V této knize Čep popisuje své první zážitky z cizí země, ze setkání s cizími lidmi a jejich kulturou. Jde zároveň o jeden z prvních literárních pokusů Jana Čepa a v porovnání s jeho ostatními díly se tu setkáváme s textem psaným výrazně lehčím tónem.

Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti.

Slavný humoristický román Zdeňka Jirotky vyšel poprvé v roce 1942 a od té doby se dočkal 15 vydání v českém jazyce. Po více než 60 letech se s Jirotkovým románem, jehož hlavním hrdinou je legendární věrný sluha Saturnin, bojující s tetou Kateřinou a jejím synem Miloušem, mohou seznámit i čtenáři hovořící španělsky.

Kniha o nemoci, které se obává snad každá žena. I o ní jde ale vyprávět s humorem.

Vzpomínková próza literární historičky Markéty Brouskové, žijící v Německu, vydává svědectví o životě českých exulantů v západní Evropě v době sedmdesátých a osmdesátých let. Nečiní tak způsobem dokumentárním, ale ryze literárním – zvolený drsný, nepatetický styl, ironie, sarkasmus a postřehy často až šokující, to vše je autorčiným záměrem, aby podala jiný, osobitě svůj, nepatetický, nehrdinský, často

Co trápí dnešní třicátníky? Přemíra stresu, pocit osamění, nebo jen to, že si nemohou dovolit hodinky Hublot?

Historický fantasy příběh se odehrává ve smyšlené zemi a v čase odpovídajícím středověku. Neobyčejně strhující děj se točí kolem války o trůn, který pro sebe uchvátil lstivý a intrikánský regent Tyryver.

Kniha neobyčejných příběhů obyčejných lidí z prostředí jihoamerických českých emigrantů, kteří nezapomínají na své kořeny, vzpomínají na minulost v konfrontacích ze současností. Příběhy jsou někdy až magické, drsné – možná také dané pro nás exotickým prostředím, kde autorka knihy tvoří a žije.

V celkem devíti povídkách, rozdělených, jak vyplývá i z názvu knihy, na 6 povídek humorného žánru a 3 povídky žánru k zamyšlení, autor v široké variaci témat zachytává jak některé humorné i méně humorné siituace ze své praxe psychiatra, tak i vlastní prožitky ze svého osobního života a v jedné z povídek se zamýšlí nad překrucováním historických skutečností, které nás obklopují. Povídky dle svého obsahu

Ferdinand Weinberger a Vilém, děd a vnuk, žijí ve společné domácnosti a dennodenně jsou vystavováni nelehkým zkouškám, které před ně staví jediná žena – manželka a babička. Hana Weinbergerová však není ani typická manželka, ani běžná babička, i když v obou případech jde o milující ženu, která však svým nonkonformním přístupem k životu staví laťku tolerance příliš vysoko.

Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano.

Hrdina proslulého Lodgeova univerzitního románu Morris Zapp tvrdí, že vědecké konference jsou tu proto, aby udržovaly akademický provoz a poskytovaly příležitost k zábavným setkáním. Otevřené společenství začínajících bohemistů a slovakistů z Čech, Slovenska, Polska a dalších zemí už od roku 2002 toto stanovisko na setkáních pražského Ústavu pro českou literaturu AV ČR pravidelně prověřuje.

Jak si má profesor matematiky vysvětlit, že celá jeho třída napsala obtížný školní úkol z matematiky na výtečnou? Jak si má vysvětlit městský policista, že všichni občané, kteří vsadili do televizní loterie, uhádli správně všechna čísla?

Pokud tě zmohl láskobol, vypovídej se. A pokud máš dar sebeironie, bude to ještě zajímavější.

Ivan Wernisch se svérázným způsobem pokusil zkomprimovat na poměrně malou plochu narativní útvary, z nichž dokonce jeden každý sestává z jednotlivých, konkrétně nazvaných kapitol, které ovšem povětšinou nepřesahují rozsahem několik řádků. Jsou to přitom příběhy, z jejichž motivů by nejeden spisovatel dokázal skutečně vytěžit látku na rozsáhlý román nebo aspoň novelu.

Čo môže byť horšie, než sa nechať po sexuálnom akte zožrať samičkou? Oženiť sa s ňou.

Třetí \"divadelní novela\" libereckého autora nás zavede do fiktivního divadla v Praze, odkud televizní kamery snímají kompletní scénickou přípravu obou dílů Goethova Fausta, jde tedy o svého druhu \"reality-show\". V průběhu zkoušek se osudy herců a fiktivních postav začnou natolik ovlivňovat, že to nezůstane bez vlivu na výsledný jevištní útvar. Otázka potom zní: oč jde v Goethově Faustovi?

„Je to malé hnízdečko ta Žítková, vlastně jsou to jen kopanice, ale široko daleko známé. Vždyť zde bydlejí — jako kdysi v Boršicích — „bohyně“, jež nejen umějí „léčit“, nýbrž i vynajíti ukradené, začarované a nevyzpytatelné věci; dovedou vyrovnávati spory a sváry, po případě je ale též dovedou způsobiti a rozdmýchati; dovedou vypomáhat milencům neb zamilovaným ve všech jejich tužbách, ale dovedou je