Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Martin Porubjak písal veľa, veľmi dobre a o širokom okruhu tém. Z jeho textov by sa dala zostaviť kniha politických komentárov a glos, kniha osobných spomienok na zaujímavých ľudí, s ktorými sa priatelil a spolupracoval, kniha cestopisných čŕt – a samozrejme kniha, a nie jedna, o divadle.

Komediální alegorie Betrug der Allamoda z pera vídeňsko-pražského barnabitského kazatele Costanza Arzonniho byla v roce 1660 dvakrát inscenována v Martinickém paláci na Hradčanech před šlechtickým publikem na počest hostitele, nejvyššího purkrabí Bernarda Ignáce z Martinic. Unikátní, důsledně dvojjazyčná česko-německá publikace, jež vzešla z interdiciplinární spolupráce historiček a historiků divadla,

Correspondenz Stiepanek je název konvolutu zhruba stovky dopisů a dokumentů, který leží ve sbírce Národního muzea – Českého muzea hudby. Obsahuje písemnosti, jež prošly rukama Jana Nepomuka Štěpánka (v letech 1824–34 jednoho ze tří spoluředitelů Stavovského divadla) nebo divadelní kanceláří, v níž působili jeho partneři Ferdinand Polawsky a Joseph Kainz.

Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského vMahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě,

Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak?

The motto Národ sobě – “From the Nation to Itself” – inscribed over the proscenium arch of Prague’s National Theatre symbolizes the importance theatre holds for the Czechs. During the National Awakening of the 19th century, theatre took the place of politics, becoming an instrument of national identity in the hands of the revivalists.

Unikátní a svým rozsahem i zpracováním výjimečná publikace přináší výběr z nevýznamnějších exponátů ojedinělé, po více než třicet let budované sbírky loutek a rodinného a spolkového loutkového divadla Marie a Pavla Jiráskových. Ti jako erudovaní znalci historie českého loutkářství doprovodili knihu studií o vývoji českého loutkového divadla a každou fotografii loutky podrobnými texty o jejím původu,

Monografia Evy Kyselovej Jedna republika – jedno divadlo? Dialóg slovenskej a českej činohry 1918 – 1992 prináša originálny pohľad a zároveň jeden z možných výkladov dejín činoherného divadla 20. storočia v Československu.

Stručná encyklopédia tanečného umenia je výsledkom dlhoročnej systematickej zberateľskej a výskumnej činnosti autora Mgr. Emila T.

Marsyas, Apollón... a Dionýsos. Přibližování k muzikálu I., II.

Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů.

Životné osudy významného národného dejateľa, politika, historika, jazykovedca a básnika Ľudovíta Štúra inšpirovali mnohých slovenských dramatikov a jeho osobnosť sa stala predmetom záujmu profesionálnych divadelníkov.

Monografie scénografa a architekta Vladimíra Soukenky sleduje jeho divadelní tvorbu od raných činoherních inscenací v 80. letech 20. století v Divadle pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín) do současnosti. Významnými předěly jeho tvorby bylo angažmá v Laterně magice, kam jej v r. 1983 přizval jeho pedagog z Vysoké školy uměleckoprůmyslové prof.

Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let – společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy – ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor.

Kniha sa zaoberá slovenskou scénougrafiou po roku 1989. Celofarebná, anglicko - slovenská publikácia.

Nejznámější písňové texty Jiřího Suchého ze zlaté éry Divadla Semafor doprovázejí naopak dosud málo známé tehdejší koláže grafika Vladimíra Suchánka, v té době čerstvého absolventa Akademie výtvarných umění v Praze. Osobně se poznali až o několik let později a navázané přátelství trvá dodnes.

Základné dielo o divadelnej komédii, jej zákonitostiach, znakoch, histórii, žánroch, o komických postavách asituáciách komickom jednaní a herectví, irónii, paródii a mystifikácii z pera nášho prominentného teoretika, kritika a dramaturga.

Monografia jedného z divadelných súborov Pražskej päťky, pantomimickej skupiny Mimoza, ktorej hlavnými predstaviteľmi boli David Vávra a Tomáš Vorel.

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.