Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací. Johanesovi táhne na padesát, živí se jako vyklízeč bytů a domů.

Ve vybydlených panelácích, během vyvolávaní duchů, nebo pozorování mraků nad litvínovskou chemičkou narážíme na hranice (ne)-důvěry a hloubku vrytých předsudků, ale také na sílu vznikajících spojenectví a krátkých momentů sdílené radosti. V těch alespoň na chvíli roztávají všechny bariéry a Janov patří všem.

Rok 1945 přinesl konec války, zlo ale nikam nezmizelo. A najít si mohlo každého.

Skutečným zráním navazuje S. d. Ch. na linii svých starších próz – Sekundární trilogie (2015) a zejména Studené vlny (2013). V protikladu k nim však jeho vypravěč ustupuje do pozadí a bere na sebe masku nezúčastněného pozorovatele. Před našimi zraky se odvíjí sled samostatně pointovaných obrazů, propojených liniemi tří leitmotivů (hledání ztraceného knížete, osudy utržené městské čtvrti, historická

Jorika je femme fatale spisovatele Ivo Fencla. Nenaplněný (a nenaplnitelný) cit k ní pronikl do všechtextů jeho nové knihy, vydané Galerií města Plzně, jméno obdivované ženy čteme i v jejím titulu - Rok Joriky.

Naprosto jedinečná kniha obsahuje největší výběr kresleného humoru nejlepších a nejznámějších českých karikaturistů a ilustrátorů. Pobavte se u výběru více než 500 vtipů, který historie našeho tak typického a ve světě zcela unikátního humoru nabízí.

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti.

Korespondence mladočeského politika a roudnického starosty Ervína Špindlera (1843–1918), kterou adresoval v letech 1867–1899 své snoubence a manželce Marii Procházkové, představuje cenný pramen k poznání privátní a veřejné sféry české měšťanské rodiny v Rakousko-Uhersku i zajímavý příspěvek k výzkumu moderních politických dějin konce 19. století. Soukromě laděné dopisy ze šedesátých a sedmdesátých

Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací v souboru obsahujícím tři rozsáhlejší povídky. Po odchodu od policie Marie přijala nabídku přednášet na olomoucké univerzitě praktickou krimino-logii.

Není dnešní zmatek především sexuální? Vítejte ve světě, kde se genderový experiment vymkl z rukou, kde je likvidováno mystérium mateřství a milosrdenství má podobu spartakiád.

Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností.

Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví?

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých let.

Obraz české poválečné avantgardy tak, jak je dnes tradován, se utvářel především na základě básnických textů a textů programového rázu. Doposud přehlíženou složkou dobového literárního života zůstala bohatá prozaická produkce let 1919–1924, na které se podíleli členové obou ústředních avantgardních uskupení Devětsilu a Literární skupiny.

Román významného českého prozaika a dramatika (1894 Josefov -1957 Mnichov), autora slavného románu New York: zamlženo, byl vydán poprvé a naposledy v roce 1954 v New Yorku. V autorově vlasti vychází nyní vůbec poprvé.

Hlavní hrdinka Eva Hornová se náhle, téměř před dosažením padesátky, stává nezaměstnanou. Usilovně si hledá práci, ale pak se rozhodne vydat se za prací do Německa.

New York je místo, kam po staletí přijížděli lidé dobrovolně, aby realizovali své sny. Očima svérázné hrdinky, která se sem neplánovaně vydá za svou dávnou přítelkyní, poznáme několik z nich a také kus historie Ameriky.

Hlavním tématem čtvrté části Popelovy volné tetralogie (Gajstova láska - Paradýzo - Paradýzo ztracené a znovunalezené - Gajstova smrt) je záměna lidské identity, možnost její ztráty a případného znovunalezení v procesu času, příběhu i v proudu jazyka, resp celé řady jazyků. V Gajstově smrti je \"příběh\" literární hrou současně reálnou i fiktivní, humornou i tragickou.