Zborník víťazných prác súťaže a edukačného projektu Divadelného ústavu Deti revolúcie prináša pohľad na udalosti totalitného režimu a jeho pádu nezaťaženou a v mnohom (pre staršie generácie) šokujúcou optikou mladých ľudí, ktorí vyrastali už v nových časoch. Pod dohľadom lektorov a odbornej poroty vznikli teoretické práce študentov filozofických fakúlt v Bratislave, Prahe, Brne i poslucháčov Vysokej

Přestože většina z esejí již byla dříve publikována (a to vesměs na stránkách časopisu Svět a divadlo), jejich seřazení do jednoho svazku ukazuje autorovo konzistentní myšlení v širších, filozoficko-politických souvislostech, a současně dává obraz o divadle a společnosti v této době. Při souborném čtení také vynikne jedinečný autorův styl kombinující formulační preciznost se specifickým (anglosasky

\"Autorka práce Divadlo a výchova (úvahy o oboru) souhrnně zpracovává problematiku historického vývoje a současnosti oboru Divadlo a výchova. Zásadní z mého hlediska je, že práce rekapituluje historii existence Ateliéru Divadlo a výchova na DIFA JAMU v Brně a současně zachycuje genezi oboru Divadlo a výchova.

Martin Porubjak písal veľa, veľmi dobre a o širokom okruhu tém. Z jeho textov by sa dala zostaviť kniha politických komentárov a glos, kniha osobných spomienok na zaujímavých ľudí, s ktorými sa priatelil a spolupracoval, kniha cestopisných čŕt – a samozrejme kniha, a nie jedna, o divadle.

Práce se zabývá kompozičními a výrazovými prvky hudby, tance a dalšími uměleckými druhy ze sémiotického hlediska, tak jak se projevují, ovlivňují či prolínají ve scénickém tanci. Najde své uplatnění v odborných kruzích a svým metodologickým vyústěním v hudebně-taneční praxi.

V polovině 60. let odchází Living Theatre do Evropy, aby uskutečnil rozchod s americkou kulturou a šířil myšlenku anarchistické revoluce. Během pobytu v Evropě vytvoří soubor několik inscenací, které zobrazí téma revoluce pomocí řady nových scénických postupů.

Nie je to učebnica, ale veľa vás naučí. Nie je to príručka, ale je vhodné, aby ju mal po ruke každý, kto sa zaoberá folklórom.

Česko-anglická publikace nabízí českým i zahraničním čtenářům ohlédnutí za sedmi ročníky Noci divadel, kterou jako součást projektu European Theatre Night koordinuje v České republice od roku 2013 Institut umění – Divadelní ústav. Na jejích stránkách se můžete slovem i obrazem vrátit k výjimečným programům a zážitkům z tohoto největšího divadelního svátku od jeho počátků v roce 2013 až do posledního

Sborník habilitačních a profesorských přednášek, které byly prosloveny na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v letech 1990–2007. Přednášky jsou rozděleny do čtyř tematických okruhů: dramaturgie a autorská tvorba, režie, herectví a varia.

Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak – pokolikáté už v dějinách! – symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního

První ředitel Národního divadla František Adolf Šubert (1849–1915), člověk mimořádně aktivní a zasloužilý hned v několika ohledech, dosud neměl žádnou vydanou monografii. Zpřístupněním zrevidovaného rukopisu z pera novináře, uměleckého kritika a literárního historika Antonína Veselého (1888–1945) o F. A. Šubrtovi jako dramatikovi splácíme část dluhu českého kulturního dějepisectví vůči této velké,

České vydání knihy o divadle tohoto významného polského scénografa, režiséra a v neposlední řadě také reformátora je rozděleno do dvou částí. První část tvoří překlad monografie Jana Kłossowicze Divadlo Tadeusze Kantora.

Původ německé truchlohry (tiskem 1928), nejrozsáhlejší souvislý text Waltera Benjamina (1892–1940), podává unikátní výklad barokní jevištní i výtvarné alegorie – a činí tak jazykem plným aluzí, vnitřní dynamiky a neočekávaných obratů, nutících čtenáře nahlédnout hloubku povrchu a umění neumělosti. Walter Benjamin dnes bývá nejčastěji označován za filosofa kultury či teoretika médií; sám se ale možná

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody.

Monografie scénografa a malíře Jana Vančura sleduje jeho divadelní tvorbu od sedmdesátých let po dnešek. Publikace v českém a anglickém jazyce obsahuje stručný Vančurům umělecký životopis, studie k jeho významných uměleckým obdobím a především řadu reprodukcí Vančurových scénografických děl.

Přední ruský teatrolog a znalec Bulgakovova díla Anatolij Smeljanskij ve své knize zpřístupňuje čtenářům vzácné dokumenty z archivu Moskevského uměleckého divadla, sleduje zápas autora s divadlem o vlastní poetiku a současně vytváří obraz společenského klimatu doby stalinismu, kdy nepohodlní tvůrci byli umlčováni i fyzicky likvidováni a kdy svoboda uměleckého projevu byla jen prázdným pojmem. I Bulgakov

Koncepcia herectva uplatnená v tvorbe najvýznamnejších českých divadelných režisérov 20. storočia.

Kniha zahŕňa väčšinu textov, ktoré Jan Schmidt napísal o divadle alebo o témach, ktoré sa divadlatýkajú.

Sborníček textů přátel a spolupracovníků nazvaný Červený a černý Boris je jen drobnou reciprocitou za zážitky, kterými přední tvůrce české pantomimy Boris Hybner obohatil své čtenáře a diváky. Je malou poctou k jeho význačnému životnímu jubileu a připomenutím chvil, které už nelze vrátit, ale které přesto přetrvávají v naší paměti.

Viola - to je neuvěřitelných čtyřicet sezón nejnáročnějšího a nezastupitelného umění, nepřerušená kontinuita vývoje od poetické vinárny s nabídkou poezie a jazzu ke komorní divadelní scéně jedinečné autorské, inscenační a zejména interpretační úrovně, kde je čtyři desítky let systematicky uváděno dílo nejvýznamnějších českých i světových básníků a dramatiků a kde stále působí elita herců, režisérů