Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Autorka „napsala hezké básně v nehezké době,“ píše se v jedné z poznámek k její nové sbírce. „V době zákazů, omezení a stresu…“ píše se v druhé. No, napsala… Jak sama říká: „Nebylo vůbec potřeba nic vymýšlet, jen sednout a zapsat to, co už bylo v mé hlavě. Napadne-li vás virus, organismus se brání horečkou a potí se. Já byla zdravá, ale mé tělo reagovalo na situaci kolem a produkovalo verše.“ A jsou

Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco kresba prostředí je stručná a minimalistická. Erbenovy balady si oblíbily už celé generace českých čtenářů a mnohé pasáže díky tomu téměř zlidověly.

Principál Román Douděra přijíždí se svým cirkusem! Nová kniha básníka Davida Růžičky. Autor dosud publikoval například sbírky: Případ nedopovězené slečny Y; Principálka; Horizont událostí / Veřejný hudlant či Hory na hurá. náš douděra chlapík je zvláštní on do básní vrhá se s vášní jen uslyší tón už z hlavy má zvon a chová se jak prostopášník *** šel vedle sebe a pro tu chvíli těšil se ze své nenadálé

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná \"existenciální\" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie

Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání. Autorka na sebe dokáže být tvrdá, nechybí tu ironie, zejména vůči sobě samé. Nechybí tu nadhled, skryté literární citace a spousta krásných nápadů, poetických i formálních. A nechybí

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Jednatřicetiletá Anna Dvořáková si vyslechne ortel smrti: strastiplná léčba její rakoviny prsu nezabrala a doktoři jí už neumějí pomoct. Snaží se vyrovnat se svým blížícím se odchodem. Záhy ale pochopí, že hlavně kvůli svým dvěma malým dětem to nesmí jen tak vzdát. Osud ji zavede k psychosomaterapeutce Karolíně Procházkové, která jí vysvětlí, že skutečnou příčinu nemoci má hledat ve své psychice, a

Sbírka básní s emotivním nádechem, která vám rozšíří nejen vědomí, ale i povědomí o hloubce lidských emocí a o tom, jak silnou moc nad nimi mají slova. A nejen to. Tato sbírka vám poskytne klíč k světu, který jste doposud neznali. K světu, který vás přiměje přemýšlet nad lidským světem z více úhlů. A občas také jen nakreslí úsměv na tváři, poskytne únik z reality každodenního života nebo zpříjemní

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte,

Kniha nastavuje formou básní a ilustrací alegorické zrcadlo jednotlivcům, skupinám lidí a celé lidské civilizaci. V závěru se zamýšlí nad principem mostu jakožto druhu křižovatky umožňující nezávislý pohyb v jinak kolizních směrech.

Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti. Pištorova poezie je osobitou výpovědí o hledání pevného místa ve světě, který ztrácí svou logiku, o životě, který přináší více otázek, než skýtá odpovědí; je dílem, jehož

Druhá sbírka nejmladšího příslušníka české básnické generace přináší neobvyklou originální poezii zakotvenou v rodné vesnici a v lidských osudech jejích obyvatel. Ojedinělý lyrik prožívá duchovní spříznění s bližními jako své hluboce osobní téma.

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

Smuténka patří mezi autorovy rané básnické sbírky (1965). Sevřená, úsporná poezie, hluboce se zamýšlející nad láskou, krásou i tragédií lidského osudu.

Kniha vychází jako souborné básnické dílo jednoho z nejvýraznějších a přitom nejméně známých autorů generace soustředěných kolem brněnského filosofa Josefa Šafaříka a vytvářejících samizdatovou edici Texty přátel, kde také převážně své práce publikoval. Po roce 1989 byl blízce spjatý s nakladatelstvím Vetus via Jaroslava Erika Friče. Naše edice poskytuje přehledný pohled na celé Holmanovo dosavadní

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v

Čtyřdílná básnická sbírka vnáší do pozoruhodného oblouku autorovy dosavadní tvorby akcent vesmírný, objektivizující, někdy i hymnický. Dřívější experimentální charakter Štolbovy lyriky ustupuje do druhého plánu, aby se v prvním vyjevila poezie jako gejz

Lidové rčení praví, že jsme všichni švagři, a že se všichni sejdeme na jedné mezi. Častá mediální odhalení a drby klepen nás utvrzují v tom, že i na tomto šprochu je pravdy víc než dost! Nejen monogramy v srdcích na zdech oznamují, že to spolu táhnou \"on + ona, on + on, ona + ona\" a protože ti všichni jsou nasoukáni ve stejných džínsech (jak velí unimóda), lehce z toho vyvodíme, že náš sex se stává

Nejnovější básnická sbírka Ivana M. Jirouse, vůbec první napsaná po druhém, rozšířeném vydání Magorovy summy, vyšla poprvé jako bibliofilie v nakladatelství Gallery. Nyní vychází v druhém vydání v nakladatelství Torst, ve stejné grafické úpravě Dušana Str