Posledné dielo autorky celého radu odborných a vedeckých statí či publikácií Dr. Jarmily Drozdíkovej sa pozerá na dianie na území Izraela (Palestíny) a na židovsko-muslimské spory z trochu menej tradičného, ale o to dôležitejšieho uhla. Kniha približuje vzťah židovstva a islámu z perspektívy eschatologických vízií a ich vplyvu na spoločensko-politický vývoj na Blízkom východe. Ako autorka správne poznamenáva,

Antonin Gadal, poslední strážce katárských mystérií, v knize poodkrývá stezku hermeticko-křesťanského zasvěcení jihofrancouzských katarů z 12. a 13. století a popisuje historické pozadí, které vedlo k rozkvětu a smutnému zániku tohoto hnutí. Poukazuje na nepřetržitou tradici od egyptských mystérií, přes skupiny manichejských, bogomilů, katárů, přes renesanční neoplatonismus a rosenkruciánství 17. a

Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010.

Jan Amos Komenský, teolog, jazykovědec, spisovatel, myslitel evropského i světového formátu, otec moderní pedagogiky, filosof, poslední biskup Jednoty bratrské, humanista a především člověk, který prožil nesmírně těžký život. Mor, požáry, války, ztráty nejbližších, pronásledování, exil.

Monografie Kapitoly z filosofie nové hudby se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému.

Církevní historik Hubert Wolf přistupuje k problematice celibátu z historického hlediska a vychází z toho, že Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek

Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniužánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy místní demokraté spolu se skupinou exulantů svrhli oligarchy vládnoucí krvavě a krutě pod ochranou spartské posádky.

Tato kniha je srozumitelným přehledem myšlenek Emanuela Swedenborga. Vysvětluje náboženství tak, aby mu bylo snadno rozumět.

Vztah mezi myšlením a imaginací má zcela zásadní význam pro literaturu i filosofii. Kniha, v níž je konfrontováno středoevropské vnímání reality s myšlením sousedních kultur ovlivněných odlišnou historií.

Autor se v deseti studiích zabývá problematikou totožnosti. Studie propojuje trojí záměr: 1. Vyhnout se problematičnosti filosofií, které se zabývají subjektem v první osobě (já ve smyslu ego cogito), a spíše sledovat linii vyjádřenou zvratným se, která vede k různým kladením otázek po kdo: např. kdo je mluvčím nějaké rozpravy, kdo je aktérem či cílem nějaké činnosti apod. 2. Rozlišovat (věcnou) totožnost

Práca sa zaoberá problematikou filozofického poradenstva, pomáhajúcej profesie, ktorá nadväzuje na antické poňatie filozofie ako praktického nástroja určeného na zaobchádzanie s ľudským utrpením a kultiváciu našej mysle, respektíve správania. Filozofickí poradcovia tvrdia, že filozofia disponuje terapeutickým potenciálom v tom zmysle, že vedie k rastu subjektívneho pocitu pohody klienta a domnievajú

Marie-Laure Ryanová se ve své knize zabývá virtuální realitou a zkoumá, zda tento pojem éry počítačů vyžaduje radikálně novou teorii čtení vedle dvou základních – interaktivity a vtažení (immersion), z nichž při práci vychází. Provádí čtenáře po méně známých i známějších teoriích dvacátého století, které se nějak chopily problému nově vznikajících elektronických médií.

V knihe Človek a jeho naplnenie podľa védánty, ktorá je prvým rozsiahlym metafyzickým dielom Reného Guénona (* 1886 –† 1951), autor do hĺbky analyzuje všetky základné pojmy védánty, ktorá je podľa indickej tradície zavŕšením a najvyšším stupňom Véd. Guénon sa po celý život venoval hlbokému štúdiu najvýznamnejších východných učení (védánta, taoizmus, súfizmus), preto mu jeho erudícia umožnila nachádzať

„Vedecká ideológia je evidentne nepochopením metodologických požiadaviek a pracovných možností vedy,“ píše v knihe Ideológia a racionalita v dejinách vied o živote francúzsky filozof vedy a lekár Georges Canguilhem, žiak Gastona Bachelarda a učiteľ Michela Foucaulta. Popritom si kladie aj ďalšie otázky: Čo sú vedecké ideológie a ako sa líšia od antivedy, povery či pseudovedy?

Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v níopírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti.

Poznámky o barvách, jeden z posledních Wittgensteinových textů, jsou ojedinělou ukázkou „případové studie“, v níž se pojednává o konkrétním předmětu. Wittgenstein se zaměřuje na „jazykové hry“, které s barvami hrajeme.

Výsledok medzinárodného projektu Ústavu svetovej literatúry SAV a inštitútu literatúry Bulharskej AV v rokoch 2002 - 2004. Vedci si zvolili za predmet skúmania problém premien hrdinu v literatúrach strednej a juhových.

V predošlých rokoch predstavil som vám filozofiu jednotlivých dejinných úsekov (renokresťanský, scholastický, barok a renesancia, osvietenstvo, 19. storočie), teraz prichádzam s filozofiou 20. storočia. Verím, že touto cestou prispejem k rozšíreniu vášho poznania a myslenia v časoch, kedy európsky kontinent zasiahli dve strašné svetové vojny.

Platón (469 – 399 pred n. l.), najvernejší a najnadanejší Sokratov žiak, zakladateľ filozofickej školy nazvanej Akadémia (podľa miesta, ktoré bolo zasvätené hérosovi Akadémosovi), v Aténach. Pravdepodobne najznámejší a najvýznamnejší mysliteľ v dejinách filozofie. Písať o Platónovi, ktorého ľudia čítajú a vykladajú už viac než dve tisícročia, nie je jednoduché. John E. Peterman zvládol túto výzvu bravúrne.

Kniha se zabývá kulturními aspekty globalizace v období od rozpadu bipolárního světa na konci osmdesátých let 20. století do vypuknutí globální krize v letech 2007-2008. Pozornost je soustředěna na tzv. transkulturní obrat jako jeden z klíčových konceptů a jako projev komplexních sociálních, politických a kulturních změn v tomto období.