Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Pravda je podle Benjamina ve věcech samých, nikoli v poznání, ve světě však není vyjádřena dokonale, a Benjamin si proto klade otázku, jakými poznávacími a výrazovými prostředky ji lze zpřítomnit. Zpřítomnění pravdy přitom není jen teoretickým problémem, ale také problémem etickým a politickým,

Kniha Jména Pavla Florenského se stala od dob svého vydání významným fenoménem. Nejen do ruského filosoficko-teologického prostředí tento traktát přinesl mnoho nových impulzů: poukázal na fakt, že se kořeny různých směrů evropského filologického bádání (v tomto případě onomatologie) od konce 19. století překvapivě uchytily paralelně také v soudobém Rusku, že východoevropští badatelé do těchto diskusí

Moderní myšlení vzniklo z přesvědčení, že člověk sice je součástí světa a je na něj odkázán, že však svět jako svět je zde teprve a pouze s člověkem. Člověk tak začíná vystupovat jako světatvorný.

V druhé polovině dvacátého století došlo v anglosaské jazykové oblasti k oživení zájmu o problematiku filosofické (tj. na víře nezávislé) theologie. Mezi četnými autory, kteří se jí dnes zabývají, má zvláštní postavení oxfordský profesor R. Swinburne (nar. 1934), protože bývá považován za hlavního iniciátora dnešní renesance této disciplíny.

Předmětem tohoto mimořádného čísla Filosofického časopisu je Levinasovopojetí sociality, kterou autoři neredukují na etický vztah k druhému, jak je Levinas běžně vykládán, ale snaží se ji chápat šířeji, také jako vztah erotický a politický. Etická odpovědnost, s níž je důraz Levinasovy filosofie spojován, je u něj neodmyslitelně spjata s obhajobou subjektivity, kterou Levinas vyzdvihuje v kritickém

Druhý díl série Postkoloniální myšlení I-IV, jejímž úvodním svazkem byl překlad knihy Frantze Fanona Černá kůže, bílé masky tvoří historické východisko odrážející angažovanou genezi postkoloniálního myšlení jako de facto emancipačního programu druhé vlny \"dekolonizace\" - ozbrojeného i politického procesu boje koloniálních zemí za nezávislost, který byl na Západě vnímán jako proces rozkladu evropských

V předkládané knize se autor částečně vrací k historické matérii. Usiluje zde o všeobecně srozumitelnou a přehlednou rekonstrukci Hegelovy filosofie náboženství, kterou současně zasazuje do širšího kontextu jeho filosofické soustavy.

Predložená práca nadväzuje na monografie Úvod do metodológie spoločenských vied (2011) a Empirické a teoretické postupy spoločenských vied (2014), ktoré autor napísal v spoluautorstve s prof. J. Viceníkom.

Kniha je paralelním vydáním německého originálu textu Martina Heideggera a českého překladu, který pořídil Jiří Němec. Překlad byl pro nynější třetí vydání důkladně redakčně prověřen a revidován.

Georges Canguilhem, žák a nástupce Gastona Bachelarda v čele ústavu Institut d’histoire des sciences et des techniques, se řadí k nejvýznamnějším osobnostem francouzského myšlení 20. století. Canguilhem byl profesorem na pařížské Sorbonně, kde k jeho žákům patřili například Michel Foucault, Gilbert Simondon, Gilles Deleuze či Jacques Derrida.

Církevní historik Hubert Wolf přistupuje k problematice celibátu z historického hlediska a vychází z toho, že Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek

Monografie je důkladným rozborem nejen Kierkegaardovy práce Bázeň a chvění, ale i relativně široké diskuse, která se v celosvětovém měřítku vede k tomu, co je v této Kierkegaardově knize předkládáno. Tato práce je velice důkladně vědecky, tj. přesně a soustavně, zpracována.

Klaus Hemmerle (1929-1994), biskup v Cáchach (1975-1994), sa pokúša v tejto knihe, ktorá bola listom k sedemdesiatke Hansa Ursa von Balthasara, urobiť z kresťanskej filozofie účinnú sprostredkovateľku medzi tajomstvom a existenciou. Náuku o bytí sa snaží rozvíjať zo základov trojičných vzťahov v Bohu a dať tým podnety pre filozofiu ako aj pre teológiu, pričom chce dať kresťanom aj nekresťanom podnety

Samizdatové vydanie tejto knihy v roku 1977 vydal Jan Vladislav v edícii Kvart. S pomocou Patočkových príbuzných a priateľov zhromaždil autorove texty týkajúce sa k Charty 77 a písomné reakcie domácich i zahraničných osobností na jeho tragický skon.

Práce je více filozofickou úvahou, avšak nepostrádající dějové události, jenž se odehrávají na pozadí rozhovoru skupiny lidí, kteří při svých denních starostech ztratili přehled o skutečném světě na jedné straně a starce, který naopak pozorně vnímá dění kolem sebe na straně druhé. Ve vypjaté atmosféře pak probíhá zamyšlení nad minulostí a postupné uvědomování si reálné přítomnosti.

„Vedecká ideológia je evidentne nepochopením metodologických požiadaviek a pracovných možností vedy,“ píše v knihe Ideológia a racionalita v dejinách vied o živote francúzsky filozof vedy a lekár Georges Canguilhem, žiak Gastona Bachelarda a učiteľ Michela Foucaulta. Popritom si kladie aj ďalšie otázky: Čo sú vedecké ideológie a ako sa líšia od antivedy, povery či pseudovedy?

Tato kniha se zamýšlí nad velice intimním tématem lidského zrození a smrti. Každý z nás se totiž zrodil a každý z nás jednou umře.

Vjačeslav Ivanovič Ivanov (1866–1949), básník-symbolista, představitel bohatéhoruského teologického a filosofického myšlení počátku 20. století. Je považován za vynikajícího helénistu, o němž Lev Šestov poznamenává: jeden z nejinteligentnějších a nejlepších současných spisovatelů, jehož základním rysem je univerzálnost.

Kniha je vhodným úvodom do problematiky postmoderného myslenia.

Základná a vo svetovej literatúre ojedinelá práca skúmajúca vplyvy Platónovej filozofie na kresťanské myslenie pozdnej antiky a stredoveku na latinskom Západe i gréckom Východe.