“Odjakživa sa cítim takmer ako človek. Vždy som vedel, že sa odlišujem od ostatných psov.

Stratené ilúzie sú považované za najslávnejší Balzacov román a strata ilúzií za najtypickejšiu tému francúzskej literatúry 19. storočia. V niečom je toto dielo nebezpečne živé aj dnes.

Román Nic je závažnou zprávou o mladých lidech. V čem vidí smysl svého života.

Co se stane, až se náš svět ocitne v plamenech? Síla projevů klimatické krize překonává i ty nejčernější scénáře.

Německo, 1940. \"Nemohu se rozloučit?\" Pláču, přikládám si ruce na ústa a srdce mi buší. oči mám zamlžené slzami, když na mě zírají nacisté, kteří odvlečou mého milovaného Hanse.

Nový román autora světoznámých bestsellerů Muž, který chtěl být šťastný a Den, kdy jsem se naučil žít své čtenáře tentokrát překvapí: Představte si, že žijete ve světě, kde moc a vládnoucí elity ve jménu obecného blaha a „pro vaše dobro“ neustále zmenšují už tak dost okleštěný prostor vaší svobody. Používají důmyslné techniky manipulace, aby vás přiměly chovat se tak, jak potřebují; čas od času ve

Uličky pamäti. Uličky vo favele.

Příběh, v němž v kritickém okamžiku sehraje úlohu Beethovenova Kreutzerova sonáta, je pojat jako děsivá analýza lásky a manželství, jako tragický rozvrat mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Tolstého „sexuální novela“, jak bychom ji mohli nazvat, je dodnes dílo vyhledávané a čtenářsky přitažlivé.

2000. Pätnásťročná Vanessa Wyeová, bystrá a na svoj vek vyspelá študentka, sa zapletie s Jacobom Straneom, skvelým, no deviantným štyridsaťdvaročným učiteľom anglickej literatúry.

Brazilský spisovatel, novinář a politolog B. Kucinski (nar. 1937) otevírá ve své románové prvotině z roku 2011 trauma, s nímž se brazilská společnost dosud nevyrovnala: otázku lidí, kteří z politických důvodů zmizeli během období vojenské diktatury vládnoucí v letech 1964–1985 a jejichž osud je i několik desetiletí poté stále neznámý. Román vychází ze skutečné události z dubna 1974, kdy byli z politických

Nový výbor z příběhů velškého vizionáře, který věřil, že „hmota je ve skutečnosti příšernější než duch“, přináší 13 dosud českému milovníkovi imaginativního hororu neznámých povídek a nový a úplný překlad legendární novely Bílý lid. Mezi povídkami jsou i novinářské skicy, které propojují (ne)obyčejný svět Machena novináře se snovým světem mistra makabrózní prózy, jehož tvorbu obdivoval i H. P. Lov

Ásta, ktorej meno – ak si odmyslíme posledné písmeno – po islandsky znamená láska, sa narodí koncom päťdesiatych rokov mladému zaľúbenému páru, Sigvaldimu a Helge. Idyla rodinného života však netrvá dlho.

Román Posmrtné pamäti Brása Cubasa, ktorý predstavuje míľnik v Machadovej tvorbe, vyšiel v roku 1881 ako prvá časť trilógie, ktorú neskôr doplnili Quincas Borba (1891) a Pán Mrzút (1988). Zosnulý Brás Cubas sa rozhodne skrátiť si dlhé chvíle v záhrobí písaním pamätí, v ktorých čitateľovi predstaví svoj pozemský život od detstva až po starobu a nečakanú smrť. Tou sa však kniha nekončí, ale, naopak,

Román Devátý (A kilencedik) nabízí nejen dobře podanou psychologickou drobnokresbu utlačovaného dítěte, ale zároveň hlubší vhled do poměrů ve společnosti kádárovského komunistického režimu v Maďarsku. Svou vyprávěcí strukturou a zejména perspektivou dětského vypravěče odhaluje dynamickou identitu dospívajícího chlapce.

Román Kassandra a vlk, surrealistická zpověď o dětství a dospívání osmadvacetileté řecké autorky Margarity Karapanou, se stal současnou klasikou v Řecku, a poté co byl přeložen do mnoha různých jazyků přinesl mladé autorce mezinárodní věhlas, coby mimořádně původnímu novému talentu, který snese srovnání s Proustem a Schulzem. \"Žádný rozbor Kassandry a Vlka nemůže vysvětlit půvab a záhadnost této

Taras Prochasko (* 1968, Ivano - Frankivsk) je ukrajinský prozaik a esejista. Spolu s Jurijom Andruchovyčom patrí k jadru tzv. Stanislavovského fenoménu - živého umeleckého prostredia, ktoré sa v spisovateľovom rodnom meste (s historickým názvom Stanislavov) sformovalo koncom osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia.

Tri romány, ktoré vznikli v rôznych obdobiach, dva posledné sú nedokončené. Autorka aj v nich vykresľuje neľahké osudy ženských hrdiniek v Anglicku v 18. a 19. storočí, hoci román Watsonovci sa z tohto rámca trochu vymyká, opäť nechýbajú detailné opisy charakterov i prostredia, a aj tentoraz čitateľom ponúka množstvo postáv. Od jej predchádzajúcich próz sa však odlišujú Austenovej pohľadom na svet

Románový epos líčí barvité a dramatické osudy rodiny lotrinských kolonistů v rumunském Banátu v širokém záběru od třicetileté války po první polovinu 20. století. Autor zde vykresluje člověka jak rozpolcenou bytost, již žene vpřed touha a strach.

V hrůzné realitě terezínské pevnosti žily a vyrůstaly děti – ve stínu smrti, k níž často zbýval jen krátce vyměřený čas. Ale děti, i ty dospívající, obývají svůj vlastní svět, kam jenom obtížně a mnohdy málo srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nesmlouvavým zákonům fyzikálního času.

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry.