Kolektivní studie Mudrosloví v archaických kulturách obsahuje sedm statí předních českých historiků náboženství, z nichž čtenář může získat přehled o počátcích, základních podobách a proměnách mudrosloví v sedmi vybraných archaických kulturách. Jednotlivé příspěvky mapují mudrosloví od jeho nejlidovějších a nejjednodušších projevů (jako jsou třeba přísloví) až po vysoké formy mudroslovných výroků a

Pátý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Hobbese k Humovi se zabývá britskými empirickými systémy filosofie v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu

Príbeh kultúry, tak ako ho podáva autor tejto knihy osloví aj širšie vedecké i laické spoločenstvo, a to svojou dôslednosťou a zmyslom pre detail. Vychádzajúc z antropologických predpokladov kultúry a jej historicky zakotvených koncepcií, interpretuje ju ako rámec pre ľudské bytie-vo-svete, skúma variácie spoločenskosti a genézu kultúrnych noriem.

Monografie se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému. Druhou podstatnou proměnou, jíž hudební jazyk v průběhu minulého století prošel a jež se stala předmětem pozoruhodných teoretických reflexí,

Kniha předkládá komentovaný výbor textů věnujících se z různých perspektiv problematice individualismu. Každá z kapitol pojednává o jednom vybraném autorovi.

Ako sa zrodil mocný Zeus? Čo spolu zažili Thor a Loki v Jötunheime?

V úvaze na pomezí filologie, filosofie a básnictví Klossowski Nietzscheho představuje jako pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu.

Tato kniha nás jemným způsobem provádí nástrahami starého světa – k zárodkům Nového a hledá odpověď na otázku, zda se může lidstvo v tomto stárnoucím světě ještě zásadním způsobem rozvíjet nebo je na čase, abychom se porozhlédli po jiné cestě, která nás povede opravdu do Nového? Jaké vnitřní kroky k tomuto vývojovému skoku potřebujeme a jak tato cesta konkrétně vypadá?

Kolektivní monografie Michaely Fišerové a Martina Charváta zaměřuje pozornost na problematiku „kyberfotografie“ z hlediska proponovaného současnou mediální filosofií, Foucaultovou genealogií a Derridovou dekonstrukcí. Autoři analyzují změnu dispozitivu, k níž došlo v kontextu nastupujících digitálních technologií v 21. století.

Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazyka a významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byl jednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozeném jazyce za pomoci prostředků formální logiky.

„Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.“ Dominikán Cyril Riga (1689–1758) vzal slova svatého Pavla rozhodně vážně. Jeho kázání mu vynesla ve své době věhlas a zajistila mu ve Vídni přístup k císařskému dvoru.

Manifest neomodernismu a nové víry se hlásí se k odkazu nosných proudů modernismu, především však k učení prvního československého prezidenta, polyhistora Tomáše Garrigua Masaryka (podle filosofa Karla R. Poppera spolu s Winstonem Chruchillem největšího politika 20. století) a k učení Masarykova pokračovatele, prvního českého prezidenta Václava Havla. Hlavním cílem Manifestu je překonání postmodernismu

Životopis a poselství Rudolfa Steinera z pera nadšené propagátorky anthroposofie má ve vínku šíření povědomí o jeho díle \"správným\" způsobem.

Jméno Borise Vyšeslavceva (1877-1954) je českému čtenáři známé nedlouho, ač je tento filosof dnes považován za \"jednu z nejzářivějších hvězd v plejádě ruských náboženských filosofů\". Vystudoval práva a přednášel na Moskevské univerzitě dějiny politických učení, přitáhla ho však filosofie. Byl dialektikem platónsko-hegelovského zaměření, představitel novokantovství.

Sborník 14 příspěvků věnovaných problematice fenoménu vágnosti a diskutovaných na mezioborovém semináři, konaném v listopadu 2001 v Praze. Autoři příspěvků se zamýšlejí nad rolí, kterou vágnost hraje v běžném životě, umění, filosofii, lingvistice, psychologii, fyzice a biologii.

Popredný taliansky historik starovekej filozofie predkladá \'nové paradigmy\' výkladu Platóna, ktoré má svoje korene v práci tübigenských bádateľov K. Gaisera a H. Krämera.

Kratší text venovaný problematike filozofického theizmu z pera amerického filozofa, ktorý je spolu s A. N. Whiteheadom nejdôležitějším predstaviteľom procesuálnej filozofie.

Dlouhodobý spor o dějiny, minulost, instituci paměti národa nebo ústav zkoumající povahu totalitních režimů zakrývá skutečnost, že jeho jádrem je filosofické pojetí času. Tato esej vznikla paralelně s občanskými aktivitami autora v roce 2010, kdy spolu s Neelou Winkelmann-Heyrovskou a dalšími přinášeli v rámci Iniciativy neustrčených informace o mravní a odborné nezpůsobilosti historika Jiřího Pernese,

Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce.

Tato kniha je příspěvkem k teoretickému sociologickému myšlení, k pochopení možnosti fungování společnosti jako takové. Společnost jako abstraktní celek je přiblížena na základě souhry tří struktur: jednání, diskursu a kritiky. Ve třech částech jsou pomocí vybraných teoretických přístupů postupně konkretizovány jak základní obrysy tří zkoumaných struktur, tak jejich vzájemná interakce a význam pro