Publikace je prvním textem z pera současnýchliterárních vědců Korejské republiky přeloženým z korejštiny do češtiny. Podle slov autorů je určena především širšímu okruhu laických čtenářů se zájmem o problematiku, příp. začínajícím studentům koreanistiky.

Kniha se zabývá pojmem exilu na mnoha úrovních – od doslovné po metaforickou. Kombinuje analýzy převážně židovských autorů Střední Evropy dvacátého století, kteří obvykle nebývají spolu spojováni, jako jsou Kafka, Kraus, Levi, Lustig, Wiesel a Frankl.

Tři přednášky z roku 1987, které tvoří knihu textového kritika G. Thomase Tansella (1934), nesou v originále titul A Rationale of Textual Criticism. Slovo rationale může označovat obhajobu či argument, a v tomto smyslu je užito v klasické textologické stati W. W. Grega \"The Rationale of Copy-Text\", na niž Tanselle volbou názvu nepochybně odkazuje.

Pro rozpoznávání autorství básnických textů nabízí současná stylometrie řadu metod založených na analýze pestré škály textových rysů (např. frekvence slov, frekvence znakových n-gramů). Jeden podstatný aspekt těchto textů ovšem zůstává stranou, a to jejich stránka versologická. Tato kniha proto na třech korpusech básnických textů (českých, německých a španělských) analyzuje, do jaké míry lze versologické

Matúš Mikšík v monografii venovanej predstaviteľovi skupiny Osamelých bežcov analyzuje jeho zbierky, interpretuje básne a objasňuje princípy jeho poézie. Ivan Laučík (1944 - 2004), básnik zo skupiny Osa­melých bežcov, bol životom a tvorbou nerozlučne spätý s Liptovom.

Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře, který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež nepředstavují období nijak rozsáhlé.

Představímeli si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se jich ale drží jako klíště. Publikace představuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální.

Cílem kolektivní monografie Pokušení neviditelného: Myšlení moderny není podat komplexní zprávu o veškerých hnutích mysli mezi modernisty, ale ukázat na vybraných případech proměny tohoto myšlení, jeho transformace či případný kolaps. Jednotlivé studie pokrývají zejména období první poloviny dvacátého století, kde jsou tyto radikální proměny nejviditelnější.

V pozdních textech Émila Benvenista (1902-1976) je patrná snaha najít alternativu k strukturální lingvistice, která svým předmětem činí neosobní jazykový systém. Benveniste klade důraz na samu událost výpovědi, nesoucí jedinečný význam, a na subjektivitu mluvčího, která se ve výpovědi ohlašuje.

Kniha přináší příspěvky z konference pořádané před 2 lety v Nymburce. Tematickou osu tvoří mnohotvárnost styčných ploch mezi Hrabalovou tvorbou a historií / historiografií.

Výbor Tanec mezi hroby představuje čínskou povídku 20. a 30. let 20. století. Povídky vznikaly v době, která byla v mnoha ohledech přelomová.

Soubor hlavních textů věnovaných autorem surrealismu, jímž se zabýval z různých stran, jako jeho vyznavač i z kritického odstupu. V knize je tak zároveň řeč o zakladatelských zjevech Andrého Bretona a Tristana Tzary a o Vratislavu Effenbergerovi, Zbyňku Havlíčkovi nebo o autorových generačních druzích, o Salvadoru Dalim a Maxu Ernstovi stejně jako o Mikuláši Medkovi, o surrealismu „ortodoxním“ a o

Po publikácii Básnický svet Jozefa Leikerta (VEDA, 2017) ponúka jej autor, filozof a literárny vedec Dalimír Hajko, ďalší pohľad na mnohostrannú činnosť a tvorbu Jozefa Leikerta, monografiu zameranú na jeho tvorbu v oblasti vecnej spisby. J. Leikert je viacrozmerný autor: poznáme ho ako citlivého básnika, prekvapujúco objavného autora literatúry faktu aj ako vytrvalého a hĺbavého historika.

Osobitý charakter prostoru, který nás obklopuje – ať už jej obýváme, nebo se s ním seznamujeme na cestách – vstupuje do naší mysli, promítá se do uměleckých reflexí a stává součástí kolektivně sdílených obrazů a příběhů. Také ty pravděpodobně ovlivňují, jak jej napříště dokážeme sami vnímat.

Profesionálny život spisovateľa Jonáša Záborského (1812 - 1876) bol spojený s kňazskou službou, ktorej dôležitou súčasťou bola služba slovom. Práve túto časť Záborského povolania odkrýva jeho dvojzväzková kazateľská zbierka Múdrosť života ve chrámových řečech (1853). Jej jedinečnosť spočíva v ideovom zameraní, v sústredení sa na základné „cirkevno-náboženské a mravno-praktické pravdy.“ Záborský predostiera

Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším.

Jen stěží lze najít českého čtenáře, který by neznal Pána prstenů nebo Letopisy Narnie. Jméno Owena Barfielda, bez něhož by tato díla pravděpodobně nebyla nikdy vznikla, je však v českém prostředí téměř neznámé.

Druhý diel klasických prác J. Mukařovského sa venuje teórii literatúry a poetike, vrátane rozsiahlych historických textov a štrukturálnych rozborov básnických diel.

Zborník štúdií z tretieho ročníku Konferencie mladých slavistov z roku 2007 na FF UK v Prahe. Obsahuje príspevky účastníkov z devítich krajín: Čierna Hora, Česká republika, Chorvátsko, Litva, Maďarsko, Poľsko, Rakúsko, Rusko, Slovensko, Ukrajina.

Analýza a mnohostranné objasnenie tvorby spisovateľov patriacich do rozličných národných literatúr nielen európskeho, ale i latinoamerického kontinentu.