Pohled na román optikou jeho současnosti i historie. Má román v naší době ještě šanci?

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby?

Jen velice málo klasických textů se těší trvalému vlivu a zájmu od chvíle svého vzniku až po současnost. Ovidiovy Proměny do této nečetné skupinky patří: zásadní dílo římské antiky hojně podněcovalo imaginaci ve středověku i za renesance, inspirovalo Danta, Shakespeara, Goetha i Ezru Pounda a dodnes je nesporně živým a oblíbeným textem.

Profesorka Herta Schmidová, působící donedávna v Ústavu slavistiky při Filozofické fakultě univerzity v Postupimi, patří k vzácným odborníkům, kteří ve své vědecké práci věnovali pozornost nejen významným zjevům českého písemnictví v impozantním rozsahu od renesance až po současnost (Jan Amos Komenský, Jaroslav Vrchlický, Karel Čapek, Václav Havel), nýbrž přispěli také k rehabilitaci a k novému pohledu

Autor práce je popredný slovenský lingvista, slovakista a slavista. Pracuje v oblasti výskumu frazeológie, lexikológie, syntaxe, štylistiky a teórie spisovného jazyka.

Monografie se věnuje čtyřem pravopisně-hláskoslovným jevům, konkrétně protetickému v- (např. vokno), úžení é > í (dobrý mlíko), diftongizaci ý > ej (bílej mlejn) a náslovné diftongizaci ú > ou (oumysl), a to v tištěných literárních památkách z 16.–18. století. Těžištěm monografie je jazyková analýza dobových literárních pramenů ve snaze o postižení tehdejší uzance, vývojových tendencí a odlišností

Kolektívna monografia prináša nový pohĺad na romantizmus v slovenskej literatúre. Reflektuje ho v kontexte slovenskej a českej literatúry v širších historických koreláciách ako dynamický pluralitný dobový uzol v škále rozličných konfigurácií a vo viacerých paralelných vrstvách medzi dvoma vyhranenými pólmi vlasteneckého a mesianistického romantizmu.

Příběh doktora Johanna Fausta, který se upsal ďáblu, aby s jeho pomocí dosáhl poznání všech tajemství života a světa, je jedním ze základních témat evropské kultury a existuje nespočet zpracování literárních, hudebních i výtvarných. Zmínky o tomto kouzelníkovi, lékaři, filozofovi a černokněžníkovi se objevovaly od počátku 16. století v německé literatuře, v dopisech, v městských knihách, v kázáních

Slovenská literárna a výtvarná scéna 2014 v odbornej reflexii. Briškár - Sprievodca nezrozumiteľnosťou, Vášová - Menoslov, Šikulová - Medzerový plod, Vilikovský - Letmý sneh, Pupala - Návštevy, Podracká - Kubus, Dianišková - Zlaté pávy sa rozpadnú na sneh, Zbruž - Sothis, Ulej - Bodaj bi!, Macsovsky - Santa panica, Dovičáková - Fantastické ženské svety, Knížová - 2 strany 1 príbehu, Pixel Strom - Digitálna

Margo - ten zväčša biely, prázdny okraj okolo textu v knihe, novinách či časopise - sprítomňuje tichý, pritom však predpokladový, zjavne dialogický rozmer (na)písaného, ktorý nás implicitne vyzýva k zaujatiu postoja a ponecháva priestor na vlastné reakcie naň. Niektorí sa občas nezdržia a píšu ich priamo na margo strany textu, zanechávajúc tak po s be vonkajšie odtlačky vnútornej konfrontácie, de facto

Bibliografie literárních překladů z italštiny je rozdělena do dvou oddílů. První část obsahuje tištěné překlady italské prózy, poezie a divadelních her včetně libret, od prvotisků až po současnost (do r. 2015 včetně, částečně 2016). Zachycuje všechny přeložené spisovatele, které se podařilo zjistit, bez ohledu na jejich význam.

Mená géniov ruskej slovesnosti Ivana Bunina a Vladimíra Nabokova vo vedomí čitateľov spája rovnaký jazyk, epocha, významný vklad do literárneho dedičstva, ako aj život a tvorba v emigrácii. No títo autori majú k sebe aj osobne a osobnostne veľmi blízko.

Základom výberu Belákovej knihy Slovo robí človeka (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) sú glosy uverejňované v Slovenských národných novinách v rokoch 2005 – 2009 a v revue Kultúra a Kultúra slova v rokoch 2009 – 2013. Zaoberá sa praktickými otázkami jazyka a jazykovej kultúry.

Angelika Corbineau-Hoffmannová (1949), profesorka srovnávací literatury na univerzitě v Lipsku, je uznávaná komparatistka, která zvláštně v posledních letech vydala četné a významné publikace. Cílem je seznámit začínající studenty srovnávací literatury s nejdůležitejšími otázkami a koncepty oboru.

Textasis. Anagogie interpretačního vztahu je zápisem jistého existenciálního pohybu, jenž se děje v překryvu literárněkritické, psychoanalytické a pedagogické zkušenosti, které v autorčině pojetí spojuje jejich vztahová, dialogicko-hermeneutická, a tedy v jistém smyslu textová podstata.

Druhé, zrevidované a rozšírené vydanie úspešnej knihy Jaroslava Rezníka o literárnych potulkách po Slovensku, pri ktorých sa čitateľ zoznámi s našimi najvýznamnejšími literátmi od historických čias až po súčasnosť. Kniha je spestrená krátkymi epizódami zo života niektorých spisovateľov, úryvkami z diela a fotografiami miest spojených s ich činnosťou a životom.

Monografie Jindřicha Tomana, profesora slavistiky na University ofiMichigan (Ann Arbor) v USA, si dává za cíl představit lingvistiku Pražského lingvistického kroužku v širších kulturních a politických souvislostech. Autor se mj. zabývá stylem jazykovědné práce na počátku 20. století, rolí pražské multikulturní společnosti při vzniku Kroužku, propojením Kroužku a avantgardy a vlivem modernistických

... text Magdy Kučerkové je zdařilou, přesvědčivou, odborně mimořádně fundovanou, rozsáhlou a relevantní literaturou podloženou a o vlastní hypotézy i interpretace opřenou, jakož i čtivou a přehlednou analýzou díla Isabel Allendeové v širokém kontextu moderní latinskoamerické literatury. Jiří Chalupa

Cílem knižní studieje postihnout pravidla platící v agonálním prostoru, do něhož literární znalci svými promluvami a texty jako subjekty vstupují a v jehož rámci jsou vzájemně poměřováni, posuzováni a hodnoceni. Autor přitom vychází z předpokladu, že myšlení o literatuře spoluformuje nadosobní paměť určitého kolektiva (tradičně národa, ale stále více i samotné vědecké komunity) a současně je také prostorem

Příběhová próza ze života mládeže patří dlouhodobě ke čtenářsky nejoblíbenějším žánrům literatury pro děti a mládež. Do hledáčku literární vědy se však dosud dostávala spíše ojediněle.