Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku. Druhou nedocenitelnou funkcí makroskopu je obrácení jeho zraku opačným směrem, do nitra básníkova. Ten není pozorovatelem nezávislým.

Je to krátké a je to ze života. Co je to? Bás-nicka. Titěrná sloka o ničem, či dotěrná slova o všem? Záleží na tom, s jakou dávkou nadsázky a fantazie budete tuto básnickou sbírku pročítat. Některé Básnicky vás dovedou k zamyšlení, jiné jsou jen tak pro radost, všechny však spojuje život (a knižní vazba).

V pokoji Sedím na židli znenadání se nakloní stěny obnaží se střešní trámy nad stropem Otevře se díra světla

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Do distribučnej siete spoločnosti IKAR, a.s. prichádza ďalší knižný titul Antona Diváckého pod názvom „Hořké balady a zápisky o poznání světa“. Aj keď sa autor, ktorý svoje detstvo prežil na Orave, primárne venuje umeleckej fotografii a voľnej tvorbe a svoje publikácie „ilustruje“ slovom, tentoraz je tomu naopak a textová časť je v knihe privilegovaná a ilustrovaná fotografickou vetou pod názvom „Politika“

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

Básnická sbírka Domů zrcadlí tvůrčí život svého autora, který říká: Poesie je princip všeho umění, je sukem ve dřevě toho stálezeleného stromu. V literatuře, v hudbě, ve výtvarném umění, v divadle, které může být syntézou toho všeho uskutečňuje se báseň. Pokud je to umění, pokud jen neexhibuje, pokud se na životě jen nepřiživuje a nesprosťačí, pokud život naplňuje a dává mu rozkvést. Někdy se zdá,

Básně Daniela Soukupa jako by patřily jiným časům: jejich tvar má v sobě klasicistní sošnost. Cosi znepokojivého se tu ale rýsuje, už to stoupá, už se to sype, už to praská, už se to rozuteklo. V průzorech se střetávají protínající se linie, hranice a okraje na sebe narážejí, prázdnota kypí obsahy, zmizelé hledá další zázračnou planetu, novou ustálenost věcí. Daniel Soukup (1976) vystudoval anglistiku,

Básnická sbírka.

Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán. Při pohledu na město si uvědomil jeho stále živou historickou kontinuitu se všemi hrůzami i krásami. Svou roli zde možná sehrálo i svatořečení Anežky Přemyslovny, k němuž došlo nedlouho předtím (12. 11. 1989). Ve dvojí dějové linii

Po debutové sbírce Polykat peří (Pavel Mervart, 2019) přichází Josef Kučera s druhou sbírkou, která nese název Nežádoucí účinky ticha. Dominantním motivem sbírky je ticho, které je na straně jedné symbolem klidu, prostoru pro vnitřní bilancování a reflexi, na straně druhé je však nevyhnutelně zdrojem možného neporozumění a napětí, které je mnohdy v básních reflektováno. Tematicky i graficky navazuje

Původní, dosud netištěné básně autorky, vydané k jejím 70. narozeninám v edici Báseň na sobotu.

Jestliže můžeme něco směle zařadit mezi klenoty naší literární historie, pak je to Erbenova Kytice. Nakladatelství BVD se rozhodlo nabídnout knižnímu trhu věrnou repliku vydání Kytice z roku 1924. Kniha byla vytištěna tak, aby do nejmenších detailů, počínaje strukturou papíru a konče celoplátěnou originální vazbou, odpovídala předloze z roku 1924. Tuto verzi jsme zvolili také proto, že obsahuje spoustu

Výbor z poezie básnířky Karly Erbové zahrnuje období let 1966 až 2022, což potvrzuje široký výběr témat zastoupený v jednotlivých básních: od veršů věnovaných různým osobnostem přes rodnou Plzeň až k osobní zpovědi. Poezie Karly Erbové je nezaměnitelná – prostupují jí sdělení jdoucí bez příkras na dřeň, lehká ironie i touha po spravedlnosti. Verše doprovází cyklus fotografií Vojtěcha Kemennyho, které

Prvotina brněnské básnířky a bioložky

Tomáš Sedláček o této knize básnických epigramů napsal: \"Michaelovi Marchovi se povedl zdrcující kousek - jako cizinec vystihl pražský hrdý patos, kterému vévodí napůl moudré skvrny konverzací ze dna pivních tácků, a přesto na jeho verších není pivního nic, jsou elegantní a jemné, točivé a příhodné. Tančí mezi filosofií a mává básnictvím, které sám podává v ekonomicky šetrných a úsporných dávkách,

Žánrově rozmanitý a komponovaný opus Sešit z Marienbadu sestává z básní, deníkových záznamů a různorodých textů, jež Vladimír Binar neměl v době jejich vzniku příležitost vydat, jako jsou překlady, posudky, eseje, přednášky, záznamy tahitských mýtů atd. Spis obsahuje také vybrané přijaté dopisy. Čtenář drží v rukách knihu, která vznikala téměř půl století, od konce šedesátých let do roku 2016. Prolínají

Lidský faktor zatlouká hřebíček Možná že jediným lidským pojítkem s přírodou a transcendencí je naše neschopnost dostát vlastním požadavkům lidství. Věrnost se rozbíjí o chtíč, „lása“ o každodennost soužití, ideály o chuť nemyslet na nic, mateřství o děti, vůle o bezmoc, buňka o jinou buňku. Nejde však o muže a ženu, o vztahy. To lidé jako by nedokázali uspět v žádném ze svých rituálů lidskosti, návštěvy

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až

Výbor z díla – pozůstalosti – lékařky, matky, básnířky...