Mezi významné cíle této knihy patří zdůraznit nesmírně pozitivní roli alkoholu v životě člověka, nastínit jeho historické, společenské, kulturní, zdravotní, sociologické i ekonomické funkce. Hlavními dvěma úkoly, které si autor klade, je na jedné straně propagace nového, výhradně pozitivního vztahu k tomuto významnému fenoménu, což ovšem vůbec nevylučuje boj proti negativním důsledkům jeho nadměrné,

Stovky a tisíce příběhů, jež se svými klienty autorka doslova prožila. Když se rozhodla své zkušenosti knižní formou sepsat, nezpronevěřila se ovšem závazku povinné mediátorské mlčenlivosti.

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice.

Teodor je zapálený vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Padesátá léta v Československu ovšem nejsou dobou varhan a kostelů, a Teodor se tak dostává do stále ošemetnější situace.

Poslední 4. svazek Spisů ukazuje, že Zbyněk Havlíček byl obdařen zcela mimořádnou deníkovou citlivostí a to, že tato citlivost prostupovala všemi složkami jeho díla. Zbyněk Havlíček byl po celý život člověkem několikanásobně skrytým, utajeným: o tom, že je básník, se veřejnost dozvěděla až v roce 1966, tři roky před jeho smrtí; svou životní lásku před manželkou Věrou utajil do smrti a o jeho mnohaletém

Předměstí Olomouce, dnes její městská část Nové Sady, je prostorem, kde se odvíjí děj knihy o rodině zemědělce Císaře. Košatý strom rodiny vytvořilo pět jeho postupně dospělých synů.

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, lidskost i dětství?

Další obsáhlá próza Evy Kantůrkové je autorčinou knihou zásadní a sumarizující. Spojuje v sobě podnětné úvahy o českéliteratuře, kultuře, politice, dějinách a národním charakteru, působivé osobní vzpomínky na vlastní bohatý život, úvahy o literární tvorbě a vlastním díle i jedinečné portréty mnoha významných osobností českého veřejného života (mj.

Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.

Světlo z Pauliny, podmanivý povídkový cyklus, v němž se prolínají osudy postav napříč časem, prostorem i sny, představují Jana Štiftera opět jako zdatného spisovatele kratších prozaických útvarů, které čtenáři navzdory rozsahu zůstanou dlouho ležet na mysli. Ač se i zde zaobírá prázdnými budovami a vesnicemi (vzpomeňme na věty ze stejnojmenné povídky „Světlo z Pauliny“: „Hranice, kdysi tvořená jazykem,

Ve své čtvrté knize, románu Česká krása, se prozaik a zároveň stomatolog Leoš Šedo vrací po deseti letech do medicínského prostředí. Příběh jeho románové kolegyně a vrstevnice Evy je mikrosondou do „typického“ většinového rodinného života s drobnokresbou mezilidských vztahů a zároveň s citem pro historický detail zaznamenává peripetie českého národa smýkaného tzv. „velkými dějinami“ od šedesátých let

Co se stane, když objevíte deník své matky? „Na klín si položila batoh a vytáhla knihu v tmavě hnědých deskách s nápisem „1985“ – matčin deník z toho roku, který vzala asi před měsícem z jejího trezoru na šperky.

Vypravěč třinácti krátkých próz, které svou formou volně navazují na Martínkův úspěšný povídkový soubor Olej do ohně, je pozorným svědkem výjevů, dějů a osudů, jejichž aktéři se z pohodlného lpění na předsudcích či z marnivé touhy vyhovět očekávání svého okolí zaplétají do sítí sebeobelhávání a dobrovolně se tak vzdávají vlastní svobody a důstojnosti.

Jana Herrmannová v této knize s humorem i s nostalgií zaznamenala historii své rodiny, základním způsobem propojenou s jejím vlastním příběhem. Málokde se setkáme s tak přesvědčivým a v nejlepším slova smyslu zábavným zachycením atmosféry padesátých a zejména šedesátých let minulého století a jejich pokračování.

Ke konci června roku 1992 se Vladimír Mečiar stal premiérem Slovenska. Stalo se tak 6 měsíců před rozpadem federace Čechů a Slováků.

Kniha plná humorných príhod a postrehov odohrávajúcich sa v prvej polovici šesťdesiatych rokov minulého storočia v sudetskom pohraničí Severnej Moravy, vnímaných a rozprávaných jedenásťročným chlapcom.

Zbierka básní z rokov 1989-1995.

Mladý učitel Martin přijíždí do provensálského pohoří Luberon, které na první pohled připomíná ráj jako z pohlednice. Martin, nadaný zvláštním talentem, sem následuje tajemnou vůni ještě tajemnějších lanýžů, o nichž zatím jen sní... Co když ale hlavním motorem jeho hledání není pouze touha najít \"černý diamant\"? V pátrání téměř detektivním nás autorka tentokrát seznamuje s méně známou stránkou života

Napínavý román o osobnej odvahe, sebeobetovaní pre druhých, svedomí, nenaplnenej láske, kamarátstve a odhaľovaní zmyslu života.

Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelkaLenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé.