State o scénografii.

Odborné state publikované v tejto knihe opisujú základný rozsah performatívnych štúdií v posledných desaťročiach. Tento rozsah sa vzťahuje na epistemologickú úroveň, ktorá zahŕňa základné pojmy, koncepty a ich využitie, ale aj na umeleckú a kulturologickú prax, ktorá spadá do oblasti uvedených štúdií.

Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad.

Publikace Divadlo actor-specific: Downův syndrom jako divadelní stylizace odkazuje svým názvem na jeden z možných způsobů práce s herci s Downovým syndromem: Downův syndrom nevnímá jako handicap, ale jako divadelní potenciál, z něhož je třeba vycházet, jako by to byla daná divadelní stylizace. Termín actor-specific je pak obdobou termínu site-specific: zatímco divadelní projekty site-specific se inspirují

Pri čítaní II. zväzku Súborného diela Stanislava Vrbku sa pred čitateľom objaví bohaté spektrum kritikovych tematických okruhov. Za touto vypätou aktivitou stojí autorova osobná vášeň pre divadlo.

Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film.

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla (včetně Nestroye a Raimunda), stejně jako na recepci sentimentálního dramatu (zejména hry A. von Kotzebue a E. Raupacha). Tyto hry představovaly podstatnou část českého repertoáru. Proto je pozornost věnována konkrétní podobě jednotlivých překladů, a to v porovnání s originálním

Pavis přináší doposud chybějící konceptuální rámec pro analýzu divadelních, tanečních a pantomimických představení s přesahem do filmové analýzy. Kniha provede čtenáře od detailu hercova výrazu a gesta až po společenský kontext, ve kterém dílo vzniklo.

Publikaci tehdejšího dramaturga Divadla na provázku, který 18. listopadu 1989 jako první vyhlásil ze scény stávku českých divadel, tvoří z více než třetiny zmenšený reprint výstavy, která byla koncipována pro expedici do Jihoafrické republiky u příležitosti desátého výročí sametové revoluce pod názvem DIVADLO PRO DEMOKRACII Divadlo na provázku a česká divadla v sametové revoluci 1989 (autor koncepce

Kapitoly z teorie a historie dramatické výchovy jsou koncipovány především jako studijní text pro posluchače katedry výchovné dramatiky DAMU, poslouží však jako úvod do problematiky i širšímu publiku, např. pedagogům, kteří se výchovnou dramatikou zabývají profesionálně.

„Dramaturgie je činnost na pomezí.“ Výrok J. Císaře, jednoho ze svých učitelů na DAMU, vzal autor této knihy, dramatik a dramaturg Jan Vedral, doslova. Na pomezí mezi scénou a literaturou balancuje po celých téměř čtyřicet let svého působení v českém divadle.

První souborné vydání s úvodní studií překladatelky Zoji Oubramové, věnované životu a dílu slavného ruského herce a pedagoga. V roce 1928 vychází v tehdejším Leningradě útlá kniha Hercova cesta.

Co spojuje Jindřicha Mošnu, Vlastu Buriana, Voskovce a Wericha či Huga Haase s Natašou Gollovou? Slovem komediant se v běžném vyjadřování označuje někdo, jehož přítomné jednání není třeba brát příliš vážně, spíš než aby závazně jednal, jenom šaškuje.

Výbor Theatre Theory Reader: Prague Schools Writings představuje dosud nejucelenější a nejkomplexnější výbor studií divadelní teorie vycházejí z českého strukturalismu. Zahrnuje jak známé, tak některé poněkud opomíjené texty Jana Mukařovského, Jiřího Veltruského, Petra Bogatyreva, Jindřicha Honzla, Karla Brušáka a Miroslava Kouřila, doplněné krátkými eseji režisérů Jiřího Frejky a E. F. Buriana a nezbytným

Edícia Svetové divadloNemecké divadlo dosahuje posledných štyridsať rokov nepretržite takmer v každej inscenačnej oblasti úroveň, ktorá je v medzinárodnom meradle výnimočná. V tejto podnetnej a poučnej knihe ponúka uznávaný divadelný historik Marvin Carlson podrobný rozbor umeleckej kariéry, pracovných postupov a najvýznamnejších inscenácií desiatich popredných režisérov tohto významného obdobia nemeckého

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo

Prvý zväzok edície Višegrádska dráma prináša v anglickom preklade najvýzmanejšie drámy z prelomu 19. a 20. storočia autorov bratov Mrštíkovcov, Wyspianskeho, Vladimírova a Molnára.

Na základě čeho můžeme odlišovat herecké umění od kvazi-herectví pěstovaného v každodenním životě \'mediální epochy\'? Při pokusu odpovědět na provokativně položené otázky přibližují autoři čtenářům inscenace v předních berlínských a pařížských divadlech a herecké umění jejich protagonistů. Na příkladech \'odjinud\' je také možné zamýšlet se s příslušným odstupem nad některými tradicemi i novými tendencemi,

What is contemporary European theatre like? In recent years, it has been sceptically believed that big personalities or grand themes have vanished.