Trojzväzkové dejiny nemeckej literatúry od ranného stredoveku po súčasnosť. Druhý zväzok predstavuje dobu od osvietenectva až do roku 1848.

Monografie sestává ze dvou hlavních a dvou doplňkových částí. První část přináší nejstarší lingvistické, epigrafické a archeologické informace o raných uživatelích germánských jazyků.

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let,

Kniha mapuje a zhodnocuje dílo konceptuálního umělce a spisovatele Milana Kozelky (1948–2014). Konceptuální umělec a literát Kozelka zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes zařazovány do kontextu českého beatnického hnutí.

Kniha literárněvědných esejů zabývajících se tématem \"věcí\" a \"věcnosti\" ve světové a české poezii od antiky po současnost. Představuje nejvýznamnější básnická díla a postupy, jimiž básníci ve své tvorbě věci evokují.

Kniha esejí Bricolage 44 prináša originálny syntetizujúci a kritický spôsob spracovania a priblíženia náročných filozofických, spoločenských a kultúrnych problémov v domácom kontexte v popularizačnej forme a usiluje sa o upevnenie pomerne vratkého postavenia filozofie v očiach mladšej ale aj staršej generácie čitateľov. Bricolage označuje „domáce majstrovanie, všeumelectvo“. Je to pojem, ktorým francúzsky

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční.

Pokračování literárních deníků z pera literárního historika a kritika Vladimíra Novotného, které vycházely v letech 2014 až 2018 pod názvem Řádečky a zaměřovaly se na rok kalendářní, zatímco nový, předkládaný svazek zahrnuje jeden rok pisatelova života (od srpna 2016 do srpna 2017).Opět sice jde o specifickou formu deníkových záznamů, v nichž se důraz klade na reflexi jednak peripetií individuálního

Práce orientovaná na sémantiku pojmenování tzv. základových barev ve fikčních narativech Jana Čepa, si klade tři hlavní cíle: 1) s ohledem na problematiku jazykových pojmů základových barev funkčně usouvztažnit lingvistický výzkum s výzkumem orientovaným primárně literárněvědně, 2) otestovat možnosti a limity zvolených empirických metod v kontextu literární vědy, 3) pokusit se výsledky těchto metod

Vedeckú monografiu E. Maliti Fraňovej charakterizuje úsilie o hĺbkové uchopenie svojej témy, ktorou sú otázky tvorivého zástoja ruského básnika symbolistu a prozaika postsymbolistu, ako i ideológa a teoretika, jedného zo zakladateľov modernej ruskej verzológie Andreja Belého (1870 – 1934). Jeho diela nabité umeleckým i myšlienkovým potenciálom sa prekladali do slovenčiny a do češtiny v obdobiach spoločenského

Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vychází z úvahy Františka Halase, je ojedinělým pokusem podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí. Kniha se skládá ze třinácti oddílů, od obecných úvah, esejů a statí, definujících pojem lidové písně (Erben, Kolár, Kuba, Hostinský), přes články věnující

Básnik a literárny vedec Michal Habaj v monografii Básnik v čase sleduje tvorbu našich moderných básnikov medzivojnového obdobia Jána Smreka, Emila Boleslava Lukáča, Laca Novomeského a Jána Roba Poničana so zreteľom na to, že poézia vždy a nevyhnutne existuje v čase, v čase vzniká i zaniká. Poézia sa však v čase mení a menia sa i jej funkcie, jej poslanie a jej zmysel.

Autor, ktorý sa predstavuje pod pseudonymom Dalfar, sa v tomto výbere z textov, esejí a úvah z oblasti literatúry a kultúry zaoberá priestorom textu a spôsobmi jeho prežívania. Texty, často marginálie a aforistické skratky, sa venujú konkrétnym dielam, ale aj spôsobom vnímania a prežívania života.

Antonín Matěj Píša (1902–1966), literární a divadelní kritik a teoretik, editor a dramaturg, vstoupil do literatury jako sedmnáctiletý talentovaný básník. Už ve svých raných statích a studiích projevoval neobyčejnou erudici a v prvních letech po 1. světové válce se stal jednou z předních osobností literární kritiky.

Zborník štúdií z tretieho ročníku Konferencie mladých slavistov z roku 2007 na FF UK v Prahe. Obsahuje príspevky účastníkov z devítich krajín: Čierna Hora, Česká republika, Chorvátsko, Litva, Maďarsko, Poľsko, Rakúsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina.

Pětadvacetiletý Victor Hugo roku 1827 směle předestírá základy nového žánru založeného nasvobodě inspirace a formy. Esej odráží snahu mladého umělce o zásadní průlom v myšlení o umění a je nejdůležitějščím projevem směřování mladé umělecké a intelektuální generace ve Francii první třetiny 19. století, generace, která se otvírá vlivům Evropy a chce radikálně skoncovat s tyranií klasicistního kánonu

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968.

Výklad tvorby Otu Pavla ukazuje, čím je autorova tvrba originálna, ako sa zaradila do súčasnej českej literatúry a aké sú dôvody čitateľského záujmu.

Příspěvky z mezinárodní studentské konference interFaces VII v červnu 2009 v Praze. Sborník příspěvků ze VII. ročníku mezinárodní studentské konference Interfaces, která se konala v Praze v červnu 2009, shromažďuje příspěvky studentů ze tří univerzit (Karlovy univerzity v Praze, univerzity v Lipsku a ve Wrocławi). Téma kulturní translace jednotliví autoři pojednávají z pohledu lingvistiky, literární

V osmém svazku edice Skrytá moderna chceme upozornit na literární historií opomíjený (1913). Nejvýznamnější skupinové vystoupení předválečné avantgardy se poměrně dlouho připravovalo, souběžně s přípravou byla organizována také skupinová čtení, doprovázená diskusemi navazujícími na velkou generační polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku almanachu se počítalo též se spoluprací absentujících