Co považují české a slovenské osobnosti za (ne)potřebné? V období polykrize, kdy už jsme se téměř adaptovali na to, že čelit nepředvídatelným těžkostem a neobvyklým situacím je nový normál, kdy už víme, že ve vztahu k planetě jsme kolosálně selhali a generacím po nás odevzdáváme i kvůli tomu právě tento „nový normál“, přeci jenom zkoušíme najít i pozitivní východiska.

Slovník žurnalistiky vysvětluje pojmy z oblasti tisku, rozhlasu a televize, včetně digitalizace a internetizace médií. Obsahuje rovněž podrobnější hesla z kulturní žurnalistiky a publicistiky a postihuje širokou nakladatelskou problematiku.

Pokud něco chcete, řekněte to. Protože jinak to nikdy nedostanete.

Fotografie, které neustále pořizujeme a sdílíme, utvářejí naše sociální vazby, reflektují a proměňují společenské hierarchie i to, kým jsme, jak sami sebe vnímáme, po čem toužíme a na co chceme vzpomínat. Nathan Jurgenson se přes analýzu fenoménu selfie nebo oblibu vintage filtrů a fungování sociálních médií jako novodobých archivů dostává k tomu, co lze nazvat nevědomými habity uživatelů kyberprostoru:

Monografie prezentuje metodologii a analýzu vybraných složek zvukové roviny v mluvních projevech moderátorů hlavního televizního zpravodajství. První část textu je věnována teoretickým východiskům z oblasti řečového projevu, jazyka v televizním zpravodajství, fonetiky češtiny a ortoepie.

Knihu tvoří soubor esejů, které volně spojuje téma mezilidských vztahů v různých situacích: v kavárně, u svatebního stolu, u plápolajícího ohně, ve vinném sklepě nebo ve vlaku. Autor shrnuje původ a význam etikety při stolování, porovnává společenská pravidla v různých zemích a zamýšlí se nad zasedacím pořádkem apoštolů při poslední večeři.

Fotografie, které neustále pořizujeme a sdílíme, utvářejí naše sociální vazby, reflektují a proměňují společenské hierarchie i to, kým jsme, jak sami sebe vnímáme, po čem toužíme a na co chceme vzpomínat. Nathan Jurgenson se přes analýzu fenoménu selfie nebo oblibu vintage filtrů a fungování sociálních médií jako novodobých archivů dostává k tomu, co lze nazvat nevědomými habity uživatelů kyberprostoru:

Komplexní a v českém prostředí dosud nejobsáhlejší příručka krizové komunikace vysvětluje zásady efektivních a etických vztahů s veřejností při reputačních krizích i při mimořádných událostech. Ambicí knihy je pomoci organizacím, které se dostaly do potíží, a zároveň přispět ke kultivaci a profesionalizaci české komunikační praxe.

V monografii autorka predkladá komplexný pohľad na subsystém časopisov pre deti. Ako uvádza recenzentka, ide o ojedinelú a originálnu publikáciu s touto problematikou.

Literatura - tak jako další umění - patří ke skupině toho, co dnes nazveme „tradičními médii“. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média.

V tomto svazku jsou poprvé soustředěny všechny texty, které Umberto Eco věnoval televizi: jejímu jazyku, komunikačním strategiím, jež používá, technologiím, o něž se opírá, obrazům, které vnáší do lidského vědomí, jejím kulturním, estetickým, etickým, výchovným a především politickým účinkům. Soubor, v němž gurují i stati, jež jsou dnes obtížně dostupné, pokrývá období od roku 1956 – roku, kdy se v

Publikace je zevrubnou studií veřejného prostoru. Jako veřejný prostor přitom autor chápe například i prostor médií, internetu a v zásadě jakýkoli prostor volně přístupný ostatním.

Žurnalistika je adaptívna – prispôsobuje sa podmienkam doby, hoci v mnohom ich sama vytvára a mení. Práve dnešná doba ukazuje dopyt po novom – serióznom a objektívnom – denníku, ktorý by dokonca mohol mať prívlastok konzervatívny.

Kniha zkoumá, zda je deixe použitelná jako hledisko výkladu světa médií, veřejného prostoru a komunikačních interakcí v něm probíhajících. Soustředí se na vztah těchto interakcí k vytváření kolektivního vědomí sociálních aktérů: kdo je z veřejného prostoru vylučován a jakými komunikačními strategiemi se toho dosahuje; jak vzniká povědomí skupinové příslušnosti a jak se jazykově formuje společná vůle

Žurnalistika dnes čelí jedné z největších výzev ve své historii. Nové komunikační možnosti mění způsob šíření informací, do něhož se stále častěji zapojují lidé mimo redakce velkých mediálních domů.

Vysokoškolská učebnica a príručka pre všetkých, ktorých zaujíma žurnalistické písanie. Autorka vsadila problematiku novinárskych žánrov do širšieho kontextu štylistiky, podrobne sa venuje najmä kategórii žánru ako takého, so zaujímavými presahmi až k Aristotelovi a Vergíliovi.

Stačí jedno kliknutí a vaše dítě se dostane na internetové stránky, kde může shlédnout explicitní pornografické scény. Sledování pornografických obsahů zkracuje dětství, probouzí předčasný zájem o sexualitu u dětí, které na ni ještě nejsou připraveny.

Zdálo by se, že s reportáží je to snadné. Je to žánr očitého svědectví: autor by měl být události přítomen, zapsat, co viděl, a pořídit rozhovory s několika svědky.

Autorov výklad sleduje úlohu, ktorú zohrávali a hrajú komunikačné médiá pri vývoji modernej spoločnosti, od kníhtlače až po globálnu komunikáciu. Ukazuje, aký vplyv majú masové médiá na usporiadanie priestorového a časového vnímania sveta...

Může být člověk na obrazovce autentický? Pokud v podmínkách televizní výroby nemohu anebonemám být sám sebou, kým tu tedy jsem?