Sme si všetci rovní? Prečo ľudia zomierajú? Spisovateľka Eva Sussová a ilustrátorka Anna Höglundová namiesto hotových odpovedí diskutujú o týchto otázkach z filozofickej perspektívy prostredníctvom textu a ilustrácií. Kniha je určená čitateľom a čitateľkám v každom veku, ktorým pripomenie, že nie sú sami, kto sa pýta prečo.

Ak si často kladiete otázky: Čím to je, že je náš svet taký, aký je? Prečo môžeme čas merať, ale nemôžeme ho zastaviť?

Monografie Kapitoly z filosofie nové hudby se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému.

Tématem knihy jsou širší filosofické i mimofilosofické souvislosti Wittgensteinova argumentu proti soukromému jazyku. Vedle Wittgensteinovy teze, že \"soukromý jazyk\" je pojmový spor, zatěžující řadu starších filosofických pojetí jazyka a významu, klade autor popis a filosofickou analýzu různých parajazykových fenoménů, jakými jsou jazyky dvojčat či glossolalie, a poukazujena fakt, že (post)wittgensteinovská

Klasická filozofie v kostce podává přehledné dějiny antické filozofie. Od Sokrata, Platona či Aristotela po Pythagora ke stoicismu Marka Aurelia.

Kolektivní monografie Michaely Fišerové a Martina Charváta zaměřuje pozornost na problematiku „kyberfotografie“ z hlediska proponovaného současnou mediální filosofií, Foucaultovou genealogií a Derridovou dekonstrukcí. Autoři analyzují změnu dispozitivu, k níž došlo v kontextu nastupujících digitálních technologií v 21. století.

Název v češtině: Náboženské praktiky v japonských horských oblastech. Od úniku před pekly k zdraví prospěšným, ekologicky optimálním a duchovním praktikám konzumní společnosti.

Stěžejním dílem církevního otce Lucia Cae(ci)lia Firmiana Lactantia (260-325), jenž působil jako učitel rétoriky v Diocletianově sídelním městě Nikomédii a později jako vychovatel Constantinova syna Crispa, bylo obsáhlé teologické pojednání Divinae institutiones (Základy božské nauky), v němž se pokusil shrnout základy křesťanské věrouky. Paradoxně ho ale mnohem více proslavil nevelký spisek De mortibus

Výklad celkové intence Wittgensteinovy první a vlastně jediné knihy, známé pod názvem Tractatus logico-philosophicus, vedla autora ke snaze postupovat po linii, kterou sám Wittgenstein doporučil nakladateli Fickerovi, když se mu snažil přiblížit, proč by mu měla být blízká odborná kniha z oblasti, v níž byl Ficker naprostým laikem Kniha tak nakonec představuje raného Wittgensteina především jako schopenhauriána,

„Vedecká ideológia je evidentne nepochopením metodologických požiadaviek a pracovných možností vedy,“ píše v knihe Ideológia a racionalita v dejinách vied o živote francúzsky filozof vedy a lekár Georges Canguilhem, žiak Gastona Bachelarda a učiteľ Michela Foucaulta. Popritom si kladie aj ďalšie otázky: Čo sú vedecké ideológie a ako sa líšia od antivedy, povery či pseudovedy?

Kniha je určená všetkým, ktorí sa zaujímajú o umelú inteligenciu, filozofiu,právo a učiteľstvo.

Knižní vydání Sebraných spisů přináší čtenářům systematicky učleněné celoživotní dílo jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů. Soubor Péče o duši zahrnuje autorovu tvorbu, která se týká postavení člověka ve světě a v dějinách: od morálních otázek jednotlivce, přes stanoviska k aktuálním společensko-politickým událostem, až k obecným úvahám o filosofii dějin.

Gorbačov a Ikeda o buddhizme a komunizme: Autori diela - Michail Gorbačov (bývalý generálny tajomník komunistickej strany a posledný prezident ZSSR, laureát Nobelovej ceny mieru za diplomatické úsilie, ktoré viedlo k ukončeniu studenej vojny v r. 1990) a Daisaku Ikeda (budhistický filozof, duchovný vodca Sokka Gakkai budhistickej organizácie, ktorá má asi 12 miliónov stúpencov v 192 krajinách, autor

Záverečný diel rozsiahleho empedokleovského opusu ponúka detailné komentáre textov vydaných v predchádzajúcom zväzku. Najpodrobnejší a najinformatívnejší výklad, aký bol kedy predsókratovskému filozofovi venovaný.

Nový svazek přináší kromě recenzní rubriky sedm studií, které se týkají intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle učení židovských myslitelů v renesanční Itálii se zabývají např. vlivem španělského vědění 16. století na Francise Bacona, výrokovou logikou pozdní scholastiky, dramatikou bratrské školy v Lešně, recepcí německé rozjímavé literatury u českých humanistů, obrazem pobělohorských exulantů

Platón (469 – 399 pred n. l.), najvernejší a najnadanejší Sokratov žiak, zakladateľ filozofickej školy nazvanej Akadémia (podľa miesta, ktoré bolo zasvätené hérosovi Akadémosovi), v Aténach. Pravdepodobne najznámejší a najvýznamnejší mysliteľ v dejinách filozofie. Písať o Platónovi, ktorého ľudia čítajú a vykladajú už viac než dve tisícročia, nie je jednoduché. John E. Peterman zvládol túto výzvu bravúrne.

Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují

A magyar irodalomtudomány évszázados adósságát törlesztik a fordítók és a Kalligram Kiadó, amikor Ciceró összes retorikaelméleti műveit magyar nyelven hozzáférhetővé teszik. Cicero hét retorikaelméleti munkájából négy magyarul még könyvformában sohasem jelent meg, pedig e négy között van Cicero két legfontosabb és az európai kultúrára legnagyobb hatást gyakorló műve: \"A feltalálásról\" és \"A szónokról\".

Gilbert Durand, jeden z nejvýznamnějších Bachelardových žáků a autor mnoha knih věnovaných imaginaci a symbolice (mezi ty nejznámější patří Antropologické struktury imaginace. Úvod do obecné archetypologie a Symbolická imaginace), se v tomto souboru statí s bachelardovským podtitulem zabývá hermovským a hermetickým návratem ve vědách o člověku a ohledává cesty vedoucí ze slepé uličky scientisticky

Kniha se zabývá kulturními aspekty globalizace v období od rozpadu bipolárního světa na konci osmdesátých let 20. století do vypuknutí globální krize v letech 2007-2008. Pozornost je soustředěna na tzv. transkulturní obrat jako jeden z klíčových konceptů a jako projev komplexních sociálních, politických a kulturních změn v tomto období.