Francúzsky spisovateľ a filozof v diele Rozprava o vedách a umeniach (za ktorú mu Dijonská akadémia v roku 1750 udelila prestížnu cenu) rozpútal proti vedám a umeniam boj, ktorý predznamenal jeho definitívny rozchod s vtedajšími, už vychýrenými mysliteľmi a ich doktrínami. V úvode ešte striktne neupiera vedám a umeniam blahodarné účinky, vzápätí sa však uchyľuje k obžalobe, že súčasné mravy nahradilo

Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však jeho koncepce natolik proměnila, že aforismy uveřejnil jako novou knihu, jež se stala pomyslným „středem“ jeho tvorby.

Kniha Pascalovské meditace (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější

Máme za to, že musíme hledat smysl, naději a útěchu a překonávat tak marnost. Co když se ale ukáže, že nejradikálnější marnost vzniká následkem přehnaných nároků na smysl nebo že smysl může být hluboký pouze ve vztahu k překonávané marnosti?

Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V řeči se bytí dává jako vůbec nejobecnější slovo, a pokud má tedy řeč jakýkoli zřetelný smysl, mělo by mít – také a především – vyhraněný smysl slovo „bytí“, pokud ale nemáme skončit ve slepé uličce reprezentované Parmenidem

Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plóti-novy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika

Esej se snaží současnému čtenáři a divákovi přiblížit to, co je na řecké tragédii nejobtížněji přeložitelné, přitom ale tvoří přinejmenším významnou část samotného jádra tragičnosti: zvuk sténání a žalu, zvuk na pomezí prostého výkřiku a artikulované řeči, zvuk, který athénská ideologie občanství vypuzovala z prostoru akceschopné politiky, avšak ponechávala pro něj místo v konfliktním, vnitřně rozporném

Georges Canguilhem, žák a nástupce Gastona Bachelarda v čele ústavu Institut d’histoire des sciences et des techniques, se řadí k nejvýznamnějším osobnostem francouzského myšlení 20. století. Canguilhem byl profesorem na pařížské Sorbonně, kde k jeho žákům patřili například Michel Foucault, Gilbert Simondon, Gilles Deleuze či Jacques Derrida.

Název v češtině: Náboženské praktiky v japonských horských oblastech. Od úniku před pekly k zdraví prospěšným, ekologicky optimálním a duchovním praktikám konzumní společnosti.

Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předkládá Platón v Ústavě.

Životopis a poselství Rudolfa Steinera z pera nadšené propagátorky anthroposofie má ve vínku šíření povědomí o jeho díle \"správným\" způsobem.

Kniha se věnuje analýze autoreferenčních paradoxů v italské scholastické tradici patnáctého století. Jejím cílem je výzkum původních textů, jejich rekonstrukce prostředky moderní sémantiky a historická analýza jejich zdrojů.

Představa světa či jeho částí jako čitelného textu je v evropské kultuře hluboce zakořeněná. Prvním předpokladem této představy je alfabetismus a kulturní idea knihy, druhým pak nahlížení světa jako smysluplného a koherentního celku, jehož části nesou význam a jsou ve vzájemných vztazích: mají „sémantiku“ a „syntax“. Začít hledět na svět jako na řád znaků ale následně znamená ptát se: Jakým písmem

Široce koncipovaná vysokoškolská učebnice filosofie. V pěti oddílech podává čtenáři přehled o základních tématech evropské filosofie a konkrétních způsobech jejich zpracování.

Najdôležitejším prínosom tohto diela je rozdelenie rodov bytia, naznačené už v dialógu Faidón. V Sofistovi proti sebe Platón stavia protiklady: pohyb, pokoj, bytie, nebytie, a ukazuje ich vzťahy, ktoré sa neskôr stali základom filozofie i logiky.

Dielo gréckeho filozofa, historika a esejistu, ktorý vo svojich dielach často riešil náboženské otázky. Tu háji názor, že vymiznutie veršovaných veštieb je dôsledkom premeny ducha doby, nie známkou ochabnutia veštebnej sily Delf.

Spis má být transcendentálně-filosofickým komplementem filosofie přírody a tvořit s ní jednotný celek Schellingova filosofického systému. Zatímco filosofie přírody vychází z objektu a končí subjektem, u transcendentální filosofie je tomu naopak, tj. ukazuje, jak z jistých základních duchovních činností inteligentní bytosti se pro ni ustavuje vědomí objektivního světa.

The past is forgotten, and the future is without hope. Dystopia has become a reality. This is the new normal in our apocalyptic politics - but if we accept it, our helplessness is guaranteed. To bring about real change, argues activist and political philosopher Srecko Horvat, we must first transform our mindset. Ranging through time and space, from the partisan liberation movements of Nazi-occupied

Jednou z nejpropracovanějších oblastí filosofie a teologie Tomáše Akvinského je bezpochyby etika. Po Aristotelově vzoru Tomáš rozvíjí \"vědu o dobrém životě\" na základě ctností. Etika pro něj tedy neznamená pouze probírání zákonů nebo teorií. Je to plně praktická disciplína, která má vést člověka k reálné změně k lepšímu. K nejvýznamnějším Tomášovým spisům o etice patří - kromě komentáře k Aristotelově

Kniha může posloužit i jako první uvedení do pestrého světa filosofické problematiky studentům, všem zájemcům o filosofii, studentům vysokých škol i učitelům základních společenských věd na středních školách. Text je doplněn výkladovým slovníkem základních pojmů z oblasti filosofie a dalších humanitních věd.