, protestní a možná tak trochu temná. Kapitola S LÁSKOU ukazuje, že i v temném srdci se najde kousek tepla. Kapitola OD POČÁTKU obsahuje mladou a syrovou tvorbu, která je záměrně ponechána tak, jak se inkoust spojil s papírem. V kapitole SLOVEM I PÍSMEM jsou povídky vážné i vtipné. Poslední

Knihou Stará zahrada představuje Stanislav Struhar své doposud nejosobnější dílo. První část této subtilní básnické trilogie, nazvaná Kousek smrti, vznikala již začátkem osmdesátých let, kdy autor prvními literárními texty zachytil momenty svého dětství a dospívání v rodném Zlíně. Hlas vnitřní rozervanosti a tísně však neutichá ani v části druhé, pojmenované Kousek života, v níž už i v němčině vypráví

Sborník básní a povídek s fotografiemi Hany Rysové.

Po přeslici vymírají královské rody, ale také, budiž mi odpuštěna ta věcně nesprávná aktualizace, se rodí, velmi, velmi zřídka, básnířky. Těch paradoxů a protimluvů by však mohlo být více: člověk jsou vždycky dva. Muž a žena. Ale co když jsou oba v ženě, v jedné ženě! Může se tomu říkat střídání rodových perspektiv lyrického subjektu, ale nebude to tak bolet. Není rozdíl v citlivosti otevřené rány

Poezie doprovázená ilustracemi Markéty a Karla Cudlínových.

Květen není původní báseň, ale žánrový experiment založený na mezitextovém navazování. Přebásnění kanonické básně Karla Hynka Máchy je v něm a v připojeném doslovu pojato jako „rekompozice“ a pokus uplatnit postupy obvyklé při překladu mezi odlišnými jazyky. Pro některé je myšlenka „sáhnout na“ Máj bizarní. Jiným tento krok poskytne vhled do básně, která je téměř dvě stě let od svého vzniku jazykově

Sbírka Kroje se záměrně hlásí k prozaickému stylu poezie. Jednotlivé básně postupují až téměř v chronologickém sledu. Verše vtahují čtenáře do nitra rodiny či rodin na pozadí dost možná osudových chvil minulého století, anebo se jedná pouze o obyčejné životy několika jednotlivců, zdánlivé vzpomínky a autorčinu imaginaci.

Druhá básnická sbírka autorky, jež tematicky opět vyzvedává podzim života. Činí tak formou křehké lyriky obsahující nosné barvy nostalgie, něhy a touhy po životní vyrovnanosti a kráse ducha.

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

O svých memoárových textech básník říkával, že nepíše paměti, ale vzpomínky rozdrobené „do malých příhod a příběhů, většinou rozmarných, ale i teskných a pochmurných“. Soubor krátkých próz Všecky krásy světa je poskládán z desítek takových malých příběhů; jejich záběr je široký – rodný Žižkov, milovaná Praha, Kralupy nad Vltavou, lidé známí od dětství i respektovaní v dospělosti, spolužáci, sousedé,

Křehká novela o setkání veterána španělské občanské války Františka se španělskou studentkou Carmen, která pátrá po dávných osudech zapomenutých bojovníků. Společně, i když každý po svém, hledají odpověď na otázku, co nutí muže jít bojovat do cizích zemí? Ideály? Touha po dobrodružství? Láska? Na motivy skutečných osudů českých interbrigadistů napsala oceňovaná spisovatelka Markéta Pilátová, známá

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte,

Tandem Blanka Brodská a Jan Žák nabízí srovnání dvou různých způsobů psaní básní tím, že v první části knížky se ke třiceti šesti motivům oba vyjadřují svým osobitým přístupem. Ve druhé a ve třetí části knížky najde čtenář dalších sedmdesát básniček, psaných rozdílným stylem. Je to zcela ojedinělé publikování veršů ve snaze vyhovět rozdílnému vkusu čtenářů, každý si může vybrat podle svého gusta. Autorům

Kniha shromažďuje texty z let 1995–2001 a lze ji chápat jako obsáhlou a pestrou syntézu autorovy „prozatímní“ básnické tvorby. Groteskní rozměr intelektuálního naivismu, který nutkavě touží přizpůsobovat metaforiku rýmům, připomene dikci Starých zpěvů, básně psané volným veršem se v motivech navracejí k přírodně a milostně lyrickým momentům Cizrny. A ovšemže i v této knížce autor nahlíží svět osobitě

Josef Svatopluk Machar (1864–1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí. Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní

Tato sbírka je autorčinou knižní prvotinou. Lyrika básní je zasazena do souboru fotografií, které dokreslují pocity ze čtení veršů, v některých básních naopak jakoby vyprávěla příběh na fotografiích zachycený. Spojení poezie a fotografií dělá z této sbírky jedinečnou knížku pro volné chvíle, odpočinek, ale i pro chvíle přemýšlení o životě.

Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu. A protože jednotlivé okrsky o patnácti záhoncích a čtrnácti řádcích – zůstaneme-li metaforicky ve světě flory – dostaly bez výjimky své majitele a hlásí se o ně další, připravili jsme pro vás