Ako prežíval František Hečko svoje súkromie, rodinný život, ktorého súčasťou počas jeho života boli aj vzťahy so spisovateľmi, no predovšetkým písanie, keď musel brať do úvahy názory priateľov i oponentov? Prečo vystúpil zo Zväzu slovenských spisovateľov?

Již čtvrté vydání dosud nepřekonané práce české teorie překladu, na které vyrůstaly generace překladatelů. Jiří Levý zevrubněpopisuje překladatelský proces, zabývá se estetickými problémy překladu a rozebírá i oblasti jako překládání knižního názvu, překlad dramatu a poezie.

Kniha Ztracen v dějinách je věnována osobnosti dnes již takřka zapomenutého publicisty, esejisty a prozaika Jana M. Kolára (1923–1979), který byl jako politický novinář a kulturní publicista aktivní od roku 1946. První část knihy tvoří dílčí sondy do klíčových témat a problémů autorovy publicistiky a esejistikyz let 1946–1965, zasazené do kontextu širšího kulturně-politického dění v poválečném Československu

Záměrem monografie je poskytnout souhrnný přehled teorií interpretace, jejichž tématem bývá Shakespeare, resp. renesanční literatura, přičemž se s ohledem na rozsah problematiky zaměřuje na koncepce oučasné, vytvářející konfrontační rámec vybízející ke komparaci a analýze. Nekončí se však konstatací neslučitelnosti interpretačních postupů, které se navzájem vyvracejí, nýbrž se ukazuje, že i postupy,

Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život.

Projekt TOP 5 sa zameriava na výskum súčasného slovenského umenia s cieľom priniesť informácie o nových podnetných dielach slovenskej poézie a prózy vydaných vo vybranom kalendárnom roku, tentoraz s vročením 2018. Deviate pokračovanie antológie už píše svoju vlastnú tradíciu a od roku 2012, keď vyšlo prvé vydanie, postupne zmapovalo literárnu tvorbu v rokoch 2010 – 2018.

Matúš Mikšík v monografii venovanej predstaviteľovi skupiny Osamelých bežcov analyzuje jeho zbierky, interpretuje básne a objasňuje princípy jeho poézie. Ivan Laučík (1944 - 2004), básnik zo skupiny Osa­melých bežcov, bol životom a tvorbou nerozlučne spätý s Liptovom.

Kniha esejí Bricolage 44 prináša originálny syntetizujúci a kritický spôsob spracovania a priblíženia náročných filozofických, spoločenských a kultúrnych problémov v domácom kontexte v popularizačnej forme a usiluje sa o upevnenie pomerne vratkého postavenia filozofie v očiach mladšej ale aj staršej generácie čitateľov. Bricolage označuje „domáce majstrovanie, všeumelectvo“. Je to pojem, ktorým francúzsky

O japonském spisovateli Haruki Murakamim se občas soudí, že se beze zbytku zhlédl v západní literatuře a následně píše „nejaponské“ texty. Pokud ovšem podrobíme rozboru příběhy, které se odehrávají v jeho literárních dílech, musíme podobné soudy odmítnout jako neopodstatněné.

Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (1905–1974) a Domingose Monteira (1903–1980) z hlediska modality „neobvyklého“, známé v románských jazycích pod termínem „insólito” (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného, nadpřirozeného

Kniha je je prvou monografiou o poézii Miroslava Válka. Popri celkovom pohľade na básnikovu tvorbu prináša interpretácie jeho vybraných básní a cyklov a čiastočne aj básnických prekladov.

Kniha představuje novou metodu automatického vyhledávání termínů v odborných textech, která je založena na data miningu, tedy na vytěžování informací z velkých objemů (korpusových) dat. Výzkum je zaměřen nejen na samotnou úspěšnost rozpoznávání, tedy na co nejvyšší počet správně vyhledaných termínů, ale v první řadě na vlastnosti, které při identifikaci jednoslovných a víceslovných termínů hrají nejdůležitější

Čtení o Dantovi Alighierim je první samostatnou publikací, která českému čtenáři umožňuje porozumět autorovu nejslavnějšímu dílu. Dantova Božská komedie je k dispozici ve čtyřech kompletních překladech, rozborů jeho poetiky je v našem prostředí však zřetelný nedostatek.

Codexy tisovské, pochádzajúce z prvej polovice štyridsiatych rokov 19. storočia, patria k základným materiálovým prameňom pre rozprávkové edície v 19. storočí. Francisciho Slovenské povesti (1845), Slovenské povesti Augusta Horislava Škultétyho a Pavla Dobšinského (1858 - 1861) a Dobšinského Prostonárodné slovenské povesti (1880 - 1883) priniesli rozprávky, ktoré do nich zapísali August Horislav Škultéty

Profesionálny život spisovateľa Jonáša Záborského (1812 - 1876) bol spojený s kňazskou službou, ktorej dôležitou súčasťou bola služba slovom. Práve túto časť Záborského povolania odkrýva jeho dvojzväzková kazateľská zbierka Múdrosť života ve chrámových řečech (1853). Jej jedinečnosť spočíva v ideovom zameraní, v sústredení sa na základné „cirkevno-náboženské a mravno-praktické pravdy.“ Záborský predostiera

Druhý svazek Estetických přednášek Jana Mukařovského zahrnuje tři autorovy uměnovědné přednášky z třicátých let 20. století, které byly dosud otištěny pouze časopisecky. První z nich, raná univerzitní přednáška „Úvod do estetiky“ (1931-1932), dokládá, jak bezpečně Mukařovský nalézal svou vlastní cestu od podnětů ruského formalismu ke strukturnímu pojetí uměleckého díla.

Autorka ve své knize zachycuje vývoj tvorby italských prozaiček od druhé poloviny 19. století, kdy se ženy začaly odvažovat prvních nesmělých krůčků na poli literatury, jež byla po dlouhá staletí téměř výhradní doménou mužů, až po dnešní dobu, kdy se poměr mezi spisovateli a spisovatelkami víceméně vyrovnal a mnohé autorky co do počtu prodaných výtisků předstihují mužské autory. Zároveň hledá odpověď

Publikácia ponúka osem textovz oblasti filozofie, teológie, žurnalistiky a teórie vedy, ktoré sa snažia ukázať, či jazyk môže byť platformou porozumenia a komunikácie vedy a náboženstva.

Kniha je nielen nahliadnutím do poslednej knihy Gastona Bachelarda, ktorá vyšla ešte počas života tohto francúzskeho filozofa, ale je aj rozvíjaním úvah o slabom svetle, ktoré dáva nezvyčajnú hodnotu okolitej tme. Plameň sviece je podľa autora komentára určitou formou vyznania, ku ktorému saBachelard v knihe aj priznáva, keď hovorí o centrálnom obraze študujúceho človeka pri svieci alebo o rytine svojho