Román Topoly berlínské začíná jednoho teplého letního dne, těsně po válce, kdy se spolu potají setkávají dva milenci ze statku Neshov nedaleko Trondheimu. Po romantickém úvodu se ovšem čtenář ocitá v drsné realitě a seznamuje se postupně se třemi bratry N

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se

Posledná zbierka Jána Buzássyho je rozdelená do dvoch častí: Z testamentov a Reči bokom. Ako už oba názvy napovedajú, autor sa v knihe snaží vnoriť do hĺbky ľudskej psychiky a zážitkov pozemského života v konfrontácii s povrchom sveta. Citlivo reflektuje súčasné dianie — teda to, čo sa nás všetkých bytostne dotýka. Jednoducho povedané: z pohľadu duchovne založenej individuality autor vníma povrch sveta

Nová básnická sbírka významné české autorky. Marie Šťastná (1981) získala roku 2004 prestižní Cenu Jiřího Ortena za sbírku Krajina s Ofélií a v roce 2010 obdržela Drážďanskou cenu lyriky.

Ruská avantgarda nadväzuje na antológiu Ruská moderna, ktorá vyšla v roku 2011. Zostavovateľ Valerij Kupka v nej predstavuje ruskú avantgardnú scénu od obdobia jej vzniku začiatkom 10. rokov 20. storočia až po jej likvidáciu stalinovským režimom koncom 30. rokov. Počas tohto pomerne dlhého trvania ruská avantgardná literatúra radikálne uzavrela jedno veľké obdobie ruskej spisby a vytvorila predpoklady

Problémem velké části mimořádně talentovaných básníků je kromě ranních piv také past seberecyklace, která často sklapne hned poté, co ze sebe dotyčný vydá první vyzrálá díla. Zdá se, že moderní dekadent J. H. Krchovský (*1960) se ve svém životě i literární práci úspěšně vypořádal s obojím.

Poézia veselého básnika s jeho vlastnými ilustráciami.

Soubor 23 básní zavádí čtenáře do tragikomického světa absurdity, chytrého humoru a nezapře autorskou věrnost podivuhodným postavičkám trudného vzezření i údělu. Burton jednoduchým a rytmickým jazykem, jenž není nepodobný jazyku říkadel, představuje zranitelnou existenci těchto přinejmenším zvláštních a rozmanitých outsiderů, jejichž životy vyvolávají úsměv i rozpaky.

Rubén Darío (1867 – 1916) bol španielskoamerický básnik, ktorý prežil väčšinu života mimo rodnej Nikaraguy, najmä v Čile a v Argentíne, neskôr v Paríži a v Madride. Konfrontoval sa s rozličnými kultúrami, čo sa odrazilo aj v jeho poézii.

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní

Druhé, revidované vydanie Spevu o mne vychádza na dvesté narodeniny Walta Whitmana. Táto úvodná báseň zo zbierky Listy trávy (1855), sa považuje za jednu z najvýznamnejších básní v americkej literatúre.

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie

haló haló bratislava volá hoci das ist nicht tokyo vďaka(bohu)žiaľ ani vienna (...) predstavte si: aj my vnímame európu

Krásný tisk finalisty Magnesii litery 2015 a mimoto vynikajícího básníka graficky vyhotovený a kresbami doprovozený Lukášem Tůmou.

Tematickú os autorovej novej básnickej zbierky predstavuje existenciálny pocit zo súčasného sveta, ktorý sa človeku čoraz väčšmi odcudzuje, ale i vzťah k žene, ktorej tvár, i tú vnútornú duchovnú, možno „čítať“ ako dôverne známu krajinu: „Naša láska navzdory/ rose na rannej ruži/ je dlhá ako balada.// Obrátený k tme chrbtom/ na klzký tieň sa zúžim./ A premením sa na hada.“ Autor zmyslovo objavuje aj

Výber veršov jedného z najvýraznejších predstaviteľov mladšej írskej generácie, ktoré sa prevažne venujú prístavnej štvrti mesta na severoírskych hraniciach.

Originálna autorská kompozícia textov, kresieb a vizuálnej poézie, zostavená jednak z textov zhudobnených skupinou Ty Syčáci a z materiálov, ktoré neboli doposiaĺ verejne prezentované.

Vydanie Básní Františka Andraščíka nadväzujej na edíciu jeho Esejí (vybral, zostavil, predslov a edičnú poznámku napísalJán Zambor, Levoča: Modrý Peter, edícia Sivá brada, 2006) a vydavateľsky kompletizuje jeho literárny odkaz. Prináša výber z autorovej zbierky Brieždenie (Košice: Krajské nakladateľstvo všeobecnej literatúry, 1963), úplnú kompozíciu Prísne ráno (Košice: Východoslovenské vydavateľstvo,

Autorova slavná báseň v překladu Karla Čapka a s ilustracemi Josefa Čapka.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.