Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film.

Skladateľ Giuseppe Verdi bol celoživotnou láskou teatrológa Ladislava Čavojského (1932 – 2014), ale úctu mal aj k tvorbe Richarda Wagnera. Z jeho vzťahu k týmto dvom velikánom sa zrodila kniha o ich tak odlišnom opuse, a zároveň aj kniha o ich operách na slovenských javiskách.

Před dvaceti lety zaujaly čtenáře vzpomínky M. Macháčka Zápisky z blázince. Nyní vychází druhý svazek z pozůstalosti významného českého herce a režiséra, který vypovídá svou autenticitou o zážitcích a postojích autora z doby normalizace, která dramaticky poznamenala život a tvorbu českých umělců.

Kniha sestává ze třinácti studií o vybraných osobnostech Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. Zahrnuje pedagogy herecké výchovy (Vlasta Fialová, Zdeňka Grafová, Josef Karlík, Rudolf Krátký, Ladislav Lakomý, Jarmila Lázničková, Lola Skrbková a Marie Waltrová), dramatické výchovy (Alexej Pernica, Dana Svozilová), pohybové výchovy (Marie Mrázková, Jiřina Ryšánková) a uměleckého přednesu

Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931-2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud.

Významný divadelní dramaturg a profesor DAMU nabízí ucelený pohled na dramaturgii, obor, který jinak neoplývá odbornou literaturou. Je to souhrn obecných poznatků a vlastních zkušeností z bohaté dramaturgické praxe, doplněný literaturou ke studiu dramaturgie.

Co určuje jedinečnost konkrétního herce? V čem spočívají jeho zdroje a kde čerpá své prostředky?

Původ německé truchlohry (tiskem 1928), nejrozsáhlejší souvislý text Waltera Benjamina (1892–1940), podává unikátní výklad barokní jevištní i výtvarné alegorie – a činí tak jazykem plným aluzí, vnitřní dynamiky a neočekávaných obratů, nutících čtenáře nahlédnout hloubku povrchu a umění neumělosti. Walter Benjamin dnes bývá nejčastěji označován za filosofa kultury či teoretika médií; sám se ale možná

Komponovaným výborem ze svých kritických textů z let 1990–2015, zaměřených zejména na současné české divadlo, ale i film, literaturu a společnost, Terezie Pokorná mapuje příznačné formace kulturní krajiny, nahlížené z perspektivy právě uplynulého čtvrtstoletí. Ve svých recenzích, portrétních esejích i příležitostných glosách vyzdvihuje vzácné projevy podnětných a obohacujících tvůrčích a myšlenkových

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody.

Dvanásť esejí o inscenovaní Shakespeara v 20. a 21. st. v slovenskom, českom, rakúskom, maďarskom a poľskom divadle. Autori, univerzitní shakespearisti a teatrológovia strednej a mladšej generácie zo šiestich krajín, ukotvujú uvedenia do sociálno-politických kontextov a poskytujú tak aj širší obraz o divadle a kultúre v ich historických súvislostiach.

Kniha Cabeceo - Rozhovory o argentinském tangu obsahuje třináct rozhovorů s učiteli, DJs a tanečníky/tanečnicemi argentinského tanga, kteří působí v Praze. Knížka by nevznikla, kdyby neexistovalo argentinské tango ... a kdyby jej Kristina Vojířová jednoho dne nezačala tančit, a později i hluboce vnímat.

Přední ruský teatrolog a znalec Bulgakovova díla Anatolij Smeljanskij ve své knize zpřístupňuje čtenářům vzácné dokumenty z archivu Moskevského uměleckého divadla, sleduje zápas autora s divadlem o vlastní poetiku a současně vytváří obraz společenského klimatu doby stalinismu, kdy nepohodlní tvůrci byli umlčováni i fyzicky likvidováni a kdy svoboda uměleckého projevu byla jen prázdným pojmem. I Bulgakov

Zborník prác Ústavu pre tančenú vedu pri Hudobnej fakulte Akadémie múzických umení v Prahe.

Royal Court bylo založeno na podporu původní dramatické tvorby a ta je také dodnes jeho uměleckým programem. Stejně jako sledování milníků, jež byly pro Royal Court zásadní (uvedení Osbornovy hry Ohlédni se v hněvu či Sežehnuto-Blasted Sarah Kaneové), zajímá Jana Hančila pohled na vývoj divadla z hlediska zápasu jednotlivých vůdčích osobností o jeho tvář.

Zkušený psycholog při zkoumání scénické - a především herecké - tvorby - využívá nástrojů vlastní profese, aby mohl z pozice scénologie zaměřené na scénické projevy v umění i v každodenním životě analyzovat klíčové problémy: spoluprožívání okolního dění za pomoci empatie, uchopování dění přes vlastní tělesné prožitky, tedy vnitřně hmatově, psychologickou distanci od předmětu naší pozornosti (tedy např.

Kniha rozhovorov so slovenskými dramatickými umelcami o tvorbe, živote, osude a mnohom ďalšom, ktoré autorka pomocou internetu urobila v priebehu rokocv 2000-2007.

Prvá publikácia na Slovensku, ktorá prináša ucelený pohľad na inscenačnú prax súčasného slovenského operného divadla, reflektuje najčerstvejšiu kapitolu jeho dejín, formujúcu sa v nových spoločensko-kultúrnych podmienkach po novembri 1989. Obdobie, ktoré v umeleckej rovine do značnej miery charakterizuje snaha konfrontovať sa – či súhlasne, alebo v opozícii – s modernými európskymi inscenačnými trendmi,

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.

Má verejné divadlo vo svete kasínového kapitalizmu zmysel? Potrebujeme dotované nekomerčné divadlo, keď je len jednou z možností obrovskej ponuky živej i digitálnej zábavy, ktorou sú konzumenti zavalení?