Přestože ústředním tématem knihy je sugestivní popis tíživých gradujících projevů patologického jednání v pracovním prostředí, dokázala autorka prostřednictvím své hrdinky, tiché bojovnice Bizárky, nahlédnout stísňující dějové pasáže s notnou dávkou ironie a humoru. Tragično, kterému nechybí existenciální rozměr s prvky jisté nostalgie ztraceného času, vyčerpání, hořkosti, se střídá s polohami komickými,

Evženova panička navázala nadějný vztah s majitelem vinic jménem Adam a spolu s buldočkem Evženem se přestěhovali na moravský venkov. Což velkoměstské ženě i rozmazlenému psímu povaleči způsobuje mnohá veselá příkoří.

Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro

Hlavní hrdinka utrpí při horolezeckém výstupu úraz. Přichází o paměť a zrak. Paměť se jí vrací, slepá však zůstává. Sluníčkem jejího života se stává malý chlapec Dušan. V románě je vystižena psychika ženy, která je nečekaně odkázána pouze na sluchové a hmatové vjemy a na pomoc druhých.

Malování se slečnou K. přináší minipříběhy řečeno filmařskou mluvou nasnímané z žabí i ptačí perspektivy. Pestrými záběry nám František Kšajt umožňuje nahlédnout do nesnadného života autistické dospívající dívky. Poskytuje vhled do své šest let trvající arteterapeutické práce. Neváhá podívat se na citlivé období puberty, ve kterém dívka malováním získává větší sebevědomí, zbavuje se svých úzkostí a

Povídky v knize Pytláci od plavebních kanálů jsou situovány do šumavských lesů 19. a 20. století. Tato kniha neuvádí žádná historická fakta, volně zpracované pytlácké příběhy jsou vybrány ze starých mysliveckých časopisů. Uvádím některé dokumenty a krátké novinové zprávy, kde jsou stručně vylíčeny střety pytláků s hajnými, končící někdy i tragicky. V žádném případě nejde o dokument, ale o knihu, která

Manželé Alice a Richard jsou na exotické dovolené. Po dvaceti letech manželství jim to trochu skřípe a k tomu všemu Richard Alici oznámí, že podal žádost o rozvod, protože si našel mladší ženu. Alice je v šoku a chce okamžitě odjet. Richardovi se podaří zajistit místa na zásobovacím letu nákladním letounem, ale bohužel dojde ke katastrofě. Alice s Richardem se probudí sami na opuštěném ostrově v Jižním

Marie Janíčková je autorkou divadelních představení místního ochotnického souboru. Humoristická novela Bezkontaktní ženy je její druhá kniha, napsaná podle divadelního scénáře. (V nakladatelství Alpress vyšel v roce 2021 její první román Železný klíč.) Někdo nepojmenovaný se pokouší převzít moc. Skupuje půdu a zemědělské podniky. Poslední malá farma, kde pracuje několik manželských párů, stále odolává

Prvotina české autorky, která zůstává skrytá pod pseudonymem, a zároveň první díl z plánované trilogie, v němž je vykreslen rok sexuálního zasvěcování mladé učitelky, jež ve své naivitě a okouzlení sexem podlehne otci svého žáka.Autorka zároveň barvitě vykresluje i rodinné vztahy a sexuální příhody jejích dvou kamarádek.

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Manon Lescaut je veršovaná hra o sedmi obrazech, jíž byl předlohou román Abbé Prévosta. Premiéru měla v dubnu 1940 v divadle D 40, načež byla vydána knižně a okamžitě se stala bestsellerem. V anketě „Nejčtenější kniha roku 1940“ suverénně zvítězila. Objevily se desítky nových vydání a kdyby mohla být volně prodejná, strhala by všechny nakladatelské rekordy. Po skončení okupace však zájem neustal a

Dva manželské páry a komunikace přes internet tvoří půdorys nového románu Martiny Formanové \"Nevěra po americku\", jehož děj nás zavádí do současného New Yorku. U společné večeře se na začátku příběhu setkávají dvě spřátelené manželské dvojice. Obě působí navenek úspěšně a spokojeně, a teprve bližší pohled pod povrch jejich životů ukazuje, kolik vášní, dramat i pochyb tato fasáda skrývá. John, Andrea,

Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc a jeho zásahům i trošku dopomoci...Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily

Iva Pekárková v roce 1985 emigrovala do Spojených států, kde prošla různými zaměstnáními. Živila se mimo jiné jako sociální pracovnice nebo jako barmanka či taxikářka. Nyní žije v Praze, kde především překládá z angličtiny.

Román o terorismu a o duši Ruska od známého novináře a reportéra. Jeho děj se odvíjí v realitě i v syrových končinách představivosti, v současnosti i v dávných vzpomínkách. Autor si do něj půjčil postavu, která prochází věky, tak jako my procházíme ulicemi. Díky ní se mu drsná vlákna znepokojivých příběhů nesplétají v provaz, z něhož se váže oprátka, ale v záchranné lano.

Co by zbylo z fungující civilizace, kdyby ji zachvátila smrtící pandemie? Zkušená spisovatelka Iva Procházková vytvořila ve své nové próze svébytnou antiutopii, zachycující novodobou zkázu lidstva. Sleduje ji očima teenagera, který nechce prožít život v ústraní, nyní ho však měsíce strávené daleko od běsnění neznámého viru zachraňují. Svět se propadl do chaosu, morálka a lidské hodnoty vzaly zasvé,

Třicátnice Tereza si píše deník ve Španělsku, její matka Hana v Praze. Dělí je od sebe půlka Evropy a spousta nevyřčených slov. Rozdělily se proto, aby k sobě jednou opět našly cestu? Ani svatba s cizincem a mateřství Tereze sen o novém životě nesplní. Byla by šťastnější, kdyby zůstala doma? Možná stačilo správně vnímat muže, který tvrdil, že ji bude nenávidět stejně tak, jako ji miluje. Roztříštěné

Kniha obsahuje výběr povídek ze sportovního prostředí mistra daného žánru Oty Pavla. Jsou to silné příběhy našich sportovců s autobiografickými rysy, o sportovní slávě a jejím rubu, dojímavé a lidské. Určitě zaujmou a potěší nejen příznivce sportu.

Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román

Fuksův románový debut (1963) upoutal originalitou autorova životního názoru a způsobem vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího způsob, jak uniknout před blížícími se hrozbami. Vypravěčova osobitá perspektiva vyvolává u čtenáře nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost,