Výbor Bubásně z díla německého básníka Christiana Morgensterna vznikl ve spolupráci překladatelů Jany Pokojové a Jana Januly a ilustrátorky Karoliny Žitné. Prostřednictvím „nových“ slov a magických obrazů se tito autoři snaží vlákat do podivuhodného světa Morgensternovy poezie novou generaci čtenářů. Kniha volně navazuje na předchozí morgensternovskou sbírku z dílny této trojice 77 šibenic, jejíž překlad

Výber z Novomeského básní a úvah sa zaraďuje ku knihám-dokumentom. Prináša úplné vydanie autorových medzivojnových zbierok, výber z neskoršej básnickej tvorby, kľúčové publicistické články a názory a množstvo dokumentačných materiálov, z ktorých viac eré sa v knižnom vydaní objavujú po prvý raz. Kniha Básne a úvahy ponúka nielen objektívny pohľad na kultúrneho publicistu Laca Novomeského, zachováva

Najnovšia zbierka poetky Blanky Poliakovej s názvom Stretneme sa v básni prináša zaujímavú koncepciu, kde jednotlivé básne striedajú krátke prozaické reflexie. Je to monológ, ktorý autorka vedie so svojimi milovanými, so svojím srdcom a večnosťou. Aj keď ide o intímnu poéziu, čitateľ je vrúcne prizvaný, aby sa spolu s autorkou pýtal a aby odpovedal. Aby vypočul \"hlas\", prichádzajúci až z hĺbok studne

Básnik a prekladateľ Adam Puslojić (1943) patrí k výrazným osobnostiam srbskej kultúry. Absolvoval Filologickú fakultu v Belehrade, odbor všeobecná literatúra. Je autorom vyše tridsiatky básnických zbierok, po rumunsky vydal jedenásť zbierok. Z rumunčiny a ruštiny preložil viac ako 80 knižných titulov. Jeho básne preložili do 13 jazykov. Je členom Asociácie srbských spisovateľov a Združenia srbských

V Prorokovi nabízí Chalíl Džibrán mapu pro cestu životem. Díky němu si totiž můžeme už nyní a bez zbytečného bloudění osvojit to, co bychom se jinak dozvídali až mnohem později – anebo taky vůbec. Umíte si představit, o co lepší život vás čeká? Inspirace Prorokem se mění podle toho, ve které životní fázi jej čteme. A čte se tak lehce! Není to jen báseň, ale poetické poselství moudrosti a lásky. Džibrán

Koncept knihy Isola Sacra nadväzuje na básnicko-výtvarný cyklus Paradiso (Ricordare) (2017) tej istej autorskej dvojice – Mila Haugová, Ján Kudlička. Príhovor k partnerovi, ktorý tvorí aj tu základnú kompozičnú niť, tematizuje medzičas pred nutnosťou „prekročiť more“ – „na druhú stranu“. Nový cyklus básní sa motivicky opiera o motív mora, zalievajúceho prah domu a postupne celý dom.

Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968) - představují v souborném vydání Jana Zábranu (1931-1984) jako jednoho z nejvýraznějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text sbírek, autorem oproti prvním vydáním upravený a v případě sbírky Stránky z deníku

Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně

Marián Milčák (1960) autor deviatich básnických zbierok, naposledy teserakt (2018), a literárno-vedných publikácií O nezrozumiteľnosti básnického textu (2004) a Mýtus a báseň (2010). Z poľštiny spolu s Petrom Milčákom preložil výber z poézie Zbigniewa Herberta Fortinbrasov žalospev (2009) a básnickú zbierku Czeslawa Milosza To (2014). Nová zbierka Mariána Milčáka Provinčné básne sa pokúša pomenovať

Vzal jsem jeden den mladého osmnáctiletého člověka, pohlavně zralého a znalého a taky zrovna civilizačně opásaného smrtícími zbraněmi, za měrnou jednotku – míru dne lidského bytí, odkdy se nashromažďovaná energie začíná masově spotřebovávat na nadosobní udržení rodu a právě tak ovšem na nadosobní dosažení individuality… Empirickou křivku „biologického času“ jsem pomocí analytické geometrie matematicky

Ojedinělá antologie ve dvojjazyčném slovinsko-českém provedení mapuje nejnovější slovinskou poezii přibližně od roku 2000 do současnosti a představuje padesát autorů napříč generacemi i žánry. Z předkládaného výboru je zřejmé, že slovinská produkce posledního desetiletí je nejen nesmírně bohatá, ale také kvalitní, tematicky i slohově různorodá, poznávající a reflektující život a svět úplně jinak než

Józef Czechowicz (1903-1939), jedna z popredných postáv poľskej medzivojnovej poézie a básnickej avantgardy. Autor siedmich básnických zbierok, spolu s Czeslawom Miloszom predstaviteľ katastrofického prúdu v poľskej poézii.

Knížka Libora Hofmana je půvabná, plná obrázků, úvah a slovních hříček. První polovina je prozaická, v druhé najdeme především soubor básní a grafické poezie.

Básne debutu Igora Tyšša Alba sa vyznačujú vycibreným zmyslom pre lyrickú skratku a slovnú hru. Tyšš dokáže bežné situácie, v ktorých sa ocitá mladý človek, vyjadriť neošúchanými obrazmi, v ktorých sa občas mihne iskra humoru či gnóma ako z pera zrelého básnika.

Niekoľko desiatok vtipných a milých prozaických textov podobných moderným rozprávkam či báchorkám.

Kniha Ladislava Nebeského Obrazce slov s podtitulem plošné binární básně představuje nejnovější tvorbu tohoto autora. Jeho nynější idea plošné binární básně volně navazuje na původní ideu binární básně z let šedesátých, která byla v té době patrně jeho nejoriginálnějším příspěvkem k experimentální poezii.

Čtyři slavní japonští básníci 17.-19. století v jedné knize! “Zenový filosof a estét” Bašó, “boží člověk” Issa, “malíř a intelektuál” Buson a “piják a poutník” Santóka a výběr z jejich haiku v překladu Antonína Límana.

Další svazek z autorova díla obsahuje celky Mezi rybou a ptákem, Kříž a křídlo, Bílé místo, Mezi ohněm a vodou, Jak dlouho a Kroužení.

Nový rukopis Jiřího Staňka - s prozatímním pracovním názvem Blázinecké - není ani básnickou sbírkou v pravém slova smyslu. Svým nevelkým rozsahem, pouhých pětadvaceti textů, se mnohem spíše blíží k autorovým monotematickým cyklům (Kamenný úsměv, Jedenáct poct Tychonovi, Malé modlitby aj.), které jsou pro Staňka typické od prvopočátků jeho tvorby a které se vždy snažil samostatně realizovat jako bibliofilské

Analógový tato? Veď hrot atramentového pera, ktorým sa učil písať, dávno stratil ostrosť.