Komediální alegorie Betrug der Allamoda z pera vídeňsko-pražského barnabitského kazatele Costanza Arzonniho byla v roce 1660 dvakrát inscenována v Martinickém paláci na Hradčanech před šlechtickým publikem na počest hostitele, nejvyššího purkrabí Bernarda Ignáce z Martinic. Unikátní, důsledně dvojjazyčná česko-německá publikace, jež vzešla z interdiciplinární spolupráce historiček a historiků divadla,

Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu.

Pri čítaní II. zväzku Súborného diela Stanislava Vrbku sa pred čitateľom objaví bohaté spektrum kritikovych tematických okruhov. Za touto vypätou aktivitou stojí autorova osobná vášeň pre divadlo.

Opera rakouského skladatele Josepha Weigla Die Schweizerfamilie (1809) se stala roku 1823 prvním operním představením v českém jazyce ve Stavovském divadle v Praze. Dvojjazyčná kniha, která vychází jako druhý svazek ediční řady Nota bene, se zabývá libretem Ignaze Franze Castelliho a jeho francouzskými inspiračními zdroji, německými a českými provedeními, interprety, recepcí v tisku a v korespondenci

Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského vMahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě,

Monografia Dagmar Inštitorisovej Iný dramatik Rudolf Sloboda sa v štyroch hlavných kapitolách zaoberá aj zamlčanou či neznámejšou dramatickou tvorbou Rudolfa Slobodu (1938 1995) na Slovensku a v Českej republike, a to pre divadlo, film, televíziu a rozhlas, vrátane diel, ktoré vznikli i po jeho úmrtí ako rôzne typy adaptácií prozaických diel. V prvej kapitole s názvom Rudolf Sloboda o divadle či dramatike

Pavis přináší doposud chybějící konceptuální rámec pro analýzu divadelních, tanečních a pantomimických představení s přesahem do filmové analýzy. Kniha provede čtenáře od detailu hercova výrazu a gesta až po společenský kontext, ve kterém dílo vzniklo.

Kniha představuje osobnost Franka Weniga v celé její různorodosti: jako člověka jej přibližuje korespondence s řadou osobností kulturního a společenského života zejména Plzně i s řadou přátel. Jeho novinářskou činnost ukazuje významný výběr z jeho novinových textů.

Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové. Jiřina Stránská (1912–1999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 34–41.

Autorka monografie skúma premeny komornej opery v tvorbe slovenských skladateľov a osud inštitúcií, pre ktoré sa jej pestovanie stalo centrálnym programom. Ide o prvú odbornú publikáciu, upriamujúcu pozornosť čitateľa na túto hudobno-divadelnú oblasť.

Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení,

Pozvání na klauzury přijalo 21 hostů, kteří v 25 textech přinesli různorodé reflexe. Radoslava Schmelzová sledovala během obou semestrů specifika divadelní tvorby v netradičních prostorech a postihla její odlišnost od tradičních divadelních konvencí.

Kultura pohybu operního herce.

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení. Podle Zeamiho lze podstatu vyjádřit jen tím nejúspornějším hereckým projevem, který ovšem neprobíhá na úrovni vědomí či intelektu.

Ideológia „gréckeho divadla, pôvodného divadla a pôvodu divadla“ je mimoriadne ironická k súčasnému západnému etnocentrizmu, ktorý spája vágnu sociológiu opojnosti, demokratický humanizmus a zdrapy diskurzu o literatúre všeobecne. Vznáša sa vo vymyslenej európskej pseudointelektuálnej hmlovine, kde sa vznášajú bok po boku tancujúci Dionýzos a satyrovia zababraní vínnym kalom, improvizujúc nadávky v

Uvažujeme-li o vývoji západní teorie dramatu od Aristotela k moderním autorům, mohli bychom ji nejstručněji charakterizovat heslem \'Od metafyziky k technice\'. Vrcholu dosahuje tento vývoj v 19. století ve Freytagově Technice dramatu a v proslulých Poltiho Třiceti šesti dramatických situacích. Právě posledně jmenovaný spis se stává pro Júlia Gajdoše východiskem ke sledování dalšího (moderního i postmoderního)

Slovensko (príp. česko) - anglická publikácia o histórií bábkového divadla.

Jedno zo základných diel európskej divadelnej literatúry 20. storočia. Režisérove zápisky a výber ďalších statí, prednášok a režijných výkladov.

What is contemporary European theatre like? In recent years, it has been sceptically believed that big personalities or grand themes have vanished.

„V dvadsiatych rokoch sa obyvateľstvo mesta delilo na dve skupiny: na tých, čo hrali ochotnícke divadlo, a na tých, čo ho navštevovali. Tretej skupiny nebolo.“ Tento výrok Jána Kalinu o kultúrnych pomeroch Prešova v medzivojnovom období stojí ako motto nad motiváciou, ktorá nás viedla k preskúmaniu divadelného života Prešova v období po vzniku Československa až do naplnenia snáh o zriadenie a definitívne