Sbírka krátkých básní, útržků, myšlenek. Osobní zpověď. Střípky života. O tom, že zklamání chutná jak grapefruit a láska je ta nejlepší věc, kterou umíme.

Jedno z nejvýznamnějších děl české literatury s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (* 1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy). Hamerovy monotypy na téma Máchova Máje, vznikající průběžně více než

Milé hvězdy mi brnkají na nervy: Co se má stát asi se stane V průběhu vzteklých úklidů úprky odhodlané

Láska, ta neodmyslitelná součást našeho života, po které všichni toužíme a bez níž si svůj život nedokážeme představit, je hlavním a jediným tématem básnické sbírky Dívka z kraje růžových čekanek, která je již druhým poetickým počinem Ivany Terezy Konečné. Sbírka je odrazem jejích snů a představ o lásce… a projevem víry v lásku. Hlavní motiv pak představuje růžová čekanka. Ten něžný a křehoučký kvítek

V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny. Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou \"jako slzy hnána větrem\", zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem

Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (ne však idylik!), básník krajin vnějších i vnitřních Radek Štěpánek (nar. 1986) ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý,

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte,

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - \"básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené\' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem\" (Arne Novák).

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu

Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost. Zjišťuje, že cosi zbylo.

Autor sedmi básnických sbírek, ale rovněž výrazný představitel literatury faktu, slovenský básník Josef Leikert (1955) se českému čtenáři poezie představil poprvé sbírkou Pominutelnost. Doteky duše přinášejí typicky „leikertovskou“ lakonickou, metaforicky přesnou, milostně tónovanou lyriku dotýkající se nejcitlivějších míst lidského nitra. Jsou to verše o lásce i o smrti. Jsou to verše připomínající

Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti

Rozsáhlý výbor z básnického díla Františka Vinanta (1934-1980) představuje autora poprvé knižně jako mimořádného básníka. Knihu vybral, uspořádal, k vydání připravil a zasvěceným doslovem doprovodil básník Rudolf Matys. František Vinant byl roce 1964 šéfr

Básnická sbírka devětasedmdesátiletého věčného debutanta. Dávný přítel Hrabalův a Boudníkův, poslední žijící člen surrealistické skupiny Libeňští psychici, překvapí v nových verších humorem, sentimentem, zkratkou, sebeironií i průbojnými obrazy. Především ale neopakovatelnou atmosférou plavení vzpomínek, které si nijak nepřekáží s vnitřním mládím autora. Vychází s doslovem básníka ticho.

Čtvrtá sbírka poezie autora oceněného za poslední sbírku SPIŽÍRNA (Dauphin, 2009) Cenou Bohumila Polana. „Z maličkostí, u nichž si zřídkakdy uvědomujeme emocionální náboj, který je provází, protože jsou zastíněny momentálně významnějšími pocity, jsou v Kůsově zpřítomnění rázem fascinující dobrodružství jemných nuancí, hravé ironie, až neodvratné životní tragiky.“ (Petr Andreas, A2) Kniha vychází ve

Respektovaný a renomovaný plzeňský básník Josef Hrubý, čerstvý laureát Umělecké ceny města Plzně za celoživotní dílo, vydal svou šedesátou čtvrtou knížku jako 19. svazek edice Imago et verbum. Sbírkou Milost tak navazuje na Otylé ach vydané v téže edici v roce 2010 a oceněné v následujícím roce Literou za poezii. Jestliže život může mít cenu jedině z milosti, pak Josef Hrubý byl milostí obdařen hned

Jiřího Sternwalda zná veřejnost především jako hudebního skladatele klasické, filmové a divadelní hudby. Působil v Divadle Vlasty Buriana, v Osvobozeném divadle V+W, komponoval hudbu pro E. F. Buriana či Alfréda Radoka. Je autorem hudby k řadě českých filmů (mj. Divotvorný klobouk, Hudba z Marsu, Transport z ráje, A pátý jezdec je strach). Vlastní písňovou tvorbu občas doplňoval i svými poetickými

Ztracené dítko avantgardy - i tak by šlo s trochou nadsázky charakterizovat osud Miloše Hlávky. Patřil k mladým intelektuálům, kteří vstupovali do literárního života po skončení první světové války. Již od svých 17 let publikoval na stránkách novinového a časopiseckého tisku své básně a prózy i překlady světových autorů. Pohyboval se v okruhu mladých avantgardních scén, jako byly Divadlo Dada a Moderní

Reedice výboru z milostné poezie. Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem,

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně při