Evangelní rady chudoby, čistoty a poslušnosti jsou většinou spojovány se zasvěceným životem. Giuseppe Forlai se v této knize dívá na chudobu, čistotu a poslušnost jinak, než je obvyklé.

Ježišove blahoslavenstvá sú často rozoberanou témou nielen v náboženskom svete. Neraz sú však vnímané a predkladané ako určitý ideál, v podstate nedosiahnuteľný.

Kniha Duša každého apoštolátu od Dom Jean-Baptistu Chautarda, opáta v Sept-Fons, sa radí medzi klasické diela spirituality. V prvej časti autor teologicky vysvetľuje spojitosť a dopĺňanie činného a kontemplatívneho života apoštola súčasnej doby.

Poľský publicista a spisovateľ Jan Dobraczyński (1910 – 1994) je aj na Slovensku známy vďaka svojim románom s biblickou a náboženskou tematikou. V Dobrej knihe vyšli jeho diela Otcov tieň – o svätom Jozefovi a Svätý meč – o svätom Pavlovi.

Reformace sehrála v dějinách církve nesmírně významnou úlohu a toto období je bezesporu významným milníkem dějin novověké Evropy. Každá země, která reformaci přijala, měla ve svých řadách vůdčí osobnosti jedinečných kvalit a schopností.

Daleko nejrozsáhlejším spisem Petra Chelčického je jeho Postila. Toto dílo obsahuje téměř 60 homilií, určených pro všechny neděle církevního roku a také pro několik dalších svátků.

Tridsať meditácií obsiahnutých v tejto knižke môže čitateľovi poslúžiť dvojako. Ako naznačuje podtitul knihy, prvými adresátmi sú tí, čo sa podujali vykonávať si duchovné cvičenia v každodennom živote.

Ak je prvá hora o ­budovaní ega a­ definovaní vlastnej identity, tá druhá je o ­vzdávaní sa vlastného ja. Na prvej hore musíte byť ambiciózni, strategickí a nezávislí.

Tato kniha je studií o pouštních otcích, nahlížených především prizmatem arménských pateriků, vydaných v Benátkách roku 1855. Autor přibližuje spiritualitu pouštních otců a ukazuje význam jejich poselství pro současnost, a to nejen pro dnešní mnišský život, ale i pro život obecně křesťanský, v němž je stále důležitá samota, prodlévání v ústraní s Bohem, ukázněnost a sebeovládání.

Tato kniha je rozsáhlou úpravou a rozšířením díla Apologetics to the Glory of God (1994) známého teologa Johna Framea, která vnáší světlo do poselství a metody opravdové křesťanské apologetiky a jejích důkazů, obrany i útoku. „Apologetika není výmluva či omluva za to, že věříme, ale obhajoba toho, čemu a proč věříme.

Učebnice modlitby Hanse-Wernera Schroedera vzešla z jeho dlouholeté zkušenosti kněze a učitele kněžského semináře a byla původně psána právě pro ty, s nimiž jako farář a učitel pracoval ve své domovské Obci křesťanů a v antroposoficky zaměřených kruzích. V knize autor zdůrazňuje důležitost modlitby pro každodenní život a uvádí do modlitební praxe na základě ústřední modlitby křesťanů, Otčenáše.

Mnohé Ježíšovy požadavky se nám dnes zdají velmi náročné – např. jeho přikázání lásky k nepřátelům a požadavek chudoby. Zasadíme-li však tyto nároky a Ježíšův suverénní způsob učení, jeho zázraky a jeho hlásání soudu do historického dobového kontextu, zjistíme, že překvapivost a provokativnost jeho slov i jednání byla tehdy ještě větší, než jsme si dosud uměli představit.

Začte-li se čtenář do patristických kázání na Narození Páně, ocitne se v jiném kulturním prostředí. To, co zůstává, je však samotné jádro křesťanské zvěsti – Slovo, které bylo na počátku u Boha, se stalo tělem a přebývalo mezi námi (srov.

Nikdy nebola pozornosť katolíckej zbožnosti zameraná na Eucharistiu viac ako od čias reforiem Druhého vatikánskeho koncilu. A súčasne nebolo nikdy väčšmi potrebné, aby sa Eucharistia stala stredobodom nášho každodenného života.

Monografie na základě analýzya interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťans

Šúdie a eseje na tému evanjelickej identity.

„Přirozeným stavem bytosti jménem člověk je být šťastný. Věřím, že Bůh nás stvořil k tomu, abychom byli šťastní nyní v tomto světě i navěky ve světě příštím.

Kniha sa zaoberá literárnou témou nebeského zhormaždenia v Michajášovom a Izajášovom proroctve a v knihách Jób a Daniel.

Žádný z nás není zcela vybaven k tomu, aby v životě vynikal. Naše slabiny, omezené schopnosti a nedostatek zkušeností - to vše nás vede k vzájemné spolupráci a provázanosti.

V udalostiach exodusu a exilu, vymaneniesa Izraela z otroctva v Rgypte a návratu z babylonského zajatia, nachádza Deurloo ústredné posolstvo časti Starého zákona označovaného ako Zákon a Proroci. Odkrýva, ako sú tieto dve témy navzájom sprevádzané.