Kniha shrnuje takřka padesátileté zkušenosti prof. Evy Stehlíkové s inscenacemi antiky na dnešní scéně a zabýváse tím, jak se antickému dramatu v našich zemích dařilo a daří.

Kniha je prvým pokusom utriedtiť vedomosti o vývoji profesionálneho tanca v období rokov 1690 - 1750 v stredoeurópskom regióne.

Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Podstatu úsilí našeho předního – a dnes tak opomíjeného – divadelníka první poloviny 19. století (1808–1856) tvoří formování divadla a herectví pomocí psaných textů a v konfrontaci s těmito texty, to na jedné straně, a na druhé straně vliv herců či hereček a herectví na zpodobování dramatických postav slovem. Pro pochopení originality Tylova přístupu k hereckému souboru a dramaturgii užívá autorka

Vilém Sochůrek (1944–1976) je významnou osobností české divadelní fotografie. Navzdory krátkosti svého života za sebou zanechal rozsáhlý soubor unikátních fotografií.

Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad.

Divadelný ústav vydal knihu o slovenských divadlách počas pandémie vírusu covid-19. Hrali sme bez divákov v hľadisku – a slovenské divadlo počas pandémie covidu-19 žilo aj napriek lockdownu a herci boli dobrovoľníkmi pri testovaní či zachraňovaní kovidových pacientov.

Pri čítaní II. zväzku Súborného diela Stanislava Vrbku sa pred čitateľom objaví bohaté spektrum kritikovych tematických okruhov. Za touto vypätou aktivitou stojí autorova osobná vášeň pre divadlo.

Publikace pojednává o současné situaci loutkového divadla v České republice. Pojmenovává a definuje, co může dnes znamenat loutka jako objekt, a jak se na ni dívá odborná i laická veřejnost.

Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského vMahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě,

Výtvarníčka a teraz už aj suverénna autorka štúdie Pamäť je zrkadlo, na ktoré nám dýchli – Hana Cigánová – prináša široký záber pohľadu na dobu, kedy vytvorila obrovské bohatstvo, z ktorého sa podarilo zachytiť a zdokumentovať len určitú časť a fragmenty v hmotnej (hmatateľnej) podobe, ale v úplnosti sú uschované v jej pamäti,zážitkoch, skúsenostiach. V knihe sa čitateľom o ne delí plným priehrští

Co určuje jedinečnost konkrétního herce? V čem spočívají jeho zdroje a kde čerpá své prostředky?

Kniha věnovaná dramaturgickým rozborům pěti her Karla Čapka (Loupežník, RUR, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka) vznikla ze dvou podnětů, které spolu úzce souvisejí. Tím prvním je autorčino přesvědčení o vrcholné kvalitě, kterou má české divadlo ukryto v dramatické tvorbě Karla Čapka – a ze které přitom netěží, ze které se netěší, kterou se nepyšní.

SkriptumAlexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.

Zborník štúdií autorov zo šiestich krajín (Francúzsko, Taliansko, Slovensko, Poľsko, Japonsko, USA) zameraný na tvorbu jedného zo zakladateľov modernej francúzskej divadelnej réžie, Jacqua Copeaua (1879-1949). Príspevky sa zaoberajú jeho inšpiračnými zdrojmi a osobnosťami, s ktorými v mladých rokoch spolupracoval (Jacques Rouché, André Antoine, Georges Hébert), jeho režijnou prácou, inscenáciami, hereckou

Devátý svazek současné africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hlavní postavou hry je mladá černoška, která se jednoho dne objeví ve francouzském přístavu Nantes.

Eseje, štúdie a kritiky od poprednej slovenskej autorky a pedagogičky.

Unikátny objav v rámci archívu Divadelného ústavu, denník jedného z hercov legendárnej divadelnej skupiny Marška, podnietil vznik jedinej knižnej publikácie na Slovensku o činnosti zájazdového divadla, ktoré malo za úlohu propagovať vznik našej prvej scény. Zápisky zo zákulisia súboru, o ktorého existencii sa nezachovali takmer žiadne oficiálne záznamy je mimoriadne cenným pramenným materiálom k tejto

Profil vynikajúceho divadelného režiséra a jeho nekonvenčnej tvorby.

Na základě čeho můžeme odlišovat herecké umění od kvazi-herectví pěstovaného v každodenním životě \'mediální epochy\'? Při pokusu odpovědět na provokativně položené otázky přibližují autoři čtenářům inscenace v předních berlínských a pařížských divadlech a herecké umění jejich protagonistů. Na příkladech \'odjinud\' je také možné zamýšlet se s příslušným odstupem nad některými tradicemi i novými tendencemi,