Krátké druhé století, tedy éra pěti dobrých císařů od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Říše je hotova a stabilizována, kultura se obrací k soukromému životu a k idealizované minulosti. Athény, dávno politicky bezvýznamné, se stávají hlavním městem vzdělanosti, antickým Oxfordem. Římští žáci jezdí za řeckými profesory. Kultura těchto žáků a profesorů, druhá

Príbeh kultúry, tak ako ho podáva autor tejto knihy osloví aj širšie vedecké i laické spoločenstvo, a to svojou dôslednosťou a zmyslom pre detail. Vychádzajúc z antropologických predpokladov kultúry a jej historicky zakotvených koncepcií, interpretuje ju ako rámec pre ľudské bytie-vo-svete, skúma variácie spoločenskosti a genézu kultúrnych noriem.

Kontroverzní lingvista a svérázný filozof Roy Harris v knize Racionalita a gramotná mysl provokativním způsobem reviduje západní představy o vztahu gramotnosti a racionality. Je racionalita jen vedlejším produktem gramotnosti? Jak souvisejí Aristotelovy představy o jazyce či takzvaný jazykový mýtus s logickým a racionálním myšlením? Jaká je souvislost mezi schopností číst a psát a schopností počítat?

Personalistická filosofie se v Buberově díle neustále prolíná s psychologickými tématy s mnoha přesahy do psychoterapie. Věnoval se jim nepřetržitě od dob studií a zejména od počátku 20. století, kdy se začal seznamovat s psychoanalýzou. Buberův vztah k této metodě byl posléze kritický, přičemž jej charakterizoval nesouhlas s Freudovými redukcionistickými postoji nejen ve vztahu k náboženství a důraz

Aurelius Augustinus (354–430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací,

Důkladný, byť záměrně nikoli vyčerpávající vhled do současné francouzské filosofie představuje myšlení sedmi autorů - Jeana-Luca Mariona, Jeana-Luca Nancyho, Bernarda Stieglera, Catherine Malabouové, Jacquesa Ranciera, Alaina Badioua a Françoise Laruella -, které spojuje vymezení se vůči poststrukturalistické generaci a lingvistickému paradigmatu, orientace na vědy o životě a materialistické myšlení.

Karl Jaspers, významný predstaviteľ filozofie existencie, patrí k najvplyvnejším mysliteľom 20. storočia. Táto jeho práca tvorí obvykle samostatne vydávaný úvod k jeho rozsiahlej monografii Veľkí filozofi z roku 1959.

Tato kniha nás jemným způsobem provádí nástrahami starého světa – k zárodkům Nového a hledá odpověď na otázku, zda se může lidstvo v tomto stárnoucím světě ještě zásadním způsobem rozvíjet nebo je na čase, abychom se porozhlédli po jiné cestě, která nás povede opravdu do Nového? Jaké vnitřní kroky k tomuto vývojovému skoku potřebujeme a jak tato cesta konkrétně vypadá?

Pacidius Philalethi je filosofický dialog „pojednávající o povaze změny a kontinua, nakolik jsou přítomné v pohybu“ složený more socratico v říjnu 1976 během plavby z Anglie do Holandska, na samém konci Leibnizových pařížských let. Mezi epochálními objevy diferenciálního počtu a rovnic zachování pohybu nabízí rozprava Pacidia (Leibnize samotného) a jeho druhů (ztělesňujících hlavní vědecké přístupy

Již sám název publikace Západočeské univerzity autorů Věry Tydlitátové, Zbyňka Taranta a dalších odborníků zabývajících se antisemitismem se nevracejí do vzdálené minulosti a nezkoumají kdy a kde slovo antisemitismus vzniklo, ale vědí, že je až do současnosti slovem nebezpečným, přinášejícím zlo a nenávist. Přínosem publikace je, že není dílem určeným jen odborníkům, spíše široké laické veřejnosti,

Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj.

Evropa a úkol Čechů v ní, reflexe naší nedávné minulosti, národ a nacionalismus. To jsou některá z důležitých témat, kterými se zabýval filosof Ladislav Hejdánek.

Kniha se zabývá aktuálním sporem o náboženství a sekularitu ve veřejném prostoru. Analýzy tohoto tématu se přitom odehrávají na pozadí často dramatických mediálních a politických debat a událostí, jež souvisí se vztahem mezi mocenskými zájmy a hodnotami v různých západních a muslimských zemích.

Monografie je důkladným rozborem nejen Kierkegaardovy práce Bázeň a chvění, ale i relativně široké diskuse, která se v celosvětovém měřítku vede k tomu, co je v této Kierkegaardově knize předkládáno. Tato práce je velice důkladně vědecky, tj. přesně a soustavně, zpracována.

Klaus Hemmerle (1929-1994), biskup v Cáchach (1975-1994), sa pokúša v tejto knihe, ktorá bola listom k sedemdesiatke Hansa Ursa von Balthasara, urobiť z kresťanskej filozofie účinnú sprostredkovateľku medzi tajomstvom a existenciou. Náuku o bytí sa snaží rozvíjať zo základov trojičných vzťahov v Bohu a dať tým podnety pre filozofiu ako aj pre teológiu, pričom chce dať kresťanom aj nekresťanom podnety

Tato kniha je unikátní z toho hlediska, že nevznikla v hlavě žádného slovutného vědce či badatele, a přesto se dotýká nejhlubších otázek existence kosmu. Adelma Vay, žena bez jakéhokoli speciálního vzdělání, obdařená však vysokou senzitivností, byla schopna zaznamenat poselství ducha vrhající paprsek světla na záhadu lidského i kosmického bytí.

Kniha je vhodným úvodom do problematiky postmoderného myslenia.

Cílem, který si před sebe klade tato kniha, je prokázat a objasnit technickou stránku historicky daných podmínek lidského života a myšlení. Když říkáme, že se náš svět díky dopravní a sdělovací, ale i válečné technice relativně zmenšuje a stále více propojuje, snad nikdo z nás nepochybuje o tom, že orientace vývoje naší civilizace je ve svých charakteristických rysech založena v prvé řadě na směru

Latinsko-české vydanie základnej stredovekej encyklopédie. Dvanásta kniha obsahuje poznatky starovekých a ranostredovekých prírodovedcov.

Filosofické základy pedagogické antropologie Být člověkem znamenalo vždy starat se o své bytí, být sám sobě otázkou. Kniha se zabývá tím, jak lidé odpradávna rozumějí sami sobě ve filosofické reflexi a jak se tyto podoby sebeporozumění (označované jako zoon logon echon, zoon politikon, imago Dei, ego cogito, ens volens, homo faber, homo ludens apod.) v dějinách proměňují. Existují mezi různými formami