Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní iobecné byly záminkou k zamyšlení,

Ženy rády píšou rozsáhlé romány o lásce, v nichž se láska topí v kaši slov, slov, slov... a slova v moři nudných dějů, jimiž se ženy domnívají vyjadřovati celý svět. Rády takové romány také čtou.

Výbor fejetonů, novinových článků, úvah a drobných próz, v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století. Novinářka Tomanová-Weisová se vždy velmi zajímala o osudy a činy obyčejných lidí, kteří se v nelítostném soukolí dějin zachovali jako hrdinové či osvědčili svoji lidskost.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již pět dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít katastrofu“ přivádí čtenáře do retro-prostředí studentských časů v osmdesátých letech, prvních milostných vzplanutí, prvních zkušeností

Román o šikaně a neschopnosti postavit se tyranům. Všechno to byla jen hra a přiznaná póza: zhudebňování hororové tematiky, stylizování se do rolí násilníků a vrahů, nošení děsivých masek na pódiu.

Česká emigrantka Irena žije ve Francii od svého útěku z Československa po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V roce 1989, kdy sametová revoluce svrhne vládnoucí Komunistickou stranu Československa, se Irena po dvaceti letech života v emigraci rozhodne vrátit do svého domova.

Autor na záložku napsal: Prozaická sbírka O intelektuálovi, který se necítí dobře je relativně pestrým souhrnem zamyšlení a meditativních i analytických esejů. Je tu též portrét muže byznysu a povídka o zkušenosti potopy.

Kniha povídek Dvacet minut na vsi autora Jiřího Padevěta zavádí čtenáře mezi obyčejné lidi žijící své běžné životy plné práce, starostí, ale i zábavy, radostí a občas poklidných chvil. Tisíce podobných střípků životů se odehrávaly a odehrávají v Evropě každý den, mění se kulisy, mění se společenská uspořádání, mění se počasí, ale lidé zůstávají.

Jiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou.

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše?

Není dnešní zmatek především sexuální? Vítejte ve světě, kde se genderový experiment vymkl z rukou, kde je likvidováno mystérium mateřství a milosrdenství má podobu spartakiád.

Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným.

Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či dalekohled.

Babička Boženy Němcové neodmyslitelně patří nejen do zlatého fondu naší národní literatury, ale díky překladům do několika světových jazyků překročila i pomyslné hranice domácích knihoven. V obrazech venkovského života se promítá autorčina cituplná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ příkladného člověka, harmonicky spjatého s koloběhem přírody.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku.

Vzpomínkový i esejistický meditativní \" pedagogický\" text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924 - 1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na

Kniha je súborom štúdií o konštrukciách sveta v literárnom texte.

V knize sepsala autorka (*1920) všechno, co jí babička vyprávěla o svém dětství v druhé půli 19. století na usedlosti Juliska v pražských Dejvicích, na jejímž místě dnes stojí stadion. Čtyři děti rodiny Martinů tam prožívali pěkné dětství plné her, dobrodružství i nebezpečí, ale pod láskyplnou ochranou dospělých.

Ďalší román autora Pestrých vrstiev, ktorý sa stal literárnou udalosťou v ČR v roku 1999 - rozpráva neuveriteľný lyrický životný príbeh autorovho otca.

Knížečka Braň se!!! Nevzdávej to! (Od Schwarzenbega k Zaorálkovi) je souhrnem Manových novinových článků a internetových blogů, komentujících události na naší domácí i zahraniční scéně od března 2013 do října 2014. Jak k nim autor předesílá, byly psány výhradně v situacích, kdy ho nějaká událost či slovo z naší či zahraniční politiky bodly do mozku či srdce tak surově, že pro něj nebylo jiné cesty