Vitorazsko. Zapadlý kout jižních Čech s řadou temných míst a zaniklých obcí. Dějiště událostí, jež měly být raději zapomenuty. Ale nebyly. Celá desetiletí přežívaly v myslích a srdcích lidí, kteří byli jejich hybateli či svědky, a zanechaly řadu otazníků. Tato kniha je příkladem takového otazníku. Dokáže syn splnit otci před smrtí jeho poslední přání? Podaří se mu rozkrýt okolnosti tragických krvavých

Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu,

Další prozaický text spisovatelky a nakladatelské redaktorky Magdaleny Wagnerové (* 1960) je a není podobný těm předchozím. Vytříbeností jazyka, stylistickou kulturou a neúnavným hledáním nevšedních slovních asociačních a variačních vazeb, které často vybočují z běžných mantinelů současného českého jazyka, text \"Krajina nedělní\" navazuje na své předchůzce, zejména román \"Papíří\" anebo v menší míře

Autor se snažil citlivým a poctivým popisem přírody ukázat, čím nás umí příroda obohatit. Není to jen nostalgické vzpomínání. Petr Němec chtěl, aby byla z knihy cítit výzva, abychom přírodu neničili, ale chránili a také si vážili toho, co nám generace předků zanechaly.

Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.

Pražský sinolog Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: z titulu svého oboru a jako pedagog na Ferdinandově univerzitě v letech 1990–2000, v době, kdy v městě Praze bylo možné téměř všechno. Jak se zapojí do revoluční vřavy a co v ní zažije? Co přinese založení Ústavu srovnávacích studií Východu a Západu? Neztratí ve víru událostí pozvolna svou duši? Nežije vlastně na dluh poté, co

D\"Připravit — pozor — debut! Okamžik, jeden z tisíce, kdy člověk udělá krok stranou a seskočí z pojízdného pásu vlastního života: vypne telefon, ať si všichni trhnou, ráno kdovíproč neodejde do práce, jen tak se opije s cizincem, nabídne azyl nuzákovi či rozkope vlčí máky v květu. To je ten okamžik, kdy se život otevírá a puká, objevuje se cesta nebo propast nebo cesta na dno propasti. Tihle hrdinové

Kolik barev a jejich odstínů má ženská duše? Kolik synonym ženské povahy dokážete v jedné minutě vyjmenovat: chytrá, zábavná, odvážná, snová, neústupná, hravá, rafinovaná? Jak žije dnešní žena? Co ji naplňuje a co rozčiluje? Jak se popasuje s každodenními trápeními i výjimečnými zvraty? Pojďte se námi podívat do světa i do snů současné ženy.

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých let. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena

Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit. V názvu stojí vedle sebe dva protiklady, jež spolu na hrdinově cestě nesoupeří, naopak se vzájemně doplňují - opojné vteřiny slunce střídají hořké vteřiny

Profesor MUDr. Antonín Doležal, DrSc., je známý svými pracemi z porodnictví, klinické fyziologie, antropologie, filologie. Po desítky let se zabýval dějinami lékařství, což využil ve svém románu, který nás zavádí do Francie 18. století, kde bylo centrum vznikajícího vědeckého porodnictví. Porodníci v tehdejší Evropě vytvořili svoji republiku vzdělanců, kde se vzájemně osobně znali, navštěvovali, diskutovali,

Josef Váchal (1884–1969) vydal svou tištěnou knihu Christian Heinrich Spiess počátkem roku 1933. Základní text veršované skladby napsal v roce 1931 a posléze doplnil kratší predmluvou a věnováním na podzim roku 1932. Texty mají tři hlavní protagonisty, Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), představitele německé romantické literatury druhé poloviny 18. století, Josefa Váchala a jeho milovaného psa,

Antonín Vojtek patří k lidem, o nichž básník a esejista Miroslav Holub s oblibou říkal, že „mají páru“. Do jeho nesmírně činorodého světa se vejde nejen práce kumštýřská a organizační na poli výtvarném, ale i na úhoru spisovatelském. Ve své nové knížce se pokusil propojit prastarou formu dopisu s moderním obsahem, s odpověďmi na otázky, jimiž otce nezřídka častují jejich ještě ne zcela dospělé dcery

Poetické obrazy kladenské výtvarnice, doplněné původními ilustracemi. Krátké povídky Niny Čampulky vystihují atmosféru různých „příbytků lidí“ a momentky z jejich osudů – místních, příchozích i těch procházejících: „Mám v sobě schováno několik takových pokojů. A pak i lidí v okénkách paměti.“

Na 46 kratších povídek citlivé autorky vypovídá často o mezních situacích života lidí, kteří nežijí právě na výsluní. Také proto, že jsou psané většinou v první osobě, mají sílu autenticity, hrdina či hrdinka se otevřeně a bezelstně svěřují čtenáři. Hledají v sobě sílu, a u druhých oporu, lásku a bezpečí. Jako například matka devíti dětí v povídce Mařenka, jejíž synek zastřelí omylem v dětsví svého

Pokračování legendárního seriálu z 80. let minulého století. Po třiceti letech se znovu setkáme se starými známými lékaři a záchranáři, kteří sice o něco zestárli, ale stále se věnují tomu, co je naplňuje – záchraně lidských životů. Přestože se technika za tu dobu neuvěřitelně posunula, i nyní bojují s nedostatkem peněz, a především času. Do toho musí bojovat i ve svém osobním životě. Práce na záchranné

Modrá barva duhy - kniha zachycuje autentické životní osudy tří generací obyvatelů hlučínského Slezska v podmínkách stále se měnících národnostních a politických poměrů v době světových válek i srpnové okupace naší země až do 70. let 20. století. Na pozadí těchto událostí a pod jejich vlivem pak podává svědectví o skutečných příbězích jednotlivců i celých rodin, o jejich láskách, umírání i složitých

\"Před sedmi osmi lety jsem žil jako buddhistický mnich v cejlonských lesích. Odvedl jsem tam tvrdou práci na své mysli. Byly dny, kdy nahlížeje do tlamy šílenství jsem poznal, že přestože neexistuje cesta zpátky, není nutné zešílet. Pak jsem se vráti l do České republiky a postupně pochopil, že tu těžší část práce mám teprve před sebou. Básně z téhle sbírky ke mně za tu dobu nějak přišly samy, asi

Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi. Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali, jak uvažuje stará generace,

Kamenný Chrlič, který za prudkého deště obživne na katedrále svatého Víta, se vydá poznat svět lidí a zjistit, co je jeho posláním. Odpovědi na své otázky hledá v tajemné praze. Na své pouti potká řadu přízraků a bytostí, laskavých i zlých. Přátelství s mladou dívkou probudí lidství v jeho srdci.