V opuštěném drážním domku, o který nikdo nestál, přebývají dva bezdomovci. Mají za sebou třeskuté zimy, kterépřežili jen s velkým úsilím, i horká léta, během kterých si připadali jako králové.

Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě?

Lila a Marie jsou sice sestry, ale nemohou být rozdílnější. Zatímco Lila je krásná, bezprostřední, ráda se vrhá do rizika a snadno manipuluje lidmi, Marie je tichá, introvertní a plachá.

Před třiceti lety rodina musela uprchnout před totalitou a „normalizací“. Od té doby je vztah jejích členů poznamenán vším, co exil navždy zlomil. V průběhu let si všichni znovu vybudovali své životy, i když na různých kontinentech, s vědomím, že nejsou odnikud.

Detektivní příběh A smrtí voněl borový háj se odehrává v budoucnosti vzdálené několik set let. Svět ovládli Číňané.

Rozsáhlý mnohovrstevnatý román. Současná společnost je autorem viděna jak zdola, kdy Petr Motýl vychází z autentické zkušenosti hrobníka v Praze na Břevnově, tak z nadhledu, který v románu zastupují především pohledy do tisíciletých dějin břevnovského kláštera založeného svatým Vojtěchem.

Tchajwanec Bao se snaží mít celý život pevně v rukou. Má skvělou kariéru, děti s prestižními školami, a dokonce se zdá, že jej netíží ani nefunkční vztah s bývalou manželkou Sedrikou.

Dvanáct autorů a jejich svědectví o tíze svobody. Jak události přelomových devadesátých let minulého století zasáhly do životů dvanácti romských autorů, jejich blízkých a tehdejší romské společnosti vůbec?

Dnes již klasické dílo českého pragmatismu, v kterém Čapek přemýšlí o demokracii, o povaze státu a společnosti. Čapkův pragmatismus je ryze humánní.

Co se dělo s českou společností, s celým světem v době ohrožení covidem-19? Co jsme se dozvídali o sobě?

Román Největší tma pojednává o psychospirituální krizi, do které se jeho postavy dostávají při definování svého místa ve světě. Tato krize se může odehrávat jak na přízemnější rovině a souviset spíše s touhou po materiálním zajištění a po nápravě starých křivd, nebo na vyšší úrovni spojené se skutečným hledáním spirituality.

Další román nejvýraznějšího vypravěče porevoluční české prózy, v němž je Jiří Kratochvil opravdu především „neřestným vypravěčem“ (neřestný tu ale neznamená nemravný), nikoli analytickým intelektuálem. V Je suis Paris si můžeme vychutnat mnoho dějových úrovní a zákoutí.

Vynikající česká herečka Marie Tomášová, která vtiskla tvář českému divadlu šedesátých let na prknech Národního divadla a Divadla za branou, aby po celých dalších dvacet let nesměla z politických důvodů vstoupit na prkna českých divadel, napsala knihu, která není jen vzpomínáním na dobu minulou, ale svébytným prozaickým textem. Manželka režiséra Otomara Krejči ve své knize prokazuje mimořádný cit pro

Jedna z nejzdařilejších próz známého autora a scenáristy, čtenářsky strhující příběh někdejšího populárního politika, odhalující zákulisní praktiky moci a současně upínající pozornost k základním otázkám lidské morálky, touze po přežití, konjunkturalismu, statečnosti i zbabělosti. Rážovu původně rozhlasovou hru po úspěchu doma nastudovaly stanice od Kanady přes Irsko, Švýcarsko a Německo.

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizacevesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů.

Úsměvná knížka Františka Nepila Tělověda se stala inspirací a pobídkou k vytvoření netradičního almanachu o našem těle - odhlavy až k patě. Posbírané drobné postřehy a vtipné poznámky našich známých osobností tvoří z knihy vskutku milé dílko.

Jak si má profesor matematiky vysvětlit, že celá jeho třída napsala obtížný školní úkol z matematiky na výtečnou? Jak si má vysvětlit městský policista, že všichni občané, kteří vsadili do televizní loterie, uhádli správně všechna čísla?

Prozaik a esejista J. Jedlička písal v 50. a začiatkom 60. rokov po dobu viac než dvanásť rokov listy svojmu staršiemu priateľovi Václavovi Wildovi.

Smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Hrdinka románu má svůj život pevně v rukou - jiné ruce totiž k dispozici nemá.

Přestože je období druhé světové války nesmazatelně zatíženo katastrofou šoa, podařilo se neprávem opomíjenému česko-izraelskému spisovateli Otu B. Krausovi (1921 Praha – 2000 Netanja) napsat román, v němž tyto události pro hlavního hrdinu, dospívajícího židovského mladíka Štěpána, představují spíše jen historický kontext. Hrůzy holokaustu, jimiž si Kraus i jeho pozdější žena Dita, „osvětimská knihovnice“,