Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku. Druhou nedocenitelnou funkcí makroskopu je obrácení jeho zraku opačným směrem, do nitra básníkova. Ten není pozorovatelem nezávislým.

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino

Reprezentativní výbor z díla české básnířky v dříve nepřátelském Německu žijící. Básně lesů a rašelin, básně krajin, lásky a smíření.

Významný šlechtický rod Schliků započal počátkem 16. století v severozápadních Čechách s těžbou stříbrných rud, jejich zpracováním a následným mincováním. Kniha je určena nejen zájemcům o numismatiku, mineralogii a montanistiku, ale všem, kteří chtějí blí

Básnická sbírka.

Sbírka představuje básníka Ivana Wernische v jeho nejlepší formě. Je marné chtít v krátkosti charakterizovat tohoto velkého autora, jenž obdržel všechny ceny, jež je možné za literární tvorbu v Čechách získat. A přece není kdesi v hloubce pod jeho svrchovanými a mnohotvárnými básněmi především hořká melancholie? Achilles skolí Penthesileu; když jí však sejme přilbici, zamiluje se do umírající tváře

Kniha básní Aleny Müllerové přináší verše v té nejlepší české gellnerovsko-hausmannovské tradici: vyzrálé, dokonale rýmované, vtipné, břitké, často sarkastické, ale občas i s podtónem smutku. Přestože jde o básnickou prvotinu - autorku známe zejména z jejího působení v České televizi a z její knihy prozaické -, jde o jednu z nejpřesvědčivějších knih české poezie poslední doby. Vedle básní, jež tvoří

Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem „Básníci na cestách“, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Jedná se o sumu životní i básnické zkušenosti, čteme tu zřetelný osobní místopis, ve kterém se konkrétní místa jeví jako průměty dějin a jejich událostí (i pastí). Také zde hrají podstatnou roli lidé autorce nejbližší — zejména

Stěžejní díla klíčového meziválečného básníka Josef Hora (1891–1945) byl překladatelem, novinářem, kritikem, hlavně ale básníkem. Ty byly vždy jeho primárním vyjádřením. Celý život se ho hluboce dotýkalo soudobé dění. Věřil ve změnu poměrů, ale tato víra často dostávala podobu deziluze. Pro Horu jsou klíčové čas, jeho plynutí v básních až zvučí, a ticho, místy až zhmotněné. Pro jeho dílo mělo velký

Prostořeký gentleman, chce se říci po přečtení básní Jana Bradáče. Špičkový manažer, pilot, otec tří dětí a sportovec tělem i duší vás v nich zavede do svého nitra velmi nevtíravým a hlavně neotřelým způsobem. Slovo po slovu přibývající na řádcích jako prádlo na šňůře zručné hospodyňky si můžete užívat jeho práci s jazykem a vášeň pro obsah. Dokáže vás vzít do oblak, ale také uzemnit pomyslnou pěstí,

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se

Lůzokracie je vláda konzumu a všeprostupující komerce, mediálních lží a pokrytectví měšťácké morálky. Měřítkem hodnoty člověka je jeho výkon, motivem konání zisk. Požadavkem doby je sobectví, zařazení se do davu návodem k přežití. Obyvatelstvo bývá servilní, rezignované a plné komplexů, nejoblíbenější zábavou je lynč. Nástrojem manipulace mocných je strach a důsledkem strachu válka. Proti tomuto podává

Malíř, básník a spisovatel Ivan R. Vičar napsal a vydal deset knih, z nich většinu pro děti a mládež. V roce 2013 vydal svoji první sbírku básní Kamínky obsahující básně napsané v předchozích letech. Tedy i ty, které napsal mladík sotva dvacetiletý. Tato druhá sbírka obsahuje básně napsané v uplynulých deseti letech, tedy mužem v plné zralosti. Až si je přečtete, zjistíte, že se od těch předchozích

Sbírka z pozůstalosti duchovního vůdce českého undergroundu, bývalého manažera Plastic People, básníka a kulturního teoretika. K vydání připravil, ediční poznámku a medailon autora napsal Martin Machovec.

V roce 1774 Ignác Schiffner v Dubé nedaleko sochy svatého Prokopa brutálně ubil svého otce. Po zločinu byl brzy dopaden, uvězněn a po krátkém procesu odsouzen k smrti lámáním kolem. Trest byl vykonán na mladoboleslavském popravišti na pahorku příznačně zvaném Na spravedlnosti. Byl posledním člověkem, který byl v našich zemích popraven tímto velmi krutým způsobem. Ponurá událost zaznamenaná farářem

Básně z putování po Čechách a z krajin, do kterých vcházíme jenom ve snu. Autor mnoha básnických sbírek se vrací tam, kde začínal. Tajemný titul Motýlovy prvotiny Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách dobře vystihuje i poetiku knížky, která vychází třiatřicet let po autorově debutu.

Dvojsbírka Vyvanutí je složena ze dvou autonomních a zároveň propojených básnických celku. První s názvem Veraicon vstupuje na pudu erotické poezie, využívá tradičních metaforických postupů k zachycení milostné poetiky a buduje spirálu drobných i rozsáhlejších básní jako oslavu milované bytosti se všemi vzestupy, zákruty i pády. Zároveň se podprahově otevírá hlubšímu spirituálnímu prožitku, pro nějž

Haiku kojící matky vznikla v rozmezí jednoho roku (2005–2006) při kojení druhého autorčina syna Cyrila. Impulsem ke psaní nejprve deníku, ve kterém autorka popisovala události dní po desetiminutových úsecích, a poté i haiku, byla tabulka, do které si na radu porodní asistentky zaznamenávala rytmus kojení v prvním týdnu po synově narození. Sbírka přispívá k diskusi o sociální izolaci rodičů a zejména