Píše sa rok tisícdeväťstopäť. Hlavný hrdina príbehu odchádza z Lisabonu na ostrovy Svätého Tomáša a Princov ostrov ako nový guvernér s poverením zmeniť pomery v portugalskej kolónii na rovníku, kde ešte celé storočie po zrušení otroctva robotníci na plantážach pracujú a žijú v otrockých podmienkach.

Večer čo večer berie starnúci spisovateľ svojich dvoch psíkov na prechádzku po jednej z rímskych ulíc. S poslednými vernými spoločníkmi, ktorí nechcú viac než kúsok nesoleného chleba, spomína na svoj príchod do mesta, prvé zamestnanie a dievča, do ktorého sa zamiloval, na kaviarne na námestí Popolo, kolegov-alkoholikov a pestrofarebnú bohému, ale aj na rozlúčky s blízkymi, ktorých mu vždy pripomenie

Třetí román americké spisovatelky s hongkongskými kořeny se odehrává v současných Spojených státech po ničivé ekonomické krizi. Během ní postupně zavládly protičínské nálady, které vedly až k zavedení zákonů na ochranu amerických hodnot.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto.

Štyridsaťročný muž, ktorého trápi, že nemá dieťa. Nevydatá žena, ktorá prišla o panenstvo.

V románe Prirodzené svetlo sa spisovateľ Pál Závada opäť vracia k svojim maďarsko-slovenským koreňom do Slovenského Komlóša v Békéšskej župe. Postavami v jeho rozprávaní sú obyčajní ľudia, muži a ženy, Maďari, maďarskí Slováci aj Židia, autor rozvíja ich osudy pred druhou svetovou vojnou, počas vojny a v povojnových rokoch.

„Můj deník je tou částí mého já, která by jinak přetekla přes okraj a přišla by nazmar.“ Americký spisovatel a přírodovědec Henry David Thoreau si vedl deník čtyřiadvacet let. První český výbor z rozsáhlého díla ukazuje celou šíři autorovy osobnosti.

Jmenuji se Maryte – věta, kterou se šestiletá Renata naučí litevsky a opakuje ji jako zaříkadlo proti všemu zlému. Pochází totiž z městečka ve Východním Prusku, z dnešní Kaliningradské oblasti, a má tu smůlu, že je Němka.

V jihoamerickém městě San Cristóbal se náhle objeví skupina 32 dětí. Nejstarším je třináct let, mluví neznámým jazykem, oblečené jsou ale současně.

Říká si Pekingský rozparovač. Jeho oběti jsou mladé, krásné a odporně znetvořené.

Jako vždy frustrovaný, překvapený, pobavený, rozhořčený, kárající nebo vysmívající se, tento nejznámější novinář na světě přichází s novou knihou postřehů o současném světě. Dozvíte se, že když se dáte na veganství, skončíte na vozíku.

Všetko sa začalo výletom teplovzdušným balónom na počesť Allanových stoprvých narodenín a štyrmi fľašami šampanského. Allan a jeho priateľ Julius sa tešili na nádherný výhľad, lenže balón bez pilota a s odtrhnutým ventilom sa nečakane odlepil od zeme a vzlietol.

Nočný vlak do Lisabonu je filozofický román o samotárskom profesorovi klasických jazykov Raimundovi Gregoriovi, ktorý v jeden daždivý deň stretne na moste tajuplnú Portugalku. O čosi neskôr nájde v antikvariáte fascinujúce zápisky portugalského lekára a filozofa, ktoré nedokáže prestať čítať.

Tri časti tohto románu vznikali postupne, z poviedok, ktoré spisovateľ spočiatku uverejňoval samostatne. Prvá vyšla v roku 1934, druhá v roku 1936 a tretiu, ktorá zjednocuje celú knihu, začal písať v Španielsku, kde sa na strane republiky zúčastnil na bojiproti fašizmu.

L. N. Tolstoj písal Vojnu a mier v r. 1863-1869. Kompletné štvorzväzkové vydanie vyšlo v r. 1869.

Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti.

Taras Prochasko (* 1968, Ivano - Frankivsk) je ukrajinský prozaik a esejista. Spolu s Jurijom Andruchovyčom patrí k jadru tzv. Stanislavovského fenoménu - živého umeleckého prostredia, ktoré sa v spisovateľovom rodnom meste (s historickým názvom Stanislavov) sformovalo koncom osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia.

Sebevražda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Oystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níž se zoufalý vypravěč, třicátník unavený životem, pokouší oběsit na záchodové trubce.

V poradí už jedenásta kniha Veľkého kamuflátora, básnika a esejistu p. Macsovszkého...???