Středa 27. května 1942 v 10.35 hodin, libeňská zatáčka v Praze 8. Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, sedí na předním sedadle mercedesu. Vůz řídí Johannes Klein, jeho vycvičený osobní strážce. V ohybu silnice na něj na chodníku čekají parašutisté. Gabčík je od Heydricha v jednu chvíli vzdálen asi jen 120 centimetrů. Vytahuje zpod baloňáku samopal, nevystřelí. Možná zbraň technicky selhala,

Memoáry se zabývají zajímavou, dosudvšak značně opomíjenou kapitolou z dějin českého vystěhovalectví na Ukrajinu a do Ruska. Autor (narozen 1926), rodák z osady Česká Alexandrovka poblíž Oděsy, popisuje nelehké putování českých exulantů-evangelíků od pobělohorské doby, hlavní pozornost věnuje historii své rodné obce, založené na přelomu 19. a 20. století.

Slovenský právnik a novinár Ján Kaššovic (1902 – 1990) patril medzi dôležitých predstaviteľov národnej a katolíckej inteligencie medzivojnového obdobia. V rokoch 1939 – 1945 zastával významnú úlohu v domácej i zahraničnej politike Slovenskej republiky.

Predkladaná práca je pokusom o rekonštrukciu sídelných pomerov v stredovekej Komárňanskej stolici, ktorá – podobne ako predchádzajúce spracované stolice Novohrad, Tekov a Ostrihom – patrí k tým historickým regiónom, ktoré doposiaľ nemajú spracovaný podrobný prehľad stredovekého osídlenia v celom časovom rozsahu, a to nielen v slovenčine, ale ani v maďarčine či inom jazyku. Kapitola o cirkevnej organizácii

Šumava byla pro fotografy časů monarchie neobyčejně přitažlivým místem. Naplňovala romantické představy o divokém a pustém pralese s jeho staletými stromy, stržemi, slatěmi a malebnými jezery.

Kniha je putovaním po miestach kde kedysi stáli nielen stredoveké, ale aj novoveké stavby kostolov či kaplniek, ktoré dnes už nenájdeme. Pritom ponúkali neopakovateľnú atmosféru, závan starých čias, kedy sa človek díval na svet úplne inými očami ako dnes.

Žalostne málo vieme o architektonických a umeleckých skvostoch okolo nás! A ani tí, ktorí v nádherne zdobených kostoloch žasnú nad vzácnou freskovou výzdobou, netušia, kto je jej autorom. V našej publikácii vystupuje z anonymity jeden z najvýraznejších sakrálnych umelcov19. storočia, františkánsky maliar, sochár a reštaurátor Konrád Švestka (Schwestka). Objavná práca význačných bádateliek, opretá o

Na počátku 17. století dávali reprezentanti předního jihočeského královského města Českých Budějovic ostentativně najevo, že jejich obec ztělesňuje jeden z pilířů katolicismu v nábožensky rozštěpeném království. Koncem června 1618, nedlouho po vypuknutí povstání evangelických stavů, přitáhla k Budějovicím několikatisícová armáda pod velením Jindřicha Matyáše Thurna.

Mezi nejoblíbenější knížky patří toho času všemožné „vzpomínkomaty“ a retro návraty do minulých desetiletí, zejména do šedesátých let, a právě do období normalizace, v němž mnoho z nás prožilo dětství či mládí, případně i část aktivního věku. Pod oparem nostalgie se tak jeví tato doba téměř idylicky.

Historický atlas obyvatelstva českých zemí je jedním z prvních děl hodnotících prostorové aspekty téměř stoletého vývoje obyvatelstva na dnešním území Česka. V celkem dvanácti kapitolách jsou ve vývojovém srovnání představena rozličná témata jako například migrace, demografická, ekonomická a kulturní struktura, sociální status, kriminalita nebo volby.

Kniha čtenářům představuje jedno období z historie pardubického regionu – období tzv. normalizace, tedy 70. a 80. let 20. století. Zaměřuje se přitom na oblast politiky, kultury a především médií, která jsou stěžejním tématem knihy.

Ve dnech 5.-10. května 1945 prožívali obyvatelé České Skalice chvíle plné napětí, nadějí, ale i obav z posledních válečných událostí. Městem procházely proudy německých uprchlíků ze Slezska a německých branných sil prchajících před Rudou armádou.

Autor se kdysi v jednom rozhovoru prořekl, že některé své pohledy na historii nikdy nemůže zveřejnit, protože by z toho byl skandál. Něco z toho však přesto sdělil právě v této knize, když na jejím začátku uvádí svůj náhled na fenomén kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny, na norimberský proces a na „fotbalový syndrom“ v politice.

Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze „komunistickéhoexperimentu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu. Na osudech generací studentů i pedagogů ukazuje turbulenci poměrů, v nichž se od roku 1948 střídala období závislosti na komunistické ideologii s obdobími, v nichž se mnozí dopracovali k sebereflexi a samostatnému

V roce 2006 došlo v Mladé Boleslavi k významnému nálezu archivu Matouše Konečného, biskupa Jednoty bratrské. Jeho součástí je i evidence jejích členů z Prahy a ze středních Čech, jejíž edici spolu s úvodní studií a biogramy všech členů přináší tato kniha.

Tato kniha s asi stopadesáti barevnými fotografiemi dávno i nedávno zaniklých štol je výsledekem tříleté usilovné práce fotografa-speleologa. Výsledek jeho práce možní čtenářům nahlédnout do historie hornictví na tomto území.

Pražský rabinát Gutmanna Klemperera, který ve čtyřech pokračováních otiskl Paschelesův pražský Illustrierter israelitischer Volkskalender v letech 1881–1884, poskytuje nejen zajímavý příklad odborné práce z období počátků české (německy psané) židovské historiografie, ale je také svědectvím o svém autorovi: pozoruhodné židovské osobnosti z přelomu osvícenství a moderní doby, rabínovi, který díky svému

Doteraz nepublikovaný text jedného z najvýznamnejších českýchhistorikov. Jedná sa o pôvodné, nedávno nájdenú verziu diela Kniha o Kosti, ktorú napísal J. Pekař roku 1909.

Druhá časť štvordielnej rady dokumentov k československým ústavným dejnám.

Tím, že vladaři z rodu Přemyslovců získali královský titul, zařadili se do nevelké skupiny evropských panovníků, jimž královská koruna propůjčila posvátné postavení. Královská hodnost byla znamením vladařské suverenity, jejímž duchovním zdrojem byla „milost Boží“. Zisk královského titulu tedy zásadním způsobem definoval status vladaře a zároveň i jím ovládaného teritoria.