V rámci této knihy je čtenář seznámen s originálními výsledky autorů na poli formální logiky a sémantického webu. Začíná s pojmem sémantického webu, reprezentací znalostí formální logikou a postupně se dostává ke specifičtějším tématům. Autoři knihy definují základní formální jazyk jako rozšířenou verzi jazyka odpovídajícího RDF modelu o kvantifikaci proměnných pomocí převodu do klauzulární logiky

Osm příspěvků zařazených do knihy Po cestách kritického myšlení je provázáno vztahem k dílu Otakara A. Fundy. Nabízí rozbor vývoje Fundova myšlení a zasazuje je do kontextu obecných kulturně-filosofických problémů současnosti. Nejprve Funda sám popisuje svoji cestu od protestantské teologie přes kritickou religionistiku ke kritickému racionalismu. Na toto ohlédnutí pak navazují příspěvky věnované Fundovu

Jeden z nejznámějších Platónových dialogů, který je věnován rétorice, kráse a lásce.

Zväzok Od Aristotela po Plotina jevenovaný antickej filozofii, a to približne obdobiu od 4. storočia pred n. l. do 3. storočia n. l. Filozofickými spismi Platónovho žiaka Aristotela, najväčšieho mysliteľa staroveku, zakladateľa logiky a mnohých nových disciplín, vynikajúceho bádateľa a organizátora, nadväzuje na prvý zväzok Antológie. Okrem základných filozofických diel Aristotela výber obsahuje ukážky

Monografia završuje trilógiu filozofických reflexií akademického sveta, jeho tradícií a súčasných problémov (Akademický svet a jeho tradície, Veda, 2021; Akademický svet a jeho súčasné problémy, Veda, 2022). V tejto časti sa autor venuje analýze akademických inštitúcií, ich dizajnu a spôsobom riadenia. Charakterizuje akademickú identitu, kultúru a hodnoty.

- Kniha Ivana Čičmanca V ZAJATÍ ZVEDAVOSTI je výberom autorových literárnovedných esejí, filozofických úvah a vedeckých štúdií z obdobia rokov 2001 – 2022. Pozostáva z dvoch častí nazvaných KORPUS a BONUS: prvej odbornejšej a druhej ladenej osobnejšie.

Raimond Gaita je australsko britský filosof a spisovatel, českému čtenáři doposud známý jen z ojedinělých překladů dílčích textů. Jeho kniha Sdílené lidství.

Autor v této knize pohlíží na Friedricha Nietzscheho a jeho vrcholné filosofické dílo jasnovidným pohledem, který zachytil mimo jiné následujícími slovy:...Myšlenkové světy v duši Friedricha Nietzcheho jsou osvětleny světlem ducha druhé poloviny 19. století a kázalo se, v čem spočívá jeho velikost. Ukázalo se ale také, proč musel být tak osamělý.

Francúzsky filozof a spisovateľ Fabrice Midal sa svojimi knihami pokúša poskytnúť západnému človeku živú a konkrétnu odpoveď na dichotómie, ktoré ho uväzňujú: materiálne vs. spirituálne, vnútorné vs. vonkajšie ap. V tomto zámere mu pomáha rozsiahle filozofické vzdelanie, vďaka ktorému môže čerpať jednak zo západnej kultúrnej tradície (v predkladanej knihe sú to hlavne Nietzsche a Rilke), ako aj z východných

Kniha Filozofia chôdze francúzskeho filozofa Frédérica Grosa, profesora politickej filozofie na Univerzite Paríž XII, je bestsellerom na knižnom trhu. Ide o filozofickú knihu písanú ľahkým esejistickým perom, prístupnú aj bežnému čitateľovi.

Nejpozději počátkem šedesátých let 17. století dospěl Komenský ve svých pansofických snahách k myšlence sestavit výkladový slovník, který by přinášel definice všech důležitých pojmů z oblasti vědění. Rukopis, na kterém pracoval patrně v letech 1662 – 1665, nazval Lexicon reale pansophicum (Věcný pansofický slovník). Dosud spíše jen okrajově využitý pramen dává nahlédnout, jak závažným problémem se

„Zbig“ osloví každého čtenáře, kterému není lhostejný svět kolem nás. Kniha předkládá řadu osobních vzpomínek, zážitků z neveřejných jednání či dosud nezveřejněných detailů z života klíčové osobnosti americké zahraniční politiky 20. století, Zbigniewa Brzezinského.

Vo svojich poznámkach k všeobecnému zrušeniu politických strán francúzska filozofka skúma ich poslanie a legitimitu. Malo by im ísť o spoločné dobro, rozumom uchopiteľnú pravdu a spravodlivosť, ako zhrnutie množstva autonómnych rozhodnutí jednotlivcov.

Psanci této země Frantze Fanona jsou psychiatrickou a psychologickou analýzou dehumanizačních vlivů kolonizace na jednotlivce- muže a ženu, a na národ, ze kterých plynou širší sociální, kulturní a politické důsledky příznačné pro vznik sociálního hnutí za dekolonizaci osoby a lidu. Francouzský název knihy Les damnés de la Terre pochází z úvodních slov Internacionály, levicové hymny 19. století.

Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v níopírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti.

8. zväzok rady - Dějiny filosofie, zachytáva dejiny a charakteristiku novovekej filozofie od Bacona po Spinozu (Descartes, Pascal, Hobbes, Galilei a ďalší...)..

Kniha Ivana Alexandroviče Iljina Hegelova filosofie jako nauka o konkrétnosti Boha a člověka byla vydána v Moskvě na samém začátku roku 1918. Byla to doba málo vhodná pro zamyšlení nad hutnýmy problémy bytí.

Předložená interpretace druhé Nietzscheho Nečasové úvahy O užitku a škodlivosti historie pro život si klade za úkol vyšetřit základ lidského života, který je podle Nietzscheho jednotou času, pocitů a řeči. Protože se výklad orientuje především na vypracování zmíněné jednoty lidského života, není a nemá být úvodem do Nietzscheho myšlení nebo pokusem určit pozici Nečasových úvah v celku myslitelovy

První úplný český překlad jednoho ze stěžejních konfuciánských textů z klasické čínštiny. Kniha Mencius byla společně s Konfuciovými Hovory, Velkým učením a Doktrínou středu zařazena mezi tzv. Čtyři knihy, jejichž znalost byla po dlouhá staletí ověřována u čínských úřednických zkoušek. Obsahuje dialogy Mistra Menga neboli Mencia (372–289 př. n. l.) s různými postavami, včetně jeho žáků a panovníků

Patočkův esej Nadcivilizace a její vnitřní konflikt, vytvořený zřejmě v padesátých letech 20. století, patří k jeho nejbohatším a nejaktuálnějším textům; mezi filosofickými diagnózami doby, napsanými ve 20. století, zaujímá nesporně jedno z čelných míst. Patří však do složité, doposud málo prozkoumané a nejméně veřejné fáze jeho filosofické tvorby. Argumentace, kterou Patočka používá, je kromě jiného