Na konci roku 2004 se náš nejúspěšnější domácí spisovatel rozhodl svérázně protestovat proti bulvárním praktikám — celoročním mediálním půstem. A namísto desítek rozhovorů, ve svých třiačtyřiceti, si Viewegh začíná psát deník.

Čtvrté vydání příběhů oblíbeného brutálního detektiva, který po boku se svým věrným společníkem, detektivem čekatelem Stulíkem bojuje se zločinem. V boji se zločinci, zejména však s obávaným Démonem zločinu, používá stejných prostředků jako oni.

Výber poviedok z toho najlepšieho, čo autor napísal. Spája ich prelínanie reality a fikcie.

Čtvrtá básnická sbírka Kláry Goldstein znovu rozeznívá melodii měst. Tentokrát nad jejích střechami neletí v podobě sokolice, ale stoupá a klesá v ulicích po jednotlivých tónech durových i mollových stupnic, které slyší v deštích, jež město pravidelně zalévají.

Od dětské nemocnice až do Štefánikovy čtvrti běží Merhautova ulice, jedna z nejdelších brněnských ulic. Ale když se zeptáte náhodného chodce, po kom je pojmenována, nejspíš se dozvíte, že po nějakém politikovi.

Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (1894–1936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935). Nepřijímal většinové vzorce chování a v realitě carského Ruska i Sovětského svazu nacházel množství groteskních rysů, demaskujících oficiální ideologi

Jorika je femme fatale spisovatele Ivo Fencla. Nenaplněný (a nenaplnitelný) cit k ní pronikl do všechtextů jeho nové knihy, vydané Galerií města Plzně, jméno obdivované ženy čteme i v jejím titulu - Rok Joriky.

Dvě sestry. Jedna krásná, chytrá a úspěšná, druhá její protiklad.

Takhle o dějinách střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl. Cesta vlakem zmizelou zemí po stopách osudové lásky.

Humorně laděný román je příběhem dvou babiček s naprosto rozdílným politickým přesvědčením, jak jej s odstupem vnímá jejich dospělý vnuk. Jako v celé Šabachově tvorbě se i zde mísí osobní zkušenosti a zážitky s literární fikcí.

Niklův Deníček, nebo spíše neobyčejný atlas neobyčejných bytostí – sbírka podivínů, které autor v průběhu let potkal, ať už v životě, nebo ve své fantazii. Veršované panoptikum různorodých lidiček, seskládané z postaviček bláznivých, postav něčím vyčnívajících, postav zvláštně činorodých nebo postav zcela obyčejných.

Kniha je souborem esejů a úvah představitelů zemí Střední Evropy na téma problémů současné doby. Tématy jsou historická hodnocení starší i nedávné minulosti , úvahy o aktruálních výzvách, jimž Evropa čelí, filosofické eseje reflektující nálady současnosti.

Divadelní román. Přepychové herečky a mrštní herci, amorci a moli... namazaný autor, žabomyší láska a veškerá mizérie.

Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho.

Autor chvílemi nezapře surrealistického básníka, jehož okouzlují právě nepatřičná, překvapivá spojení. V úhrnu pak Erbena zajímá uzpůsobení lidského vědomí a jeho proměny v dnešním postmoderním věku.

Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992. Tato edice přináší její druhé, přehlédnuté vydání.

Román - koláž, pozostávajúci z korešpondencie a dokumentov, skutočných ifabulovaných, z motívov niektorých Haškových poviedok a historiek... Zachytáva takmer všetky životné peripetie a osudy dobrodruha humoristu J. Haška.

Román o vztahu muže k ženě mladší o celou generaci vzbudil mezi českými čtenáři rozruch. První část vypráví o tom, jak se chlapec dělá..., druhá o tom, jak se dělá, až se narodí a roste.

Bondyho radostná utopie, resp. antiutopie, vzniknuvší v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících vědomě a záměrně na pokraji tzv. majoritní společnosti, nejen výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií science fiction, do níž jsou navíc organicky včleněna

Román o fotografovi Františku Drtikolovi. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla?