Publikácia (skriptum pre študentov) má slúžiť ako praktická príružka “pri zorientovaní sa v čítaní diel Jána Dunsa Scota”. Publikácia nepredstavuje osobný postoj autora k filozofii Dunsa Scota, ale len akoby z pohľadu “nestranného pozorovateľa” predstavuje Scotove myšlienky a postoje. Žiaľ, v skutočnosti nedáva ani orientáciu v Scotových dielach, ani ich nepredstavuje.

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let,

Kniha je věnována literární tvorbě francouzských autorek Marie Noëlové, Suzanne Renaudové a Sylvie Germainové. Jejich tvorba se rozprostírá po celém 20. století - a dokonce ho přesahuje.

Publikace představuje první syntetické zpracování dějin hlaholského písemnictví, které vznikalo ve druhé polovině 14. a na počátku 15. století v pražském klášteře Na Slovanech, známém později pod označením Emauzy. Po obsahové stránce se práce věnuje hlaholským textům v církevní slovanštině a staré češtině.

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické – liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná… stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie.

Pisateľovo \"málobranie\" (slovo je z názvu jednej moravsko-prírodno-vinárskej básne J. Skácela) chce byť drobnou poctou autorom, ktorých texty roky sprevádzali jeho čítanie slovenskej literatúry, resp. aj prácu s ňou. Cez zvolené synekdochy kritického písania A. Matušku a M. Hamadu, ako aj umeleckého a kritického písania D. Tatarku má ambície \"mikrologicky\" priblížiť niektoré z peripetií modernej,

Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá.

Práce orientovaná na sémantiku pojmenování tzv. základových barev ve fikčních narativech Jana Čepa, si klade tři hlavní cíle: 1) s ohledem na problematiku jazykových pojmů základových barev funkčně usouvztažnit lingvistický výzkum s výzkumem orientovaným primárně literárněvědně, 2) otestovat možnosti a limity zvolených empirických metod v kontextu literární vědy, 3) pokusit se výsledky těchto metod

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější

Jiří Pechar patří k osobnostem narozeným na konci 20. let, které jsou dnes nositeli kontinuity se vzdělaností druhé poloviny 40. let (kdy studoval), s 60. léty (přeložil mj. C. Léviho-Strausse a napsal monografií o francouzském \"novém románu\") a s působením v následném dvacetiletí (přeložil Proustovo Hledání ztraceného času a zveřejňoval samizdatově své odborné práce). Publikace je syntézou autorova

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá

Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vychází z úvahy Františka Halase, je ojedinělým pokusem podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí. Kniha se skládá ze třinácti oddílů, od obecných úvah, esejů a statí, definujících pojem lidové písně (Erben, Kolár, Kuba, Hostinský), přes články věnující

Klasické dielo známeho profesora anglistiky a literárnej vedy ukazuje v historickej aj systematickej perspektíve dve kľúčové kategórie literatúry. V pozadí stojí otázka, či majú fiktívno a imaginárno charakter antropologických konštánt, vďaka ktorým možno získať náhľad na základnú ľudskú potrebu predstavivosti.

Slovník zasvätený literatúram malých pobaltských štátov - Litvy, Lotyšska (jazyky,ktoré patria k vetve indoeurópskych jazykov) a Estónska (z ugrofínskej jazykovej vetvy).

Monografia mladého germanistu prináša prvú zasvätenú analýzu literárnovednej diskusie v rámci recepčnej estetiky.

Zborník referátov z vedeckých konferencií a seminárov v rámci kukučínovského roka, v ktorom bol Martin Kukučín zaradený do kalendára kultúrnych výročí UNESCO ako osobnosť roka 2010 pri príležitosti 150. výročia jeho narodenia. Výber referátov zo šiestich krajín redakčne pripravil Ján Gbúr.

Autorka vás na stránkach tejto knihy pozve sledovať životné osudy a spoznávať diela piatich významných spisovateľov 20. storočia. Spoločným menovateľom života a diela Sigrid Undsetovej, Paula Claudela, Archibalda Josepha Cronina, Françoisa Mauriaca a Axela Muntheho je hľadanie cesty k Bohu a odhodlanie premietnuť výsledok tohto hľadania vo svojom diele.

Kto bol Dominik Tatarka? Človek mnohých identít a rol, ktoré nie sú komplementárne, ba niekedy sa až vylučujú... Azda preto dodnes chýbal komplexný pohľad, hlbinnejší vzhľad a výskum diela a jeho tvorcu.

Publikácia venovaná slovenským prekladom Williama Shakespeara vychádza pri príležitosti 450. výročia narodenia veľkého anglického dramatika. Popredný prekladateľ a literárny historik Ján Vilikovský v nej sleduje, ako slovenská kultúra reagovala na tohto jedinečného tvorcu, a dokazuje, že sa nemusíme hanbiť.

Kniha přináší mnohostranný pohled na rozsáhlé dílo moskevského konceptualisty Dmitrije Alexandroviče Prigova (1940–2007). Nabízí analýzu autorovy poezie, prózy, teoretických textů, performancí a výtvarných děl ve světle celoživotního projektu nazvaného jeho vlastním občanským jménem. Důrazem na svou subjektivitu se autor paradoxně pokoušel vymanit z biografického čtení vlastních textů.