V pokoji Sedím na židli znenadání se nakloní stěny obnaží se střešní trámy nad stropem Otevře se díra světla

Sborník básní a povídek s fotografiemi Hany Rysové.

I když jsem ji často nazýval svým andělem, najednou pro mě byla nepolapitelným motýlem. Krásný, tajemný motýl plný barev, kterého jsem chtěl mít, kterého jsem chtěl dostat. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že láska spočívá ve volnosti. Motýl Ona je motýl, je prchlivá, s ní nemůžeš soupeřit v letu. Manévruje a vznáší se ladně a lehce jak chmýří odváté z pampelišky. Zaletí si, kam chce, svou krásu ukáže,

Autor vystudoval Filmovou akademii múzických umění, kromě poezie píše i divadelní hry. Jeho poslední sbírku Znamení aneb kázání rybám lze zařadit k proudu, nebo k hlasatelům toho, čemu se dnes říká tradiční hodnoty. Považuje je za základní kameny smysluplných lidských životů, za střed evropské kultury. Vyslovuje se proti jejich zničení, mluví však o nich řečí soudobou, civilní. Odmítá různé módní kejkle,

Sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH je dalším krokem v koncíznosti autorových myšlenek a v důraznosti básnických point. Opět zde nechybí humor, bourání sebeklamů a ironická metafora… Možná se objeví i světlo na konci velvetového tunelu… Kdo ví… Básnická sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH představuje v pořadí již osmou knihu, kterou Václav Hons vydal v posledních čtyřech letech v nakladatelství Radix (sbírky NU CO,

Čtvrtá básnická sbírka Tomáše Tajchnera. Autor se věnuje také písňovým textům, které do svého repertoáru zařadili například Lenka Dusilová, Petr Bende nebo The Switch. Tomáš Tajchner si svými básněmi nedává úkol hledat ani nacházet. Nenabízí odpovědi, jen dobře mířené otázky a na mušku si nebere nic menšího než lásku. Jeho tvorba může působit jako ohlížení se přes rameno, ale ve svém loučení nachází

Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř

Kniha básníka a grafika Rostislava Valuška je kompletním básníkovým dílem, soustřeďuje do jednoho svazku všechny dosud vydané autorovy sbírky a také představuje dosud nepublikované celky z posledních let. V této knize je celá suma básníkova života. Valuškovy verše patří ke spirituální linii české poezie, v jeho kontemplativní poezii je svět reálný neustále prostoupen četnými biblickými motivy a symboly,

Pobaveno & Odhloubáno, mohlo by se také říct po dočtení sbírky Pavla W. Petkova Vypůjčeno & Okopčeno, která se snaží pozměnit zažité představy o verších a poezii. Směs humoru, nikoliv však prvoplánově vystaveného na odiv, graduje mnohdy až v samotném závěru a nutí k úsměvu a souhlasnému pokývnutí hlavou. Obyčejná témata, vypůjčená a okopčená z obyčejného života \"obyčejných\" lidí, se autor snaží zachytit

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě. Ve sborníku našli zastoupení tito autoři: Milan Valenta, Josef Valenta, Arnošt Bechr, Sylva Kočí, Michal Schmalz, Miroslav Demel, Rudolf B. Beran, Pavel Svoboda, HW Anonyma, Jana Chalupová, Michal Růžička, Lubomír Holzer a Pavel Kašpar. Básně doprovázejí

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo: Tekutým kamenem chci být Nežít ohnem co vskály se nahroutil ztuhnul pri brezích Atlantiku Renato Nežít vkameni [...] (z doslovu

Prvotina brněnské básnířky a bioložky

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě

Čtvrtá básnická sbírka Kláry Goldstein znovu rozeznívá melodii měst. Tentokrát nad jejích střechami neletí v podobě sokolice, ale stoupá a klesá v ulicích po jednotlivých tónech durových i mollových stupnic, které slyší v deštích, jež město pravidelně zalévají.

Lovevole je sbírkou milostné poezie bez patosu. Seznámí vás s mladou ženou a jejím pohledem na život zhuštěným do říkanek o milování. Protože láska není moc příjemný pocit.

Každý z nás má nějaké jméno. Jsme zvyklí vídat ho v určitý den v kalendáři a rádi našim milým a přátelům v den jejich svátku přejeme. Když se Vlastimil Šantroch, zvaný Shaana, rozhodl napsat na každé jméno v kalendáři báseň, uvalil na sebe velkou řeholi. Tím spíš, že básně – limeriky – psal na aktuální jméno každý den po probuzení. Mnozí by časem podobný projekt vzdali, ale Shaana vytrval. Díky tomu

Sbírka básní, ve které autor píše o tom, co vidí kolem sebe, ve své hlavě nebo když se podívá do slunce. Kniha se do určité míry vymezuje proti autoritám, občas proti životu nebo jakékoliv logice. Pár ironických pošklebků dodává Pohledům tu správnou žlučovitost a beznaděj. Všechny básně jsou krátké a úderné, doplňují je analogové fotografie Jovana Odaka.

Jsou momenty, které nám navždycky utkví v paměti a nadobro nám změní život. Lidé, které ve svém životě potkáme a kteří ho ovlivní, ať už v tom dobrém, či špatném. A pocity, nad které se jednou budeme muset povznést. Autorka se z nich vypisuje v této sbírce básní plné pravdivých příběhů lidí, kteří prošli jejím životem a už navždy v něm zanechali stopu.