Jeden mladý muž, jedna kytara a jedno dusné normalizační Československo. Aneb příběh o tom, co má společného Jimi Hendrix s klukem ze severní Moravy. Svobodu. Kytaru. A touhu. O čem jste snili, když jste byli malí? Že až vyrostete, nebudete muset nikoho poslouchat a budete si žít po svém? Hendrixova kytara je o snech. O snech plných svobody. Jenže když vyrůstáte v socialistickém Československu, můžete

Nový román Ivy Tajovské Než se rozdělíme volně navazuje na knihy Odpusť, že jsem se vrátil a Hořící nebe a završuje tak složité osudy několika rodin zmítaných událostmi 20. století. Tak jako po útrapách první světové války lidé věřili, že další už nikdy nebude, i ti, kteří přežili tu druhou, doufali, že byla poslední. Devadesátá léta ale přinesla nejen pád komunismu a konec studené války, ale také

Sráč Sam (1969) je vizuální umělkyně, která žije a pracuje v České Bříze. Ve své práci se věnuje přehodnocování jazykových, vizuálních a sociálních vzorců, jež vycházejí z mocenských podnětů a z jejichž součtu je následně vytvářen pojem kultura. Založila galerii sam83, rezidenční centrum heARTbreaker a vydává nezávislý časopis PIŽMO. Nastavením vlastní socio-ekonomické odpovědnosti patří mezi umělce,

Vyzrálá novela mladé autorky, známé dosud především kritikami francouzské beletrie, je pozoruhodnou prozaickou sondou do lidské psychiky. Mnohavýznamový titul je metaforou hledání odpovědi na základní existenciální otázky a výpovědí o tom, jaké naléhavosti nabývají pro člověka, který se ocitá na hraně mezi duševním zdravím a duševní poruchou.

Na malém městě ví skoro každý, kde se co šustne, ale dvojčata Klára a Gábina to vědí do puntíku. A strašně rády do všeho strkají nos, což nelibě nese soukromé očko David Holzman, který si v nedalekém okresním městě založil výnosnou detektivní kancelář. Když zmizí mladá pernikářka, od které Gábina kupuje její skvostné sladkosti do své kavárny, je oběma sestrám jasné, že je něco špatně...

Ovdovělá Mariana žije s nevlastním desetiletým synem v malém moravském městě. Cítí výčitky svědomí za tragickou smrt svého manžela Janka, myslí si, že k ní nevědomky přispěla i ona. Život plyne v únavném stereotypu až do chvíle, kdy ji navštíví bývalý snoubenec Milan, kterého kvůli Jankovi opustila. Činorodý právník je zděšený Marianiným psychickým stavem a začne pátrat v minulosti zemřelého manžela.

Autorská kniha brněnského výtvarníka Pavla Čecha inspirovaná Písní o malíři od Petra Rady, známá v podání Hany Hegerové. Zamknul se ve svém podkroví sám se svým terpentýnem. Když potom vyšel, to se ví, sám sobě mohl být stínem. Pod paží nesl na provázku portrét tak zvláštní divné krásy. Zmohla jsem se jen na otázku, kdopak to je, kde žije asi. Vydechl tiše do mrazu větu jež spát mi nedá. Člověka k

Hallady jsou ostravské balady často psané či vnímané z vrchů místních nejvyšších kopců hald a jejich autor se v nich představuje jako halladář. Jazyk, kterým je text psán, jeho úhel pohledu tomu jednoznačně odpovídá. Jako kdybyste ve sbírce Hallada o Olejovém Městě četli jakási dávná sdělení o fantastickém bájném místě, jehož podobnost s Ostravou, kde se autor narodil a žije, je nemalá. Pražákova sbírka

Povídky z období normalizace od předního českého filmového scenáristy jsou plné příběhů lásky a zloby. Drsná skutečnost pochmurných dob se v nich mísí s fantazií spisovatele obdařeného darem pozorování , schopností humorného nadhledu i neotřelým, krásným jazykem.

V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou

Název knihy „Maturák“ již sám o sobě napovídá, že se jedná o příběh, který se skutečně stal. Všechna dostupná média v březnu 2013 informovala o smrti studentky Barbory na maturitním plese. Nelze snad získat větší autentičnost než z pera otce, který se svou dcerou prožil celý její život. Tuto knihu je těžké jednolitě zařadit do určitého literárního žánru. Je zde nejen dramaticky popsána sama událost,

Herec Alvin Karr možná zavraždil svou ženu, invalidní Ruttu. Tato zatím neprokázaná událost svedla do soudní síně tři soudce, žalobce, obhájce, zapisovatelku a samozřejmě obžalovaného Alvina Karra. Proces probíhá rutinně podle zaběhnutých pravidel, když do něj vstoupí tajemný muž beze jména (On). Nic nežádá, ale také nic nevysvětluje, jen trvá na své tiché přítomnosti, což mu soud nemůže odepřít. Proces

Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud

Dvacetiletá Karolína studuje filozofii a zdávají se jí podivné sny. Kdyby se jí nerozbil počítač a nebyla zoufalá, tomu cizímu klukovi, co ji oslovil v kavárně, by nikdy nenapsala. Tomáš: floutek, co se jen vychloubá! To známe. Jenže je to právě Tomáš, kdo Karolínu bez předsudků a rychlých závěrů vyslechne. Karolína totiž také pátrá po tom, kdo vlastně byla její máma a kam zmizela. A tak se tihle dva

Příběh o boji se zákeřnou nemocí a síle rodičovské lásky inspirovaný skutečnými událostmi Když se u Eriky projevila ona podivná nemoc, nikdo si nepřipouštěl sebemenší pochybnost. Lékaři jednoduše určí diagnózu a zahájí léčbu. Vše je ale jinak. Eričin případ je ojedinělý, s nemocí nemají příliš zkušeností ani ve světě a není prozatím léčitelná… Její rodiče se však nehodlají vzdát. Záchranné lano hledají

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná

Příběh Zmrda 2 je pokračování stejnojmenné knihy. Hlavní hrdina Pavel se vrací, aby začal nový život, v němž bude jen na něm, zda se napraví a nebude pokračovat v šikmé ploše života. Potká se s pochopením a zároveň opovržením současné společnosti, jejíž je produktem. Bude chtít zpátky na vrchol, ale do poslední chvíle si není jist, co tím vrcholem vlastně je.

Ten, kdo píše, přechází po provaze, jehož oba konce svírá nicota. Tato maxima charakterizuje autorské gesto, které Miroslav Olšovský rozvíjí ve své nové knize. Je to zvláštní, hraniční počin na pomezí prózy, poezie i konceptuálního psaní. Kniha je věnována Praze, ale nejedná se o místopis nebo nostalgickou vzpomínku. Praha Olšovskému vstoupila do žil i nervových vláken a uvnitř této oběhové soustavy

Enter the gas-lit streets of post-war Prague, the steelworks run by singed men, the covered market that smells of new-born babes, the cacophonous open-air dance hall. Mr Kafka is avoiding his landlady’s blueberry wine breath, a stonemason witnesses the destruction of a monument to Stalin he risked his life to build, and factory men strain to catch a glimpse of a beautiful bathing murderess. In these