Azt mondhatnánk tehát, hogy míg mi, emberek a paradicsom nyitott kapujában tipródunk, addig az állatok angyali nyugalommal járkálnak ki-be ugyanezen a kapun. (...) Az Édenkertbe csak ugyanazon az úton térhetünk vissza, amelyiken kijöttünk. A tudás útján. A vállalkozás reménytelennek tűnik, de eltörölhetetlen múltunkban mindig akad egy-egy inspiráló történet. Mert senki sem szolgálhatja a saját javát

Anna Pammrová – žena s duší lesa, nepříliš známá česká filozofka, která se do dějin české literatury zapsala díky svému celoživotnímu přátelství s básníkem Otokarem Březinou. Právě těmito slovy bývá česká myslitelka nejčastěji představována. Pro její vlastní názory už pak ovšem nezbývá příliš místa. A právě o nápravu této skutečnosti se snaží znovuvydání (poprvé v roce 1925) této knihy, která je shrnutím

Estetika je etika. Samo originální oslovení skutečnosti nestačí; aby mohlo být umělecké ztvárnění vpravdě plnohodnotné, musí svými estetickými postupy sledovat etický požadavek. Dvojnásob to platí u románu, jehož úlohou je psát mravní dějiny současnosti. Za svého života musel James Joyce čelit kritickým komentářům, jež jeho poetiku označovaly přinejlepším za zručné řemeslnictví či za arbitrární estetické

Personalistická filosofie se v Buberově díle neustále prolíná s psychologickými tématy s mnoha přesahy do psychoterapie. Věnoval se jim nepřetržitě od dob studií a zejména od počátku 20. století, kdy se začal seznamovat s psychoanalýzou. Buberův vztah k této metodě byl posléze kritický, přičemž jej charakterizoval nesouhlas s Freudovými redukcionistickými postoji nejen ve vztahu k náboženství a důraz

Každý, kdo nemyslí jen na to, jak se zařídit ve světě, jaký je, ale také přemýšlí, jak tento svět učinit lepším místem k životu, trpí (je-li soudný) pocitem marnosti. Když se ovšem tato marnost provozuje ve společenství spřízněných duší, rázem se ukazuje naděje, že se svět tímto lepším místem stane! Mým problémem je, že jako člověk, který stále musí něco psát, nemám čas číst.

Systematický a zásadný príspevok venovaný problematike filozofie umenia a estetiky. Preklad diela významného nemeckého filozofa Güntera Figala „Ercheinungsdinge. Ästhetik als Phänomenologie“ z roku 2010.

Alexander Matoušek (*1963) pracuje v Archivu Jana Patočky, jenž je součástí Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Věnuje se filosofii, vědě o náboženství a historii umění.

Monografie se zaměřuje na problém, který obvykle není spojován se středověkou filosofií: otázku aktivity subjektu v jeho kognitivním vztahu ke světu, a to především na rovině smyslového vnímání. Toto zkoumání se opírá o texty tří františkánských myslitelů 13. a 14. století: Rogera Bacona, Petra Oliviho a Petra Auriola.

Príbehy veľkých myšlienok a tých, čo ich tvorili texty prof. Zigu, ktoré vznikali na podnet rozhlasovej redakcie a aj odzneli v rozhlasovej (zvukovej) podobe a ktoré tu čitateľ dostáva v ich pravej, písomnej podobe, aj keď, žiaľ, už len ako filozofický testament autora sú určené najširšiemu publiku, záujemcom o filozofiu i filozofom laikom, hoci majú svoju nespornú výpovednú hodnotu aj pre kolegov

Dať zbohom Marxovi, zabudnúť na neho? Dá sa to vôbec vzhľadom na to množstvo kníh, ktoré inšpiroval a ktoré boli o ňom napísané?

Téměř vše, co děláme, se zakládá na vědění o světě kolem nás: jak se ráno oblékáme, jak si vedeme v práci, jak jednáme s jinými lidmi – to vše má základ v našem porozumění tomu, co víme o životě. Vědění může být nahlíženo jako nejpodstatnější a současně nejméně prozkoumaný rys sociálního života: o vědění uvažujeme většinou jako o technickém (vědeckém) vědění nebo jako o formálním vědění (jehož se dosahuje

Jakou podobu má mít dobré jednání v současném světě? Na jakých základech a jakým způsobem se má budovat etika?

Současná akceleracionistická filozofie čím dál více slouží jako jistý bod propojení, který v sobě propojuje různorodé pokusy o přeformulování dřímajících společenských možností, odcizených kánonů, i mimolidské estetiky, které v současném diskurzu rezonují. V kontextu těchto probíhajících debat chceme vznést následující otázky: Jakým způsobem můžeme, tváří v tvář společenským výzvám i širému prostoru

Sv. XI: Pátá kniha Stromat se zabývá vztahem víry a poznání. Víra není jen etický postoj, ale také podmínka umožňující poznat to, co je bytostně nepoznatelné.

Britský klasický filológ vo svojom slávnom diele sleduje rozmanité aspekty gréckeho sklonu k iracionalite od Homéra až po 3. storočie po Kristovi.

Štúdia k Heideggerovmu existencionálnemu chápaniu priestorovosti.

Kniha, která měla být jen publikací autorových přednášek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, daleko překročila původní záměr. Sleduje čínské filosofické myšlení od nejstarších dob až po novověk, a to v živém dialogu s aktuálním myšlením filosofickým, poetickým i kulturním. Autor nechce jen samoúčelně rozšiřovat naši vzdělanost – bere odkaz čínské filosofie jako výzvu k porozumění jinému.

Kniha obsahuje autorovy veřejné přednášky, které pronesl při různých příležitostech mezi polovinou 80. - 90. let.

Překlad dvou významných přednášek z roku 1953 (Otázka techniky. Věda a zamyšlení), které reprezentují Heideggerovo definitivní stanovisko k novověké vědě a moderní technice.