Náš niekdajší svet sa stáva skleníkom, ktorý sme si sami vytvorili. Horúce letá, nedostatok vody, úhyn živočíchov, problémy s úrodou, silné búrky.

Budoucnost prochází žaludkem. Snad žádnou tělesnou potřebu nepociťujeme tak naléhavě jako hlad a žízeň.

Kniha pojednává o lidech, kterým není lhostejný stav planety a kteří se vydali cestou osobní změny. Reflektují to, že způsob jejich života má dopad na životní prostředí, a snaží se o změnu svého životního stylu i spotřebních vzorců.

Lucie a Janek Sedlářovi si plní sen – společně s dětmi cestují starým obytným autem po zapadlých, ale dechberoucích krajích naší země a hledají svůj vysněný pozemek, rodový statek, místo, kde by se usadili, tvořili a žili v souladu s přírodou. Při tomto putování navštěvují inspirativní lidi, kteří již udržitelným způsobem života žijí, jsou částečně soběstační, respektují sebe, ostatní i Matku Zemi

Klimatická zmena je bez diskusie najnaliehavejší a najzávažnejší problém, s akým sa kedy ľudstvo stretlo. Náš prístup k nemu v nasledujúcich tridsiatich rokoch určí, v akom svete budeme žiť a aký ho odovzdáme našim deťom a ich deťom.

Po veľkých povodniach v roku 2002 pri príprave filmu som sa stretla s niekoľkými odborníkmi v Rakúsku a v Česku - Janom Pokorným, Miloslavom Šírom či Oldřichom Syrovátkom, ktorí ma zaujali úplne iným interpretovaním príčin povodní a následným riešením. Ich mottom bol celkom jednoduchý návrh - proti vode sa dá bojovať vodou.

Česká politická pravice musí mít svou „zelenou“ politiku. Poslední léta tento imperativ buď přehlíživě zanedbávala, anebo ho trestuhodně ignorovala.

Už dlouho víme, co se s naší planetou děje. Toto je příběh o tom, proč nic neděláme.

Kniha je súborom textov, ktoré sochár, ochranár, aktivista (ale aj vášnivý bicyklista) Marián „Marko“ Huba písal v deväťdesiatych rokoch pre rôzne dobové periodiká, alebo ich formuloval v podobe prednášok, diskusných príspevkov, rozhovorov či otvorených listov. Sú vzácnym svedectvom, že spoločenské a ekologické problémy, ktoré dnes tak intenzívne vnímame, boli pomenované už pred tridsiatimi rokmi.

Kniha, jež je přepracovanou a doplněnou verzí stejnojmenného učebního textu z roku 2008, uvádí čtenáře do problematiky vzájemného vztahu ekosystému a krajiny, jenž podmiňuje zpětnou vazbu mezi organismy a strukturou jejich prostředí - jedno z ústředních témat ekologie samotné. Pozornost je věnována zejména otázce vnímání krajiny člověkem, popisu struktury, typologie a dynamiky krajiny, a v nepolední

Publikace, na níž se podílel tým předních českých odborníků na životní prostředí, se věnuje problematice atmosféry, klimatu a kvality ovzduší v širokých souvislostech, jež přesahují pouhý přírodovědný pohled. K chemickým, fyzikálním charakteristikám ovzduší a k jejich dynamice promlouvají v dobách proměn globálního klimatu a emisí toxických látek do ovzduší měst a průmyslových aglomerací nejen přírodovědci,

Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát.

Kniha Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody si klade za cíl podívat se na problematiku boje proti kůrovci na Šumavě z hlediska biologie ochrany přírody. Seznamuje čtenáře s obecnými otázkami ochrany přírody se zvláštním zřetelem ke specifickému charakteru Národního parku Šumavy.

Místo stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát.

Autor sa vo svojej vedeckej publikácii venuje svojmu obľúbenému vtáčiemu druhu. Nazýva ho \'nebeským anjelikom\' s karmínovými krídlami.

Podrobné vedecké spracovanie lesných ekosystémov Belianskzch Tatier.

Rozprávanie o štyroch obrancoch kaňonov amerického severozápadu bolo inšpirované vznikomsabotovania ako spôsobu boja niektorých ochranárov.

Studie na téma vztahu člověka a prostředí, které obydluje, vychází z poznatků kulturologie a kulturní a sociální ekologie, ale směřuje spíše do oblasti environmentální filozofie a etiky. Je rozdělena do tří celků: první shrnuje a hodnotí dosavadní vývoj v oboru ekologické etiky (antropocentrické versus neantropocentrické koncepce) a ústí ve formulaci postoje nazvaného pokorný antropocentrismus, druhý

Ondrej Hronec si veľa pamätá a tvrdí, že mnoho si pamätá i naša zem – pôda, voda, vzduch. Tieto „živly“ skúmal celý život ako vedec environmentalista.